Komentáře uživatelů k filmu (711)

  • Cival
    **

    Sick shit. Z tak "cool & hot" jednotlivostí smontovat tak odzívaný celek, to už je pořádné zoufalství. Monotónní sypání solidních nápadů a sekundových vizuálních laskominek, z nichž snad ANI JEDNA není pořádně prodána, posílá Neveldinea s Taylorem definitivně do pekel. Tady nepomůžou ani nadintepretace týkající se otisku videoherní kultury na plátno, žádné úvahy o anarchii nebo punku, protože výsledek je pouze ubíjející smrští nesmyslů v bujaře nasekaném videoklipovém podání, které absolutně nechápe pojmy jako gradace nebo rytmus. Navíc podezřívám oba pány, že jejich nová smršť "koziček, prdelek a vylizovaček" (kolik jich už sakra bylo v těch třech filmech? tisíc?) už smrdí nějakýmj pubertálním sexuálním traumatem, než aby nahrávala bezuzdné sociální reflexi a tematizaci rozkladu, hnusu a odosobnění člověka v éře, kdy hry, síť a všudypřítomné sexuální obsahy bortí intimní sféru. Marnost. A to radši neřeším, v jaké WTF se Gamer zvrhne v posledních deseti minutách nebo jak se ve filmu bootuje do mozků a přiřazují se k nim IP adresy, čistí se spywarem a chrání se firewally... Propadák.(10.9.2009)

  • Tosim
    **

    Tupý herní styl a mačo Gerard Butler. Obojí vás spolehlivě uspí. Ani Michael C. Hall zde za nic nestál, což je ze všeho nejhorší.(21.6.2010)

  • Isherwood
    ***

    Překvapení. Neveldine s Taylorem sice točí pořád stejně, ale konečně zasadili svůj rozběsněný audiovizuální styl do světa, kam patří. Že jsem si původně myslel, že do prdele, beru nazpět, jelikož tahle ujetá estetika si s herním dějem tyká velmi obstojně a z mého pohledu promíjí více, než čeho jsem napočítal v obou dílech Cranku. Pravda, ‚Society game‘ dává průchod jejich fetišistickým úchylkám (nelze se nepozastavit nad tím, jak by v jejich pojetí vypadalo nějaké porno), ale ‚Slayers‘ táhnou do kladných bodů. K čemuž přispívá i Butlerovo neoddiskutovatelné charisma a Hallova ujetá slizkost. Zamyšlení závěrem. Tvůrci na jednu stranu točí v nadsazeném stylu, který si žádá divácký mozek v režimu ‚stand by‘, ale zároveň jim tam vyskakuje kritika systému i společenských postojů k hrám, trestu smrti, atp. Takže až pánové přestanou příště moralizovat, možná to budou mít i za 4*. 3 a ½.(22.11.2009)

  • Djkoma
    ***

    Neschopnost dvojice Neveldine-Taylor, kterou kompenzují skrze šílené, ale originální nápady je patrná. Přesto, je Gamer poměrně pěknou ukázkou "možné" blízko budoucnosti, kterou tito dva vyplodili během hraní Sims 3 a CoDa. Až na přehnaně zobecnění a zaškatulkování hráčů jako starých/tlustých/odporných úchylů je to vcelku trefné a opět se tu s nějakou krví nebo nahotou příliš autoři nezabývají. Několik záběrů a nápadů však stojí za zamyšlení a chápavý údiv diváka (kamera v herním módu za Butlerem). Přesto mám velký pocit, že kdyby to natočil se stejným nápadem někdo jiný, mohlo to být ještě o dost lepší (ale ubylo by přehnanosti a úchylností, což by chvílema byla i škoda...). Jinak na závěru si autorská dvojce mohla dát více záležet... Příjemná akční patlanina, která pobaví.(27.11.2009)

  • Renton
    ***

    Scénář: Mark Neveldine, Brian Taylor(21.11.2009)

