Rychle a zběsile: Tokijská jízda

Trojka Rychle a zběsile je jakousi odbočkou od prvních dvou dílů, divákovi tu může chybět některá z postav, které jsme viděli v předešlých filmech, avšak jednoduchý a přímočarý příběh problémového studentíka se zálibou v závodění dokáže také zaujmout, ovšem ne na více než 2*. U některých scén si divák musí vyloženě poklepat na čelo a stále si opakovat, že jde o akční jednohubku, u které nemá smysl přemýšlet, avšak i u takového žánru lze vymyslet něco, co stojí za budoucí reprízu. Toho jsem se tu bohužel nedočkal. Hodnotím stejně jako Rychle a zběsile 2, protože krom charismatu hlavní postavy (Lucas Black na Paula Walkera prostě nemá) tu žádný propastný rozdíl není. (02.03.2015)

Jeden z očekávaných filmů tohohle roku, které myslím dopadlo podle prognóz. Film nabízí pěkná auta a sem tam se mihne pěkná slečna, ale stačí to? Ne. Dějová linka je totální kolaps, předvídatelnost, chybí napínavost a bohužel mě při mnoha pasážích připadalo, jako by to samo sebe parodovalo a hlavní motiv tohoto filmu závody, jsou bez dechu, těžce nezajímavé a totálně nepovedené. Ještě navíc jsem se divil, že do hlavní role vybrali takového neherce jako je Lucas Blafl, vůbec mě tam nepasoval a ty jeho úšklibky mě lezli krkem. Dalo se vůbec od tohoto škváru očekávat víc než jen nablýskané auta a slečny? No, kdo naivně očekávat bude, tak snad bude překvapen, ale já jsem překvapen nebyl a mé hodnocení je velice chlupatá 1 hvězdička... (13.01.2007)

Nemůžu si pomoct, ale já jsem v té době Tokijskou jízdu strašně žral. Líbila se mi mnohem víc než předchozí dva díly. Toki(y)o má zkrátka své kouzlo. Hlavní hrdina, prý se jmenuje Lucas Black :), není nesympatický a dá se na něj zvyknout. Neříkám, že přímo vyniká, ale nekazí dojem. Je sranda sledovat všechny ty zamračené japonce za volantem. Taky je vidět, že režisérská ruka Justina Lina, ač si to v té době zřejmě nikdo neuvědomoval, je pro sérii ztěžijní. Spolu s vynikajícím soundtrackem Bryana Tylera, doplněného o několik známých skladeb tvoří výborný celek, který mě baví. PS : NFS Carbon, udělaný podle Tokijské jízdy, je můj nejoblíbenější NFS...100% (19.05.2013)

Tak si potomstvo vyžádalo i další díl a jak to tak vypadá už asi celé sérii neuteču. Ale tentokráte musím uznat, že mne to dost bavilo. Výměna lokací a přesun do Japonska  bylo docela příjemným zpestřením. Nevím, ale ta barevná vytuněná auta mi tak nějak lépe zapadají do ultramoderních ulic lidského mraveniště jménem Tokio, než na americké dálnice a zapadlé okresky. A aby se tu jen nezávodilo, je ti zápletka jak jinak než se samotnou Yakuzou. Ano je to zase tak trochu pohádka, kterak zlobivý Amík ve světě ke štěstí a princezně přišel, ale takový už je koncept této série. Opět mne potěšila klasická americká autíčka, hlavně ten nádherný Mustang na konci. Jestli jsem v NFS někdy něco nesnášel, byly to úkoly v driftování. Nejde mi to ani na PC, proto jsem s údivem sledoval tu parádní jízdu ve filmu. Jako by běžící dítě za sebou táhlo na provázku kačera a on vymetal zatáčky naprosto dokonale pouhým smýkáním... Secvičit to muselo dát hodně práce a velký respekt k řidičům. A tak tentokráte přihodím hvězdičku navíc i proto, že mně to celé včetně hudby bavilo a je to tu totálně podhodnocené! Řadím za 4 * * * *. (14.09.2021)

Já mám tyhle vyumělkované, hollywoodské jednohubky radši, než silná a uznávaná díla, protože se u nich vůbec nenudím. Možná postrádají hlubší význam, i když se o něj pokoušejí, ale je v nich spousta akce a nadupaných efektů. V tomhle případě převládají auta, člověk nemusí mít v garáži rozdělanou Fabii nebo zkompletovaný EVO, aby se dobře bavil! Správná oddechovka u které se nepřemýšlí. Trojka si to žene jiným směrem, ale stejně pořád se upíná na Need for Speed, co si budeme povídat, tyhle projekty vznikly návazně na sobě, což zdvojnásobilo úspěch, tady po vzou Underground vznikla Tokíjská jízda, ve které se driftuje jako o závod. (03.07.2008)