Vratné lahve

Opět ten svěrákovsky krásný ,,hezký český film"... Nejlepší český žijící scénárista Zdeněk Svěrák servíruje zase jedno ze svých dělových podání, opět ono prolnutí tragického s komickým, nádherné vychytávky a hraní si s jazykem a situační komikou, jak je u Svěráka zvykem (například geniální dialog Tkalouna s manželkou v pozadí s televizní telenovelou, která jejich rozhovoru dodává zcela nový rozměr), geniální pozorovací talent, tohle je odpozorované ze skutečného života (existenciální krize stáří, role Daniely Kolářové i její mnohaletý stereotypní manželský vztah i sexuální nezájem, stará nemohoucí žena zřejmě s Alzheimerovou chorobou, stupňující se provokování dětí během hodiny ve škole, různé lidské figurky atd.), práce s postupně odhalovanými motivy (otisky na zdi, čárky na bříšku neznámé, doučování němčiny...), různé slovní bonmoty, nádherně podaná moudra (Ovšem aby bylo vítání, musí být napřed loučení.) no a hlavně svěrákovské hlášky (Hele, nezacláněj tady a jdi si lisovat; Pracuju u lisu, proto mi kluci říkaj Úlisný...ve skutečnosti se ale jmenuju Šourek...) i bravurně zvládnuté scenáristické řemeslo (scéna postupného odhalování identity inženýra Landy v rozhovoru při jízdě autem je jednou z nejlépe napsaných za poslední dekádu v českém filmu). Výborná režisérská práce jeho syna, tohle je kvalitně odvedené řemeslo. Nádherná kamera pana Smutného, poetické pak mohou být i zdánlivě fádní momenty - například vlnění se vyprazdňujícího se horkovzdušného balonu, o ženských stehnech rýsujících se proti světlu pod látkou sukní nemluvě... Skvělé herecké obsazení a skvělé herecké výkony, nádherná a pravdivá Daniela Kolářová i stále samorostle svůj Zdeněk Svěrák (roli si napsal skutečně na tělo), skvěle hrající Jiří Macháček i Jan Budař (oba konečně excelují mimo svou zaběhlou typovou škatulku), po dlouhé době opět Pavel Landovský (vtipná aluze na Škvoreckého Černé barony, navíc nádherný paradox, kdy chartista a extrovert hraje mlčenlivého lampasáka), a mnozí další, a tentokrát pouze v miniroli Janův oblíbenec Ondřej Vetchý, mihl se i tradiční režisér Renč. Co ovšem u tohoto filmu docela selhalo, je hudba - silně patetická a sterilní hudba Ondřeje Soukupa se k filmu místy vůbec nehodila a vrcholem byl autorský písňový vstup Jaroslava Uhlíře. Severní vítr či Není nutno tedy tentokrát nereinkarnoval, tandemský tým Svěráků tady byl k jeho hudbě hodně nekritický... Product placement dnes již v českém filmu představuje nepsaný standard a tady ani mnoho nerušil. Díkybohu. Jen nepochopitelný kiks představuje scéna, kdy Tkaloun alias Zdeněk Svěrák spadne po srážce autem z kola. Buď to byl odkaz k poetice Bláznivé střely anebo vtip, který jsem já minimálně s půlkou kina nepochopili... Každopádně neuvěřitelných 1 254 282 diváků (zdroj Unie filmových distributorů) zhlédnuvších tenhle film jen v kinech svědčí o výjimečném postavení tandemu otce a syna v kontextu české kinematografie...(je to druhý nejnavštěvovanější český film od roku 1989, přičemž první je v žebříčku návštěvnosti, jak jinak, opět jejich společný film - oskarový Kolja...) (11.03.2007) (méně) (více)

Jedna vlaštovka jaro nedělá, ale tahle se snad bude vracet častěji..... Nový Svěrákovic počin na sobě nese výstižný štítek. Vratné láhve-něco se vyprázdní, odevzdá a znovu se naplní. Vratné láhve jako koloběh vody. Slunce ohřívá vodu (seznámení a první léta vztahu) a způsobuje tak její vypařování (po desítkách let manželství). Pára stoupá a v určité výšce vytváří mraky, které se pohybují v atmosféře. (odchod do důchodu a snaha k úniku z manželské Bastilly). Tato voda zkondenzuje a padá k zemi jako déšť (balonová scéna) a vytváří potoky a řeky, které vtékají zpět do moře. (The end)________ Na komedii je to příliš depresivní, na drama chybí oblouk, takže škatulky rovnou zavírám…Lásku k povolání zabily děti nasáklé pohodářským cynismem jako špinavá houba na tabuli, z partnerského vztahu vyvanulo vše živé a zůstal jen zvyk- a vítací rituál. Josef Tkaloun stojí na rozcestí, rozjímá na kole a nakonec se ocitá za oknem. Oknem, které znamená svět maloměstského klábosení značky Albert.