  • Malarkey
    ***

    Já si to myslel. Koukám na film a řikám si, že jsem tohle zběsilý stříhání scén už někde viděl, a zrovna docela nedávno. A ono fakt jo. Popravdě se mi ale Gamer docela líbil, protože si ze Gerarda Butlera tvůrci udělali takového menšího Painkillera a ta zběsilost se dala vcelku dobře snýst. Ani to nebylo tolik ujetý, když nevezmu v potaz, že film sám o sobě je blbost prvního stupně. Ale pořád je to akce, a ty jiný stejně nebudou. Takže si vlastně nemám co stěžovat.(15.6.2010)

  • Cervenak
    **

    Tak, stačilo. Crank 2 som zhltol aj s navijákom, Gamer už je bohužiaľ nepozerateľný videoklipový bordel bez gradácie či napätia, ktorý navyše nemá nadhľad a v tej "myšlienkovej rovine" len vŕši jedno klišé na druhé. Zopár nápadov v akčných scénach fajn, zvyšok zbytočnosť. Chlapci potrebujú spomaliť a ukľudniť hormóny.(11.10.2009)

  • Marigold
    *

    Dementní film o dementních věcech, který se tak snaží být IN a nad věcí, až se do té všeobsáhlé demence dočista zamotá... jediné, co v něm stojí za vidění, je muskulatura Gerarda Butlera a zpomalovačka letícího off-roadu. Jinak bych režijní dvojici Taylor - Neveldine opět raději viděl v bezduché akci, protože tahle dystopická satira je padlá na hlavu. A patří někam do hájemství Caspera Van Diena a kanadských D produkcí.(9.9.2009)

  • AngelAngie
    *****

    Kdybych byla muž, toužím natočit takový film. Bohužel na to a nejen na to, nemám koule. Jsem žena. A toužím takové filmy vidět! Můj první blue-ray zážitek je trefa do černého! Viděno 2x...(26.11.2009)

  • Superpero
    ****

    Na takového Běžícího muže jsem neměl možnost do kina jít, takže teď jsem si to Gamerem bohatě vynahradil. Mě prostě baví ty chaotické, epileptické akční orgie plné zadečků a koz. Nejlepší scéna je, když Gerard Butler všechno kosí v jakési sexy real obdobě The Sims a Facebooku :D Nepopsatelné. P.S. V tomhle filmu se vyskytuje asi nejnechutnější špekoun všech dob.(28.9.2009)

  • TheMaker
    *****

    Jednou budem všichni k nečemu připojeni a žít ve virtuálním světě. V tom je budoucnost.(8.3.2010)

  • T2
    *

    Rozpočet $-miliónovTržby USA $20,534,907Tržby Celosvetovo $42,399,000Tržby za predaj DVD v USA $9,338,492 //počet predaných kusov 575,775║ Totálna výplachovka, kde nie je nič čo by za niečo stálo, zmätený strih, otrasný vizuál, prázdny bezvýznamný dej, zle vykreslené postavy,.... proste všetko rad radom zle. /20%/(17.8.2010)

