MR 73

Scénář: Olivier Marchal .. Vytříbené režijní řemeslo, ale dle mé chuti by to chtělo ještě trochu zapracovat na scénáři, protože v první třetině jde více méně jen o hutný kriminální guláš, kde hlavní postavy nahlodávají démoni minulých tragédií a příběh se jen pozvolně až líně otvírá. Opravdovější je tak dusná atmosféra, nahnilé prostředí policejní stanice a samozřejmě výtečný Daniel Auteuil, který chvílemi připomíná neoholeného Roberta De Nira ve hvězdných letech. V druhé polovině pak MR 73 už tolik nedrhne, jenže se změní v docela průhlednou, přímočarou záležitost a to přesně od scény, kde se revolver Manurhin MR 73 prvně objeví. Drsné a fatální účtování s vlastními chybami doplněné paralelní montáží zánik/zrození nemá chybu - celkově je však předešlý 36 Quai des Orfèvres podařenější a kompaktnější krimi. 70%. (20.11.2008)

Temná a depresivní noirovka, ze které mi bylo místy dost úzko. Ve středu filmu mi sice trochu přišlo, že scénáři došel dech a děj přešlapuje na místě, snad proto, aby nabral síly na závěr, ze kterého mě mrazilo. Ovšem z té všudypřítomné beznaděje a fatalismu, ať již v osobním životě nebo ve složité policejní mašinerii, mě pořádně skličovalo a pomalu jsem dostával pocit absolutní bezvýchodnosti. Brilantní výkon beze sporu podal Daniel Auteuil a zaslouží si plný počet hvězdiček. (05.10.2010)

Víte co vznikne, když se sejde dohromady opravdu silný SCÉNÁŘ, podpořen brilantní KAMEROU, vynikajícími HERECKÝMI výkony ( v čele s ŽIVOTNÍM ) pro Daniela Auteuila v kombinaci s hutnou ATMOSFÉROU doplněnou o hodně povedenou HUDEBNÍ složku? Vznikne DOKONALÝ snímek..... vznikne nejlepší KRIMI za poslední řádku let....vznikne MR 73! Snímek s atmosférou tak hutnou, že by se dala krájet, snímek bez jediného hluchého místa, gradující minutu po minutě až do GRANDIÓZNÍHO finále. Režisér Olivier Marchal dokazuje, že válka policajtů nebyla " žádná náhoda " a překonává ho! Tento snímek je daleko vyzrálejší! Co mně trošku nahání hrůzu a zároveň posouvá snímek v mých očích ještě o stupínek výše je fakt, že je natočen na motivy skutečné události. Ne nadarmo se říká, že největší příběhy píše sám ŽIVOT! O Danielu Auteuilovi jsem již psal, co musím ale vyzdvihnout jsou i ostatní, včetně velmi milých překvapení v podobě mladičké Olivie Bonamy a Catherine Marchal. Příběh tak depresivní, tak pesimistický ( každý si nese nějaké to své břímě ) až z toho člověka srdce bolí... zvlášť když je v nedohlednu nějaké to " světélko na konci tunelu " . Dlouho se mi nestalo, aby mě příběh takovýmto způsobem pohltil a po jeho konci jsem byl takto psychicky vyčerpán ( opotřebován ) , přesto jsem měl velkou chuť pustit si snímek ještě jednou! Po zralé úvaze sahám do své TOP-ky. p.s.1 věříte v boha doktorko? Ano, jinak bych tu nebyla........Bůh je zkurvysyn! Jednoho dne ho zabiju. Těmito slovy začíná tento strhující příběh a následující události ukáží, že v tomto případě to není žádné rouhání... p.s. 2 pouze jednu výhradu ( nesouhlas ) mám k tomuto snímku. Dobrá zbraň není lepší než dobrá ženská ! :o) p.s. 3 tímto bych chtěl dodatečně poděkovat uživateli Plastron, díky kterému jsem snímek objevil a následně mi ho i poskytl. (30.11.2009)

