Millerova křižovatka

Mladí Coeni dělají to, co umí nejlépe, tedy demytizují organizace a parodují zavedené žánrové postupy. Zejména je to viditelné v tom, jak každému broke-bonerovi z mafiánských rodin dají určitou osobnost, minulost a vůbec. Sami tyhle svoje odchylky s chutí nechávají vyniknout díky klasičtějším než klasickým scénám jako například střelecký večírek Alberta Finneyho s thompsonem, operou v pozadí, doutníkem v puse a vybuchujícím autem před hlavní. Gabriel Byrne má v téhle roli všechno, jenom ne charakter a jeho motivace mi naprosto unikala, čímž pádem se prozatím měj, pátá hvězdo. (12.03.2012)

Organizovaný zločin v době prohibice kvete, ten má odkrouhnout tamtoho, ten je ale domluvenej na ochraně od jiné bandy, která prst na kohoutku dlouho neudrží. Stylová pocta literární drsné škole je jedním z nejbezvýchodnějších coenovských kousků. Trošku se motáme do vlastní zápletky, trošku plácáme o ničem, nicméně herecky a zejména řemeslně (opravdu výborné akční scény) je to moc fajn. (25.09.2016)

Coenovci zvolili trochu otrepanú mafiánsku zápletku a natočili ju svojim nezameniteľným štýlom. Idú ale stále v zabehaných hollywoodskych koľajách od Hawksa, cez Palmu až po Scorseseho. Ich film je o niečo viac komornejší, ako známe žánrové klasiky a tak nemal šancu sa stať milovanou, komerčne úspešnou klasikou. Potešilo ma, že konečne niekto obsadil Byrnea do hlavnej úlohy, je to výrazný herec a mal by mať v kariére viac takýchto hereckých príležitostí. (25.07.2012)

Filmy bratrů Coenů se vyznačují dvěma nepopiratelnými přednostmi - tou první je výsostná stylovost, tak patrná právě v Millerově křižovatce, v níž ovšem není úplně jasná hranice, která dělí epigonství a skládání pocty danému žánru od jeho parodování. S tím souvisí i druhá přednost tvorby bratrského dua, a totiž ona všudypřítomná nadsázka (vyjma jednoho jediného případu, totiž jejich filmové adaptace románu Tahle země není pro starý, kde by jakékoliv i stopové množství nadsázky udusilo esenci díla). Pro znevažující rastr se Coeni v tomto případě nerozhodli náhodou - mnoho základních děl hard-boiled žánru má už ve svém původním DNA obsažen zveličující prvek, vždyť třeba romány Raymonda Chandlera jsou psány v duchu nepřehlédnutelné nadsázky. Za nadsázkyplnou lze tedy označit i Millerovu křižovatku. A ona se tu tak kloubí vícerozměrnost ducha dramatu - tragédie si podává ruku s komedií. A právě osudový rozměr (geniální metafora s klouboukem unášeným větrem, jen to je lidský život) navozují bratři Coenovi ve svých filmech tak umně a rádi (vzpomeňme, jak s Jeffem Dude Lebowskim povívají poryvy osudu...Tom Reagan je vlastně tak trochu Lebowského dvojník, také jen stoicky klidný mlčky pozoruje, kam ho to osud naviguje, zásadní rozhodnutí učiní až v samém závěru. A žánrových souvislostí by se mezi oběma snímky jistě našlo víc.). Složit poctu právě noir filmům se navíc ukázalo jako velmi vizionářské, neboť neonoir detektivky slaví dnes velkou renesanci a jejich boom předznamenalo mimo jiných i sofistikované úsilí bratří v triku... (09.04.2014)

V rámci žánru nepochybně plnohodnotný příspěvek, který vybočuje ze směru, jaký známe díky Scorsesemu a jemu podobným tvůrcům. Formálně je Miller's Crossing velmi atraktivní a obsahově dosti komplexní, což je právě u mě onen kámen úrazu. Příliš mnoho postav a počáteční dějový chaos zrovna nebudí zájem ve sledování a když už se začne rozjasňovat, je jaksi pozdě. Přesto však filmu neodpírám chytrý scénář a brilantní herecké projevy. Možná ne převratný, ale rozhodně zajímavý kousek, který má své kvality. (23.06.2015)