  • Shadwell
    *****

    Zajímá-li někoho, jaká je souvislost mezi Gamerem, CinemaScopem, tridentským koncilem a Rotundou sv. Martina na Vyšehradě a co dalšího filmoví historici přehlédli nebo zatajili, nechť pokračuje ve čtení. ____ Oficiálně byl film vynalezen v průběhu 90. let 19. století. Vznikl jako následek průmyslové revoluce, stejně jako telefon, nebo automobil. Ve skutečnosti je film poměrně složité médium, a než mohl být vynalezen, muselo se sejít několik technologických náležitostí. Nepřekvapuje proto, že jeho kořeny sahají až do románského umění, čemuž nasvědčuje úzká spojitost mezi rotundou a zootropem. Zootrop je de facto desetkráte zmenšená rotunda. Oboje disponuje kruhovým půdorysem, oboje má tvar rotačního válce, oboje nějakým způsobem působí na návštěvníka. Rozdíl je v tom, že rotundu obdivuje divák zevnitř, kdežto zootrop zvenku. Prostor kina, ovládající a paralyzující užaslé publikum v sálu odděleném jednoznačně od okolního světa, má blíže k rotundě než k zootropu. Vedle zootropů, kinetoskopů a jiných optických hraček narušovalo ideu uzavřených kinosálů dvojí: fenomén kinematografických přestavení pod širým nebem (film nacházel své místo už na začátku svojí existence také v prostorách často improvizovaných a náhodných, na náměstích, trzích, v zahradách, na dvorech, v sadech) a trpké pravdy, jež otřásly sebevědomím a jistotami moderního člověka. Einstein a Freud představovali pro počátek 20. století stejné poselství – svět není takový, jaký se zdá. Najednou se nedá zcela věřit smyslům. Následkem tohoto jsme vnímali svět chvíli jako karneval libovůle, kde neplatí žádná pravidla, a chvíli jako vězeňský dvorek, na kterém chodíme v pruhovaných šatech stále dokola. Proto bylo třeba navrátit lidstvo tam, odkud se zásluhou rozpadu starého světa vymklo – z vně dovnitř, ze zootrpu zpět do rotundy. Snaha obestřít diváka a nenechat ho vystoupit ven ke svobodě dosáhla svého extrému v baroku. Odpovědí na tehdejší protestanské reformy se stal tzv. tridentský koncil, který dal jasně a nesmlouvavě najevo, že katolická církev se v žádném případě nehodlá smířit s odklonem některých zemí od duchovní závislosti a poslušnosti papeži. Podobně se nechtěli smířit hollywoodští producenti s úpadkem studiového systému a hledali způsob, jak vylákat diváky z jejich obývacích pokojů do kin. Velkou část zájmu na sebe strhlo televizní vysílání, které výrazně proměnilo – často k horšímu – chování diváků. Rozložilo vlastně celý systém. Na jedné straně posílilo a banalizovalo ireálno a fikci, jež jsou podstatou každého filmu, a přesunulo značnou dávku cynismu na informace jako takové; na druhé straně vyvolalo nové zvyky, jako je například „zapping“ (přepínání kanálů), nebo doprovodné komentáře, které desakralizují celý pořad. Stačí porovnat, jak milovník filmu sleduje svůj oblíbený snímek na videokazetě a nechce při tom být ničím rušen, a podobnou situaci v početné rodině, kde se nikdo pořádně nesoustředí. Výsledek bývá často konsternující. Ať už máme na mysli technicolor, Cineramu, CinemaScope nebo stereoskopické 3D-filmy, principiálně šlo o to nahnat diváky zpět tam, odkud utekli – do kin. Katolická církev jednala stejně promyšleně a cílevědomě jako producenti v 50. letech – v první řadě byla obnovena inkvizice (MPPEAA - pomáhala exportu filmům, propagujícím americké věrozvěstství, na mezinárodních trzích), byl založen