Gran Torino

Na samou mez uvěřitelnosti okleštěná kritika četných nešvarů současných Spojených států, kterou je zajímavější přijmout coby Eastwoodovo rozloučení s kariérou herce. Přesněji s tím, koho jako herec ztvárňoval. Jako režisér zbytečně neriskuje, pohybuje se po bezpečné půdě a dokonce využívá dramatického „triku“ z Million Dollar Baby (zlom v poslední třetině), s níž Gran Torino spojuje též absence výrazného antagonisty. Zlo je těžké identifikovat, zachytit … potrestat. Clint je hlavní a jedinou hvězdou, filmy dominuje do té míry, že ostatní postavy, včetně potenciálně konkurenceschopného kněze, působí jako figurky na jim kontrolované šachovnici. Věrohodnost, hlavně vykupitelského závěru, schytává těžké podpásovky. Na pohled festovní drama stárnoucího (ex)patriota při bližším ohledání vyjevuje, z jak nepevného, skoro se chce napsat „ve výprodeji koupeného“ materiálu bylo stvořeno. Jednou stačilo. 70% Zajímavé komentáře: imf, DaViD´82, jojinecko, Lavran, Antek, ScarPoul, curunir, gu-staff, Skleni, vitac. (17.04.2009)

No, vlastně jsem do toho šel s tím, že mi film nespíš nesedne úplně ve všem, ale je fakt, že kromě konce, který bych zkrátil (pohled na Waltovu hvězdu a konec), filmu nemám téměř co vytknout. Osobně jsem měl trochu strach z amerického patriotismu, který nesnáším, ale tenhle film mi ho vyjevil v přijatelné a vlastně docela pochopitelné (nechci psát přímo oprávněné) formě. Snímek nasadil obrovsky rychlé tempo (Waltovy ironické a jízlivé poznámky jsem fakt žral :-)), které sice postupně zpomalovalo, ale vlastně to bylo dáno tím, že film začal hrát na vážnější notu. Clintův herecký koncert, to každopádně, ale rozhodně nesmím opomenout jeho režii; naprosto jasně jsem pocítil, co chtěl tímto filmem říci a ať už to mi to je, nebo není zcela po chuti, udělal to dost zajímavou a neotřelou formou. Dávám silné 4* a určitě doporučuju. (11.04.2009)

Clint natočil reality-show o vlastním důchodu, kombinovanou s odloženým scénářem pátého Ramba. Hraje to na city, střílí to snad na příliš očividné bolístky (nejen americké) společnosti, ale Eastwoodův žulový kukuč a všudypřítomné "grrr..." nelze zesměšňovat ani brát doslova. Musíte do toho prostě vklouznout. Gran Torino může působit jako oscarová sázka na jistotu, ale při bližším ohledání najdete velmi osobní přemítání nad životem. Člověka, herce, akčního hrdiny. Možná by si tahle bohulibá činnost zasloužila kvalitnější pozadí (banda korejských gangstas je vážně příliš černobílá), ale Clint je středem prvního i posledního záběru. A všech mezi. Za kamerou, před kamerou, nekompromisní v každém ohledu. Kdybych dal míň než osm z deseti, objeví se o půlnoci u mojí postele s kulovnicí a bude se mě ptát, jestli má nabito. Na to vážně nemám nervy. (27.03.2009)

Clintova rozlučka, aneb Vratné lahve podle amerického drsňáka. Má to sklony sklouzávat ke klišé a kalkulu, ale postava nerudného dědka, který na stará kolena dojde spásy (?), má takové grády, díky nimž budete dvouhodinové mentorování a lamentování nad starými dobrými časy hltat plnými doušky. Objektivně by toho šlo vyčítat spousta, ale subjektivně mě to vzalo natolik, že žádné výhrady mít nechci. (16.05.2009)

Nebudu o tomto filmu psát, žádné dlouhé komentáře, tak jak mám většinou ve zvyku, ale shrnu to vše takhle: "Clinte, vždycky si byl, jsi a budeš ten nejsprávnější a nejcharizmazičtější drsňák jaký kdy běhal po filmových plátnech a tímto filmem si mě v tom jen utvrdil!!! Děkuji, že jsem měl možnost shlédnout tenhle snímek. Clinte, seš fakt frajer!!". A jen dodám, že píseň Gran Torino je přenádherná...... (26.12.2008)