Captain America: První Avenger

Komiksové adaptace vážně nejsou můj šálek kávy. Captain America se z trailerů zdál jako sázka na reálnější podobu komiksu. Nevypadal jako filmy (adaptace) jeho kolegů, kde masa lidí slintá nad stupidními, nereálnými hrdiny, co lítají deset metrů do vzduchu a mají superschopnosti, kterými prosazují dobro. Bohužel, Captain America je přesně tohle. Existuje vůbec nějáký pořádný komiks, nebo to jsou všechno stejný sračky na jedno brdo, akorát mají všichni pokaždé jiné teplé kostýmy? Kdyby mi bylo dvanáct, kozy neviděl ani z vlaku a byl panic, možná... 45% (08.01.2012)

Nevím jakto, ale jakmile začaly, a čím víc bojových scén tam bylo, tím jsem byl zpruzenější. Čili před koncem už fakt dost :-/ Kdyby v docela dost aspektech bylo ubráno, dost by to pomohlo... A myslím kdyby měl Weaving svůj obličej a ne ubohou masku, která úplně zbořila retro atmosféru (navíc Hellboy je jen jeden) a totéž armáda klonů, tak by byl taky výsledek lepší. Že by ze mě rostl suchar? :-/ (03.01.2012)

Joe Johnston, otec dieselpunkové pocty propagandistickým válečným comicsům jménem Rocketeer, se po letech vrací do téže řeky a křísí pro filmové plátno "prvního avenžéra". Nutno říct, že to sice dělá dost jednoduše a popcornově, ale dost zábavně a s tím správným švunkem starých časů;) Bohužel to ale i tak nějak zvláštně funguje a nefunguje zároveň - Evansův (realisticky nedokonalý) přerod a pochopení jeho osobních kvalit jsou v pořádku, ale proč mi přišli trapní Stanley Tucci s Tommy Lee Jonesem, i když mají právě na tom přerodu a vysvětlování svůj zásadní podíl, to "bůchsuť". Naopak skvěle funguje chemie i humor se slečnami, který je ovšem v dabingu nevyhnutelně zabit pro nepřeložitelnost. K českému znění bych vlastně měl ještě jednu připomínku - proč sakra mají Weaving a spol. ten prapodivný přízvuk? Je to potom nechtěně směšné tam, kde by být nemělo, respektive kde si to není možné dovolit, protože patetické padoušství a přestřelky plazmovými turbokanóny samy o sobě napínají divákovu toleranci až až. Čímž nechci říct, že by nebyly zvládnuté, naopak - je radost se na to dívat, i když je to prostě jen a pouze taková zábavka na jedno podívání. Které má ovšem dvě hodiny;) Ale jelikož se mi to tak dlouhé ani na chvilku nezdálo, můžu dát takových příjemných nenáročných sedmdesát procent a v poklidu očekávat, jestli bude takhle prostá i ústřední Avengerská filmová událost. Což doufám že nebude... (09.04.2012)

Vzhledem k tomu, že mě vždycky nejvíc zajímaly, jak se teď říká, superhrdinské ORIGINY, je tenhle film vyloženě pro mě. Také mi nevadí americký patriotismus, pokud je rozumně využit, ženy v uniformách, co se vyrovnají mužům, nedocenění vědci a vojenský důstojník s tváří Tommyho Lee Jonese. Ne, vážně, jediný komiks s DOOPRAVDICKÝM přesahem (než přišli Avengers, a ti takoví také nejsou všichni), byl Hulk od Anga Leeho. Takže Kapitán Amerika pro mě má všechny atributy komiksu tak, jak ho vnímám já, nejdůležitější je, že přese všechno, co jsem vyjmenoval výš, není snímek blbej. Jediný, co mi vadilo, je hlava Chrise Evanse, nasazená na tom malinkatým těle. Kvůli mnou nepochopenému podhodnocení v hodnocení lehce nadsazuji. 90%. (02.05.2019)

Jasně, jde o zdařilou pastiš (tj. stylovou nápodobu, která se snaží překonat své předobrazy, aniž by se jim vysmívala). Mám ale za to, že každý, kdo je obeznámen s americkou dobovou produkcí prostřednictvím primárních (filmů samotných) či sekundárních zdrojů (textů o nich), se při sledování bude cítit jako hlavní hrdina na konci. Řada věcí mu bude povědomých a ocení precizní retro stylizaci a charakteristické znaky produkce první poloviny 40. let, ale přesto rozpozná, že jde o ne zcela důslednou faleš, kterou již předtím jednou - a lépe - viděl. Prvnímu Avengerovi totiž chybí potěcha z uchopení neomezených možností brakového universa, která by se jako v případě Indiana Jonese přenášela i na diváka, protože vyprávění je bezešvé a scény jsou inscenovány s důrazem na "pravidla" zesílené kontinuity spíš než z radosti odkazování se na jiné mediální texty. Některými vyzdvihované zakončení marveláckých filmů, které popírá klasické narativní postupy v podobě úspěšného uzavření obou linií akce (pracovní a osobní) a navracení se ke statutu quo, není ničím výjimečným. (Navíc nezavršena není jenom linie čítající romanci, ale i ta pracovní v podobě poražení záporáka a zajištění záchrany světa, jelikož antagonisté v posledních "marvelovkách" zůstávají naživu v jiné podobě/jinde.) Je nutné si totiž uvědomit, že nejde o stand-alone počiny, ale o plánované představení hrdinů, jejichž příběhy se dočkají rozuzlení v chystané týmovce, a tak je takový konec pro podobné filmy typický. I přes všechny výtky - jde spíše o teaser než regulérní počin - je nutné ale zopakovat, že jde o zdařilou - a alespoň v první polovině nebývale sebereflexivní, metodu dobové propagandy sarkasticky reflektující - pastiš. (04.08.2011)