jezuitský řád (film studies - jejichž začátek spadá do 50. let), opětovně se obnovovaly kulty světců (hollywoodský star systém) a s tím souviselo také zakládání četních poutních míst (artkina a autokina). V neposlední řadě šlo baroku i kinematografii o to ohromovat, fascinovat a působit na smyslovou stránku vnímání. Člověk je v takovém chápání záležitostí pomíjivou, nicotnou a pasivní - film obohacený o širokoúhlý formát poskytuje divákovi více informací, čímž jej nutí zvyšovat koncentraci na úkor představivosti a situuje jej do role pasivního pozorovatele. K nadpozemským a nadpřirozeným silám a hodnotám se podobně obracejí mystická díla z doby barokní. Stejně jako v Kostele svatého Mikuláše na Malostranském náměstí se i prožitek ve slavném Haydenově planetáriu odehrává uvnitř kupole, kde je iluzionisticky konstruována „virtuální“ realita. Divák, který je po dobu představení doslova pohřben v izolované rotundě planetária, jež je v mnoha ohledech zrakovým klamem par excellence, je na tom podobně jako v kině; ačkoliv na rozdíl od filmu, kdy se díváme přímo před sebe, vyžaduje planetárium pohled vzhůru, do „báně nebeské.“ Pohroužení se do vesmírného divadla planetária i pohyblivých obrázků ve filmovém paláci je srovnatelné. Již architektonický rámec budov má sklon k potvrzování důstojnosti, která byla vlastní vyšším uměleckým institutům. Má v oblibě vznešené a sakrální, jako by výtvorům dávalo věčné trvání; ještě krok dál a rozsvítí se svěcené svíčky. Na sklonku 20. století dochází pak k tomu, čemu říkám „zánik kognitivistických teorií a zúžení dispozitivu do singulárního bodu zapříčiněné ukončenou dialektikou recipienta s ekranem“ – zbaveno akademického slovního smogu to znamená neustálé zkracování vzdálenosti mezi divákem a plátnem, k němuž dochází buďto přibližováním se diváka k obrazovce, nebo obrazovky k divákovi. Stručně řečeno se buďto přibližuje divák k obrazu, jak to známe ze sledování filmů na osobním počítači, které stojí v opozici vůči sledování v rušivém prostředí televize, anebo vystupuje stereoskopický obraz ven k divákovi. Teprve syntéza obojího a definitivní zkrácení vzdálenosti na nulu povede k nástupu virtuální reality a setření skutečnosti kolem. Virtuální realita vzniká tehdy, zanikne-li rám kolem obrazu. CinemaScope provedl obdobný ideologický manévr, neboť usiloval zahltit divákovi celý úhel vidění a tím se ho zmocnit. Šlo mi tu nicméně hlavně o to podat revizi dějin kinematografie prizmatem zkušenosti se staršími i novějšími elektronickými médii jako televize, video, počítače a internet a ukázat kinematografii jako pouze dílčí epizodu či mezihru v delších dějinách kultury. Pobývání diváka „uvnitř“ v době románské a barokní, následné osvobození se na pozadí exploze moderního umění na počátku 20. století a opětovný návrat do filmových paláců, panorámat a planetárií v 50. letech 20. století a nejznatelněji v soudobém kvasu simulaker a videoherních flicků jako Crank 2 nebo Gamer prostě a jednoduše ukazuje, že kinematografie je součástí jak mnohem širšího kontextu politických a kulturních praktik, tak vzájemného vztahu s jinými uměleckými a kulturními formami, médii, institucemi, diskursy a oblastmi životní praxe. První veřejné projekce filmů bratří Lumierů v Paříži odstartovaly něco, co bylo ve skutečnosti dávno odstartované – prehistorii táhnoucí se stovky let před rok 1895.(18.1.2010)

