Invictus: Neporažený

Clint Eastwood opět skóruje, jako už po tolikáté, a to konkrétně tak, že se mu originálně povedlo málokdy vídané skloubení politicko-biografického snímku se snímkem sportovním. V rámci krásných ideálů byly z filmu sice vypreparovány všechny hypotetické negativní aspekty konce apartheidu v JAR a jistě hodně bolestné transformace dříve nesmiřitelně rozdělené společnosti (stejně jako nezpochybnitelný historický fakt, že hráčům All Blacks kdosi v hotelu před finálovým zápasem otrávil jídlo a mužstvo hrálo tak indisponováno), ale Eastwood si přesto dobře ohlídal onu citlivou hranici, aby se z jeho velkofilmu nestal hollywoodský doják. Ano,k jeho filmu patří přídomek hollywoodský, ale bere si z něho jen to lepší, nevydírá, zbytečně diváka nevystavuje přemíře patosu a hlavně se nikde nepodbízí. Ta vyzrálost a velikost jeho režisérského mistrovství prosakuje skutečně z každého filmového okénka, přesně ví, proč a co točí...stačí úvodní scéna, na jedné straně ulice běloši hrají ragby a na druhé otrhaní černoši fotbal, a máme tu expozici přímo čítankovou. O brilantní metamorfóze Morgana Freemana do Nelsona Mandely se asi není třeba zdlouhavě rozepisovat, ta je přímo excelentní, včetně jeho jihoafrického přízvuku. Neporažený je skutečně silný film, Clint Eastwood znovu natočil snímek, nad kterým stojí za to přemýšlet. Mimochodem, při sledování biografického příběhu Nelsona Mandely jsem měl několikrát pocit té silné paralely k podobně silnému příběhu Václava Havla, nestálo by za to ho také zpracovat, Clinte? :-) (07.12.2010)

Nelson Mandela je výzva. Jeho život přímo řve po převedení na filmové plátno. Eastwood mohl natočit hollywoodsky megalomanskou, glorifikující podívanou. Stačilo využít Mandelovo nespravedlivé uvěznění, vyždímat divácky přitažlivé téma apartheidu a natočit jiný Hotel Rwanda. Ono vlastně stačilo sáhnout po kterékoli ze životních kapitol tohoto jihoafrického bojovníka za lidská práva a jistě by se začal rýsovat nový Oskary ověnčený Schindler. Eastwood si ale vybral úplně jinou cestu. Nečekaně umně zakomponoval geniální jemnost Mandelova politického smýšlení do kulis bojovného, energií přetékajícího chuligánského ragby. Jako v každém sportovním dramatu (nebudeme si nalhávat, že Invictus do této kategorie nespadá) i tady se děj často pohybuje na hranici patosu, ale vše je vždy vyváženo přirozeností Freemanova křehkého projevu. Výtky o předvídatelnosti děje rozhodně nejsou na místě! Přece jen se pohybujeme v historických, tudíž všeobecně známých faktech. Pro mě jsou to plnohodnoté **** a nebýt toporného bezksichta Damona, dám i tu pátou. (02.01.2010)

Clinte, sakra, tohleto jsi dělat neměl. Invictus na mne působí dojmem, že se pan režisér poté, co Akademie loni přehlédla jeho úžasné, osobité a nekorektní Gran Torino, naštval a rozhodl se natočit přesný opak - líbivý, pateteický, nemastný a neslaný film. Na Oscarech možná uspěje, ale fanoušky tak akorát zklame. Všichni se objímají a usmívají, Mandela buď kyne rukou davům anebo předává svá moudra. Neuvěřitelně předvídatelný, nezajímavý a zapomenutíhodný snímek. Stejně jako jsem loni doufal, že Gran Torino nějakého Oscara získá, tak letos si přeju, aby tenhle kalkul skončil v propadlišti dějin. Tři hvězdy za provedení a podobné věci... ale palec rozhodně dolu. (27.12.2009)

C. Eastwood už snáď ani nedokáže natočiť horší ako priemerný film. Aj keď je to predsa len o niečo slabší kúsok ako jeho posledné filmy, stále je to výborné. Hviezdnemu obsadeniu jednoznačne dominuje M. Freeman , o ktorom sa pred rokmi sám Mandela vyjadril, že ak by ho niekto mal hrať, tak jedine Freeman. Skromného, slušného a poctivého Mandelu stvárnil Freeman skutočne presvedčivo. Nik okrem Mandelu neverí , že úspech v rugby dokáže spojiť rozdelenú a rozhádanú krajinu. Hádam, aspoň diváci v našich končinách nepochybujú, že je to tak. Spomeňte si na futbal či hokej. Hlavne vďaka Freemanovi sa film príjemne pozerá a aj humor a nečakané adrenalínové prekvapenia, ktoré ako prezident svojim ochrankárom pripraví /lietadlo nad štadiónom/, pôsobia sviežo a nevtieravo.80%. (31.08.2010)

No, rugby me nezajima, politika, natoz nekde v JAR uz vubec ne, ale Clint je machr a zaruka kvality, takze jsem se docela tesil a vysledek, ac neni spatnej, stejne je takovej nemastnej neslanej. Ne ze by to tech 130 minut nudilo, to v zadnym pripade, naopak to utece docela svizne a po rezijni strance neni filmu co vytknou, pusobi to, jak kdyby Clint byl pouze nejaky pozorovatel a proste zaznamenal udalosti. Navic, i kdyz se jedna o klasiku o ceste looserskyho tymu na vrchol, obejde se to bez nejakejch zbytecnejch klise a radoby dojemnejch scen. Bez velkejch reci se to sice neobejde, ale ty nepusobi nijak rusive, spis naopak. Samotny zapasy jsou pak natoceny perfektne a to je Clint ani nepotrebuje nijak pribarvovat nejakejma kamerovejma vychytavkama a podobne. Ale film samozrejme neni jen o tom sportu, ale i o politice, respektive hlavne o prezidentovi a Mandela je v podani perfektniho Freemana predkladanej jako totalni sympatak, dobrak a moudrej, spravedlivej clovek. Misty uz je to skoro az moc, jak je na kazdyho hodnej a s kazdym kamarad a vic nez nejaky schuze ho zajima vysledek zapasu, ale Freeman ma takovy charisma, ze mu to vse verite. Co se tyce Damona, je na nem videt, ze nahodil par kilo svalu, herecky slusny, ale ten blondatej preliv je dost hroznej. Proste film po vsech strankach na profesionalni urovni, ale proste nedokaze strhnout nebo vyvolat nejaky emoce a tak nak mi bylo jedno, co se stane. Takze fakt nevim, co tim Clint chtel vlastne rict, navic bych rek, ze to ani neni typickej oskarovej kandidat, mozna tak pro Freemana a za rezii, tot vse. Ale 4* to da. (07.01.2010)