Gran Torino

Tohle je prostě film, který svojí dojemností a přitom absolutní "americkou" upřímností chytne za srdce. Chvílemi mi při jeho sledování tekly slzy a v závěru jsem šel skutečně emocionálně do kolen. Eastwood předvádí zřejmě nejlepší herecký výkon své kariéry, stejně tak jako režisér odvádí to nejlepší z amerického umění kinematografie. Jednoduché, přímočaré, ale neuvěřitelně intenzivní FILMOVÉ UMĚNÍ, které člověka prostě dostane. S ničím se nepáře, Eastwood je jeden z největších drsňáků, jací kdy na plátnech kin vystoupili. Když mluví na mladé asijské gangstery, stírá jejich urážky a hlášky stejně drsně, jako "strýček Rambo ve čtvrtém díle kosí kulometem nepřátele". Postava Eastwooda si nebere servítky absolutně s nikým. I když se nám chce někdy s ním nesouhlasit, jeho přímočarost a upřímnost nás naprosto odzbrojuje a jeho neuvěřitelnému "otcovskému vlivu" a přitom obrovskému drsňáctví, životním zkušenostem a hříchům z korejské války musí naprosto podlehnout každý. Je to VZOR, ale je to také JENOM ČLOVĚK. A tuhle kombinaci Eastwood vystihl a zahrál ve filmu naprosto dokonale. Slovo dokonalost má pak pro tento film jedinečné opodstatnění a po shlédnutí vám většina filmů dnešní doby bude připat jen jako "ušmudlaná Béčka" ... Tohle je prostě skvost nemající hned tak obdoby, opravdové filmové umění, jednou v budoucnu možná i americká filmová legenda ... (27.10.2009)

Amerika se mění a nelze si toho nevšimnout (stejně tak, jako se mění současný západní svět - viz univerzální postřehy o nic nerespektující materialisticky orientované mládeži atd.). Tenhle nepostřehnutelný civilizační pohyb zachycuje celá řada konceptuálně znalých filmů a zobrazuje ho z různých hledisek. Gran Torino chce na status quo Ameriky nahlížet paradigmatem složité rasové a etnické problematiky, což je rámec relevatní a v jeho intencích lze spatřit hlavní gró složitého multikulturního etnického kotle. Tak se podle scénáře setkávají starý, dávno naturalizovaný Polák, reprezentující ten nejlepší (dnes už spíše mýtický) odkaz pionýrů - prvních bílých osadníků jdoucích směrem od východního pobřeží k západnímu (příznačná Eastwoodovská aluze na jeho oblíbený westernový žánr, ze kterého umělecky vzešel), prostě tvrdý chlap - podobnou anotaci si nesou vlastně všechny bělošské postavy jeho generace (italský holič, irský stavbyvedoucí...). V opozici k nim je bílá generace jejich dětí a vnuků, již dělí pozměněný žebříček hodnot a možný nedostatek patriotismu. A proti nim stojí zástupci nové Ameriky, kteří si již nenesou skoro nic, co by je identifikovalo s americkým národem (neznají jazyk, neboť si stále drží svou mateřštinu, nenesou si společné zvyky a tradice, jelikož stále lpějí na svých původních, a nehlásí se ani ke své nové státnosti, neboť jsou stále ještě více cizinci než Američany). Clint Eastwood vytváří svou postavu z jakéhosi sociálního konstruktu výše zmíněného a jakoby varioval vyzkoušené modelové schéma ze své někdejší postavy Drsného Harryho (od které ovšem ušel notný kus cesty), pokouší se na příběhu ,,drsného" Walta Kowalského iniciovat prvoplánovou sociologickou sondáž. Jaká je současná Amerika? Xenofóbní či stále ještě otevřená? Jsou ,,staré dobré časy" mýtem nebo skutečností? Reflektuje scénář cosi konkrétního nebo jenom fabuluje? Ať je to tak či tak, za svou osobu konstatuji jedno - Clint Eastwood (hlavně poslední dobou) hraje a točí jako bůh! Podobné filmy: Tahle země není pro starý, Taxikář, Crash, Jednej správně (29.01.2009)

Oldschool ako samotny Clint. Zeby mi to vadilo? Ani v najmensom. Linearnejsie to snad ani nemohlo byt, ale z kazdeho zaberu na mna salal feeling, ze to nakrutil clovek, ktory vie o com toci (i ked nie vsetko musel nutne aj sam si "prezit"). Miesanie viacerych tem je plynule, niektore obrazove metafory az mrazivo presne a zaverecny song melancholicko krasny. Sledovanie posobilo na mna ako popijanie kvalitneho vina, ktoreho chut som vedel vemi dobre odhadnut uz pred prvym duskom, ale prave mozno o to viac som sa na neho tesil. (14.12.2008)

Zřejmě nejzáhadnější dílo roku 2008 – vypovídá o minulosti Clinta Eastwooda, nebo o současné Americe? První variantu bych se do filmu projektovat zdráhal. Sledovat Gran Torino s vědomím leoneovské a callahanovské série a omamovat se sebereflexivními prožitky z žánrově a historicky rekontextualizovaného hrdiny narazí přesně ve chvíli, kdy si člověk uvědomí, že scénář nebyl psán Eastwoodovi na tělo a že se ho mohl chopit kdokoliv jiný. Třebaže tedy Eastwood postavou Kowalského prorostl, až ji vymazal a nahradil sama sebou, chápu Gran Torinu jako obraz Ameriky, nikoliv Clinta Eastwooda. Nabízí se ovšem ještě jedno, mnohem elegantnější řešení: Totiž že Clint Eastwood je Amerika. Korelace jednotlivých rovin (minulost Eastwooda a současnost Ameriky) má především funkci metaforickou – jak obsahem, tak vzájemnými vztahy, které ukazují, že žádný problém moderního světa nelze vytrhnout z kontextu doby a společnosti. (09.03.2009)

V Million Dollar Baby sa Clint Eastwood nepohol z ringu, tu sa nepohne z verandy svojho baráku. Gran Torino kráča v komorných šľapajách jeho nedávneho boxerského opusu a divákovi dáva ešte silnejší knokaut. Clint režíruje jednu z jeho najzaujímavejších postáv v snímke, ktorá plynie ako „po masle“. V prehľadnom prostredí jednoduchého príbehu sa ukážkovo zvýrazňuje dokonalo plynulá náväznosť jednotlivých scén, ktoré sa vám pri zvedavej štúdii charakteru Clintovej postavy servírujú pred oči ako na želanie. Aj krátky záber na kosenie trávniku má v tomto filme zmysel. Všetko v ňom má zmysel a svoje miesto. Nehovoriac o songu pri záverečných titulkoch... (16.02.2009)