120 minut čistého psychologického zla.Nechápu jak mohl Marchal natočit dokonalou Válku Policajtů,kde naprosto exceletně vykreslil psychologii postav,akci,výpravu,hudbu a vše to zabalil do drsného akčního thrilleru,protože v MR 73 mu nic nedrží absolutně pohromadě.Komisař Schneider ( vždy výborný Auteil spíš irituje,než baví ) je tak moc rozervaňoučkej,že v příběhu se prakticky celou dobu pitváme v jeho žalu a případ 5tinásobného brutálního vraha jde zcela stranou a komisař k jeho rozuzlení dojde tak bravurně,až sem se z toho smíchem plácal do kolen.Když se totiž v 56 minutě pořád nic neděje a ožralý Auteil dokolečka se sklopenou hlavou utápí žal alkoholem a vzpomíná jak píchal šefku zatímco jeho ženuška s dceruškou bourali v autíčku,tak celý rozervaný zakřičí zkurvenej život a poté se hezounky poblinká pod proudem vodičky,v ten moment moje mysl ze sebe zvracela tak už se konečně ty čuráku vystřel mozek,aby ta debilní píčovina laskavě skončila!Šedohnědá 120 minut trvající psychologická sonda kreténských postav,s nulovým dějem,ve kterém je smíchán dohromady osud několika lidí a celkovou podstatou je něco o zrození čistého života nebo asi tak něco.Když je film zhruba v 60% dokonale si tipnete celý konec,jelikož pokud by k tomu Marchal sám nedospěl,byl by to čistokrevný odpad,protože ten konec co ve filmu,je již od půlky filmu absolutně vymodlený a i přesto jak se snaží být tenhle psychologický kýč důležitý a obsáhlý,je zoufale nudný,i přes svojí ´´složitost´´ jednoduchý a průhledný.Ani nevim proč tomu nedám odpad,asi že mám rád Auteila a jedna scéna byla fakt dobrá.Pokud ovšem znáte od Marchala Válku Policajtů a tenhle jeho titul vám úspěšně unikal,vřele vám doporučuju nechte ho unikat dál.Filmové peklo,katastrofa....zklamání,deprese tak čistá,že vás do deprese dostane.Východisko logické.Jestli se tohle fakt stalo tak život je svině a nuda :D 20% (29.02.2012)

Rozklad osobnosti a to v přímém přenosu. Jenže ne zpovzdálí, ale zevniř. Divák je vtažen přímo do žaludku a jater policajta zničeného rodinnou tragédií a následným chlastem. Odtamtud, z vnitřností rozežraných beznadějí a alkoholem sledujeme svět plný hnusu a špíny lidských myslí. Svět, který ztratil barvy a vše je jen šedé a bezútěšné. Dokonce ani ty zvratky nejsou výrazně oranžové, jen divně šedozelené a krvavé šmouhy na zohavených ženských tělech nejsou jasně rudé, ale špinavě hnědé až černé, jak u rozkládající se mršiny tlející na skládce odpadků, jako na kusu páchnoucího masa ušpiněného popelem a hnijící zeleninou. Vítejte ve světě policajta kriminálky Louise Schneidera. Ve světě, ve kterém spravedlnost je slepá a bezzubá stařena (svázaná do kozelce a umlácená masovým vrahem, jehož totožnost nesmí být zveřejněna kvůli „vyššímu zájmu“ a zachování čistého štítu policie). Ve světě, kde zachránit sám před sebou zbytky své duše znamená vzít MR 73, to jediné, co zbylo po kamarádovi a vydat se do kláštera, ne za Bohem a jeho nespolehlivými mlýny, ale uklidit ze světa jeden lidský odpad. A pak uklidit i po svém zmršeném životě. Velmi působivý, ovšem neskutečně depresivní film. // Mimochodem, natočeno podle skutečného případu. S jednou naprosto šílenou scénou. Doživotní vězeň Charles Subra stojí před propouštěcí komisí a jsou mu čteny předchozí tresty: loupež – 2 roky, pokus o vraždu – 4 roky (?!), znásilnění nezletilé – 7 roků (propuštěn po 5!), dvojnásobná vražda – doživotí. A pak má ten člověk (já bych ho tak nenazýval) dojemný proslov o tom, jak ve vězení šel do sebe a našel Boha a jak po propuštění chce pomáhat lidem. To sedlo. Matka Tereza by slzu zamáčkla. Můj názor? Jakkoli nejsem pro trest smrti, tak naprosto nesouhlasím s tím, aby se vrah (a teď nemyslím toho Subru, který mimochodem hned týden nato oběsil spoluvězně, ale jakýkoli vrah) mohl ještě někdy v životě dostat na svobodu. Za vraždu automaticky doživotí, bez jakékoli šance na propuštění. A žádné zasrané humanistické řečičky o resocializaci a „nápravě“ odsouzeného mě nezajímají, to je přece zcela irelevantní!!! To jako, když se zločinec „napraví“ (čti bude tak velmi laskav, že už dál vraždit nebude), tak jím zavražděná oběť zase obživne a bude si taky moci užívat života, stejně jako si bude užívat života na svobodě ten vrah? (11.05.2014)