Invictus: Neporažený

Zvláštní jeví se na pohled symbióza politického dramatu se sportovním filmem a přesto se Eastwoodovi podařilo důstojné spojení obého. Prostor mezi sportem a politikou především líčí osobnost Nelsona Mandely jako politika obrovské mravní síly, jehož hlavním tužbou je stmelení národa rozeštvaného apartheidem a obavami z věcí příštích. Člověka spravedlivého, který nehledá mstu, ale porozumění. Člověka, který věří, že i sportovní vítězství může pomoci zklidnění napjaté vnitropolitické situace. Nu, zde je snad film (nikoliv zřejmě skutečný Mandela) naivní až příliš - nevěřím na přetrvání pout, které vytvořilo něco tak prchavého jako zlatá medaile. Naivní je zřejmě uvědoměle, jak lze tušit např. z občas zabíraných novinových titulků ("Kriminalita v JAR stoupá"), což mé protesty samozřejmě zmenšuje. Druhé ohnisko filmu leží v samotném rugby a i přes autentickou historicitu mi tato složka film kazí. Klasická cesta outsidera na vrchol, byť se skutečně odehrála, je tu vyzdůrazňována pro mě přehnanými prostředky: mýtizací finálového soupeře a přetaženou počáteční kritikou týmu (hlavní kritik plive jed jak kobra). Okoukané mi připadají scény líčení sportovního ducha a jeho posilování. Snad se tu negativně projevuje i moje averze k vrcholovému sportu jako takovému. Svým způsobem je to vlastně malý zázrak, že uděluji sportovnímu filmu silné ***. To se neděje často. (29.03.2010)

„A kedy mieni oddychovať?“ – „Hovorí, že oddychoval v base.“ Zo začiatku fajn ("Toto už som raz počul a ani vtedy mi to nepripadalo vtipné.“) a dojímal (ak strávite takmer 30 rokov v cele dva krát dva metre, asi máte na myšlienky o odpúšťaní právo), druhú hodinu som sa začal nudiť. Stále sa vyskytli milé/silné okamihy, ale začalo ich ubúdať a pribúdali slabšie scény zo štadióna. Druhý raz už tento film nechcem vidieť. (27.05.2011)

Skvělý a dojemný film, o tom, jak léčit dvojbarevný národ rozdělený apartheitem láskou, odpuštěním a hlavně s rugby. V reálu si sice rozhodně nemyslím, že byl Mandela dobrý prezident, ale účel filmu to rozhodně splnilo. Jelikož film vtáhne diváka do děje téměř okamžitě a provede ho několika skvělými zážitky ve kterých Morgan Freemen a Matt Daenon na plátně excelují. Navíc závěr je pořádnou pocitovou bombou s moc hezky zvoleným happy endem. Jsem moc rád, že se mi tento film konečně podařilo odškrtnout ze seznamu. 84% (08.02.2021)

Eastwood je skvělý herec a ještě lepší režisér, ale trochu v tomto případě selhal ve výběru a záživnosti tématu. V korektním souladu se současným geopolitickým světonázorem celou první půli úžasle sledujeme, jaký že je ten jihoafrický Havel skvělý vůdce, filantrop, prefíkaný stratég a mesiáš. Ještěže v druhé půli vidíme trochu toho OBJEKTIVNÍHO, dobře natočeného reálného rugby.... Morgan Freeman ovšem ty černochy fakt zahrát umí a oskar za hauptku ho zřejmě nemine!! (11.01.2010)

Moc jsem se těšil na další spolupráci Eastwooda a Freemana. Zatímco Clintova režie nebyla vůbec špatná, ale moc emocí ve mně vyvolat nedokázala, Morgan jako Nelson Mandela byl pro mě naprostou jedničkou, tu roli by opravdu nemohl hrát nikdo jiný. Ano, bylo zde hodně patosu, patriotismu, velkých slov a činů, ale u té JAR to tak nějak beru, včetně faktu, že i sport jako je ragby (jehož obliba se u mě nikdy nesetkala s pochopením) mohl zemi s rasovou problematikou alespoň na chvíli spojit. Z filmu mám dobrý pocit, a přestože konec byl jasný už od začátku, nenudil jsem se ani chvíli, takže ve výsledku slušné 4*. (20.05.2010)