______ Už při prvních scénách ve škole se dostavil svíravý pocit, který se znovu a znovu vracel celý film. Svíravý pocit na Svěracích-laciné, leč drtivé. Není třeba používat dlouhověté ortézy, jak se otec a syn přetahovali o lano nebo jaké postavení má nejnovější lidumilný kousek v kontextu české kinematografie. Ten film to vůbec nepotřebuje-stojí sám o sobě dost pevně________ Jan Svěrák stále umí točit svižně i citlivě, zatímco jeho zploditel mluví pomalu a nevytrácí se poučný tón. Jakkoli k jeho herectví mám jisté výhrady, coby scénarista dialogy vybrousil z jabloneckého křišťálu do kousků od Swarovskiho. Zejména v první polovině sice vyrobil pár hnusných zmetků, ale druhá polovina to přebíjí_________ Hledání ztraceného času a směru (bez kompasu a mapy ) provází jeden typický trademark: idea dobra, slušnosti, tolerance a probleskujícího humoru napasovaná na Tkalouna. Není ale oslabena jednozančnou linerárností, paradoxně ji potvrzuje i zahýbání hlavního hrdiny do imaginárních vlakových kupé a cizích bytů. Poslání je méně didaktické,jakoby byl prošedivělým remakem Amélie z Montmartru šmrncnutý Kecalem z Prodanky, který je tak trochu ztracen… v důchodu. A když se najde mezi sklem a přepravkami, připadá si ve svém novém mikrokosmu jako ryba ve vodě_________ Což je vedlejší, jde tu hlavně o vztah dvou starých lidí. Pozdní podzim života učitelské dvojice je vykreslen v tlumených barvách a ostře ořezanou pastelkou. Auu. Kladou se otázky, kam se vytrácí láska, kdy je humor jen rutinérskou berličkou komunikace. Každá scéna v sobě nese určitou melancholii a vakuum (žehlení, labutě, usínání) kterou vyplní až probuzení zelenooké bestie. Žárlivost. Vlastně o tom neumím moc psát, ta přilnavá deprese je do subjektivního diváckého komentáře nepřenosná. Jen to někomu může zkazit takovou tu alibistickou pózu, že šedesátníci už přemýšlejí jen o nové odrůdě zeleniny na zahrádku a o práškách, které musí brát na neduhy opotřebované schránky________ Samostatný odstavec si zaslouží herci. Zdeněk Svěrák si ušil látku přímo na tělo a je vidět, že své míry i možnosti dobře zná. Až na ten tik, měl si uvědomit, že každý není gumídek typu Carrey. Ale pozor: jeho zdánlivě omšele elegantní ženuška DANIELA KOLÁŘOVÁ ho zastiňuje-a to i tehdy, kdy jí věnuje pozornost, jen aby dostal teplou večeři. Pár ironických postřehů, několik sebezraňujících otázek a najednou cítíte, jak vám vlasy těžknou stříbrem a tvář se zvrásňuje jak Alpy v třetihorách. Během chvíle zestárnete bezmála o půl století a je to zatraceně depresivní výlet, i když vám na cestu přibalí svačinku v podobě vášnivě šišlajícího ctitele.____________ Jaképak metody používá pan režisér na herce, když vlastně ve všech jeho filmech hrají jak podle partesu- a to i ti, které jsem bezmála odepsala? Umí to se starými, s mladými, profláknutými, s dětičkami, se zvířaty, kdyby postavil před kameru balvan, tak mu tam snad začne na požádání stepovat. Páni Svěráci totiž resuscitovali Jiřího Macháčka, Jana Budaře a tak trochu i Tatianu Vilhelmovou. Macháček byl obsazen proti svému (stereo) typu a odvděčil se koncetrovaným a uměřeným pojetím. V hořkosladké symfonii nehraje žádný nástroj falešně- ani Vilhelmová. Když se v tramvajové smyčce zachová tak, jak se zachovala, poklepávala jsem rodinnému soukolí uznale na rameno. Jan Budař nosí masku smutného klauna a mluvíc o fyzické kráse svých snů a vlastní ošklivostí, o svých plánech a „dočasnosti u lisu“, dojímá k nesnesení.__________ Jiskry létají. Ano, i tahle zánovní mašinka drhne místy o koleje. A třikrát dost drsně__________ 1) Jednou-možná-kultovní pád z kola mě rozesmál, Jan Svěrák získal lokace na Měsíci, hop: máme tu nulovou gravitaci ááááá….hop- cirkusový dopad zpátky na Zem. Ve střižně to mohl hodit k bonusům na DVD jako perličku na hodně hlubokém dně, tudíž ho podezírám, že prohrál nějakou sázku. 2) Sektářský motiv dcery byl nejen hloupě vymyšlený, ale i šeredně realizovaný a neměl žádnou příběhotvornost. Obludná chyba. 3) Třetí do party…lituji, že jsme neodešli ihned po konci, ale už se mi povedlo ten dovětek vymazat z pevného disku. Ani na to nechci myslet. Last but not least : Soukupova hudba ten film nepozvedává, ale nechtěně karikuje________ Kamera i střih řemeslně zručně zvládnuté ku prospěchu celku, ale málem jsem zapomněla na vláčky: rafinované prostřihy na mrtvolnou metaforu ujíždějícího vlaku a vlaků jako hnízd hříšných radostí, které stejně jako dámské končetiny v supermarketu slibuji erotickou snovou poezii. Na mě to sice působilo moc divadelně, ale proti gustu…Ostatně pánové zjevně k dopravním prostředkům tíhnou- děj jede kupředu na kole, ve vlaku, v tramvaji, v autě a nakonec létá v balonu. A tím se dostávám k vrcholu________ Balonová scéna je podmanivá. Možná musíte vzlétnout a padat, abyste dokázali říct něco, co na zemi zní přiliš pateticky, protože jinak by vás nutkání vedlo to v následující větě shodit ironickou hláškou. Naštěstí vás nalodí s Romeem a Julií na palubu a emočně natankují tolik paliva, že vaše nádrž nebude mít kapacitu vstřebávat dávky a bude u některých (ano, slabších) jedinců přetékat…. (14.05.2007) (méně) (více)