  • B!shop
    ***

    Rozhodne to neni tak tragicky, jak by se podle hodnoceni zdalo, ale ani to nejsou zadny akcni orgie. Problem je, ze Neveldine s Taylorem neznaj miru. Flakaj tam pres sebe super barevny zabery a do toho sceny z boje, ktery jsou spis do sediva. To vse navic v ultra rychly, jakoze super cool kamere, ktera jim ale tentokrat nevychazi a pusobi to jen desne neprehledne. Aspon, ze Butler je totalni drsnak, kterej tam z naprostym prehledem kazdyho masakruje a cela ta myslenka je taky fajn. Proste zklidnit kameru, aby si z ty akce clovek trochu uzil a vyhazet ty neakcni momenty, ktery tady bohuzel zabiraj dobrou tretinu filmu a byla by to paradni jizda, takle jen slusnej akcnak.(21.11.2009)

  • Arx
    ***

    Klasické ničím vyjímečné akční béčko na které velmi rychle zapomenete. 55%(27.11.2009)

  • EdaS
    ***

    Jak asi vypadá porno na blu-rayi?(30.11.2009)

  • Viktooorka
    ***

    Neměla jsem si ten trailer pouštět tolikrát :-( Čekala jsem, jak Butler celý film bude běhat s pistolkou v ruce a všechny zabíjet, ale byla jsem vhozena do 27 kola a z něho do boje očistit sebe a svou rodinu. Což jsem opravdu ale opravdu nečekala. Ale i přes toto mírné zklamání, jsem si film užila jak se patří. Na pár sekund se mi ukázal do půlky těla nahý :o) Slizkej Michael C.Hall hrál slušného záporáka. A panečku Logan Lerman?? Ten zlomí srdce nejedné dívce. Škoda, že mu nedali více prostoru...No a virtuální svět?? Dobrá myšlenka, zajímavě podaná.. Amíci jsou zvrhlý. Při pohledu na tlustého vozíčkáře, co hrál Amber Vallettu, se mi dělalo nevolno. Sečteno podtrženo - průměrný film.(2.10.2009)

  • Slasher
    ****

    Že by se tvůrcům CRANKů podařilo natočit něco normálnějšího? - Ani náhodou, GAMER je snad ještě větší šílenost a výplach. Epilepticky podaná vize budoucnosti, kdy prošel herní průmysl zásadní změnou. Herními charaktery jsou teď skuteční odsouzenci na smrt, feťáci a další lůza, díky technologii, která umožňuje dálkově ovládat buňky v mozku. To vše dílem maniaka. Výsledek je pro hráče a diváky dobrá zábava, pro ovládané (včetně diváka) pěknej hnus. Bylo to celkem psycho, a sledovat to v kině s většinou netušících lidí, o to lepší. Jsem rád, že jsem nedal na dost negativní ohlasy (který mimochodem chápu) a zašel na to co nejdřív. Takový zážitek se hnedtak nezopakuje. Oproti CRANKu tady chybí taková ta aura lehkosti a nevázaný zábavy, není to tak kompaktní (tempo bohužel nevydrží až do konce), ale míra šoku, možnýho znechucení, otrávení a označení za úplnou sračku je ještě vyšší. Abych nezapomněl, do filmu jsou parádně zasazený dva klasický songy - Mansonova verze "Sweet Dreams" a "The Bad Touch" od Bloodhound Gangu. No... víc se rozepisovat nebudu. Líbilo se mi to. Neveldine & Taylor - teď pro mě ještě umocněnější králové akčního extrému. I když tohle je možná zároveň i hřebík do jejich rakve.(24.9.2009)

  • canakja
    ***

    Když už sem za to vypláz kilo a půl, tak nebudu psát, že to byl průjem, že jo.. takže to šlo, akční první půlka mě bavila, ta druhá, to už bylo jinčí kafčo, bída, trochu nedomyšlená a nudná, a tak se začínalo schylovat k průseru, kterej šmudlou do šatny zachránila ucházející závěrečná pětiminutovka.(4.10.2009)

  • Shit
    ****

    No jedno tomuhle béčku rozhodně upřít nemůžu a to, že při akci sem se cejtil, jako když pařim nějakou 3D akci a místo mega drsnýho Grarda Butlera všehny ty šmejdy kosim já, ale přece jenom tuhle nabušenou akci trochu kazí příliš zběsilá kamera, i když to mi po chvilce přestalo vadit, na to zas tak háklivej nejsem, ale bohužel mi vadil Hall, kterýho mam sice v Dexterovi fakt rád, ale tady byl takovej divnej úchlnej geniální záporaček a moc mi to nesedlo, chtělo to někoho lepšího na závěrečný vyřízení účtů, ale i tak dobrý béčko.(23.11.2009)

<< předchozí 1 2 3 4 10 19 27 36