Vykoupení z věznice Shawshank

Vybírat nejlepší věc z kterékoli kategorie je pro mě utrpení, ale pokud se na tenhle post na ČSFD dostal Shawshank, nemám sebemenších námitek. Děkuji mistru hrůzy Stephenu Kingovi za to, že se pro jednou stal mistrem naděje a přinesl nám ji spolu s tóny Figarovy svatby. Děkuji Franku Darabontovi za to, že si udělal z adaptací Kingových vězeňských románů profesi a že se mu to zatraceně dobře daří. Děkuji Timu Robbinsovi a Morganu Freemanovi za to, že jsem díky nim nevěděla, zda se mám usmívat nebo ronit slzy, tak jsem nakonec vstala a začala hlasitě tleskat. Děkuji Bobu Guntonovi za to, že podal svého Nortona s takovou přesvědčivostí, že jsem se rozhlížela po krumpáči, který bych mu mohla zarazit do hlavy. Děkuji Jamesi Whitmorovi za to, že se mi nad jeho Brooksem svíralo hrdlo. Děkuji za lekci pokory, naděje a svobody. Děkuji...že už s tím mám jít do háje? Jdu. A beru si s sebou Shawshank. (16.08.2007)

Dlouho jsem váhal, jestli to mám přiznat. Nakonec jsem se rozhodl, že ano. V závěru The Shawshank Redemption jsem se rozbrečel. Ne že by se mi z očí valily potoky slz, ale přesto - žádnému jinému snímku se tohle nikdy nepodařilo. Můžu dát filmu, který něco takového dokázal, méně než pět hvězdiček? Nemůžu. A kdyby to šlo, dal bych i víc. Delšího komentáře jsem momentálně neschopný, ale s klidným svědomím dodám, že tohle je ten nejnádhernější film, co jsem zatím viděl... a Darabont je génius. (13.08.2008)

Úžasný film, u kterého po každém zhlédnutí prožívám a užívám, jako bych Shawshank viděl poprvé. Film plný emocí, nadějí, skvělých herců, …, no prostě a jednoduše Frank Darabond dokázal natočit bezchybný a ve všech ohledech dokonalý film, který snad nikoho nenechá chladného. "Get busy living or get busy dying..." (20.02.2006)

Když vás film omámí natolik, že ani pořádně nevíte, co o něm vlastně říct, když vás film svou poutavostí přiměje zapomenout na čas, když vás film uhrane svou neopakovatelnou atmosférou, když vás film přechytračí svou geniální pointou, když vás film zmrazí v napětí jedné z nejočekávanějších chvil celé kinematografie, když vám film předvede lidskost na místě, kde byste to nejméně čekali, prostě když vám film doslova vyrazí dech, tak nezbývá nic jiného, než říct: "Děkujeme Franku"... 10/10 (01.12.2007)

„Predstavujem si, že priletí Jake a povie ahoj.“ Panebože, ten film má snáď 38 kultových scén, ktoré viem naspamäť. A tá silná kamera! A nenápadná, ale o to podprahovejšia hudba! K tomu silné herecké výkony Morgana Freemana (v novele ryšavý beloch, ehm) a tvárneho Tima Robbinsa, ale v podstate všetci sú geniálni (Bellows, Brown, Gunton, Sandler, Whitmore). Príbeh sa naoko tvári bezútešne. Sprevádza nás ním všetko vediaci rozprávač a to naprieč celými desaťročiami (skvelé masky mimochodom). Film má nečakanú, fantastickú záverečnú 20-minútovku. Na Oscaroch proti silnému konkurentovi Forrestovi Gumpovi nemal šancu a ani v kinách komerčne nezaujal (Freeman to v rozhovore pre českú Cinemu svojho času dosť čudne odôvodnil vypustením Rity Hayworth z názvu... hmmm, no neviem). Diváci si ho však následne začali navzájom húfne a nadšene odporúčať a snímka sa vďaka videu a televíziám stala jedným z najoceňovanejších filmov (nielen) americkej kinematografie (nielen) 90. rokov. Darabont neskôr nakrútil aj ďalšie kingovky (ZELENÁ MÍĽA, HMLA). Plagáty, práčovňa, Biblia, kilometrové potrubie, autobus, lúka so stromom, dechtovanie strechy fabriky na výrobu dopravných značiek a zaujímavý názor, že chlap chlapovi na topánky nikdy nepozerá (čo sa Andymu rozhodne hodilo). Videl som to už asi miliónkrát a ešte to miliónkrát uvidím. Vždy ma veľmi bavia rôzne veľmi zvláštne a čudné pohľady a mimika Tima Robbinsa v "istých" scénach, čo dostane zmysel a logiku až po odhalení záverečnej pointy (napr. keď mu vezmú Bibliu alebo sa začnú zaujímať o plagát). (24.10.2004)