Chata v horách

Jsem tedy typ hororového diváka, který by se raději díval na příběh japonských holčiček, které z děsivého démona udělaly šťastnou žábu, ale hrátky s žánrovými klišé i následné boření zdí byly taková jízda, že jsem se chtě nechtě bavila. Pravda, celou dobu jsem doufala, že jde o reality show na studium strachu a lidských reakcí. Konec byl uzemňující, ale příště, prosím, tu žábu. (28.01.2020)

Na tento film jsem se opravdu těšil, protože už první ohlasy mluvily o něčem nevídaném. A taky že jo. O tomhle filmu není možné napsat více, aniž bych nespoileroval, takže kdo film neviděl, tento komentář raději přeskočte. SPOILERY! První půlhodinu normálně tvářící se horor (až na pár výletů do nějaké prapodivné laboratoře) se najednou změní na reality-show, která se ke konci změní na hru o záchranu celého lidstva. A kdo už nějaký ten horor viděl, musí obdivovat, jak si Goddard hraje s žánrovými pravidly, jak si z hororového žánru dělá srandu (týpek, který má sloužit jako varování "nejezděte tam" a jeho následný rozhovor s centrálou) ale hlavně jak horor miluje. Protože jedině opravdový milovník hororu může udělat takový film a hlavně dát tam takový konec. K tomu role Sigourney Weaver potěší, hodně potěší. Druhá projekce je určitě podmínkou, ale už teď vím, že film je na hodně dobré cestě vyfasovat plný počet. 80 %. (09.09.2012)

Evil Dead meets Příšerky s.r.o. a pak přijde něco, co tu ještě nebylo. Teda bylo, ale ne tak hezky pohromadě.. Bez kladívka z Baumaxu poloviční Thor, lechtivý cynismus, břitký vtip, velmi nízká pravděpodobnost sequelu a profesionální poker s klišé. Whedon s Goddardem rozdají karty ke hře, kterou dobře znáte, občas vás znejistí divnými zvuky jako by padajících kuželek a pak najednou zjistíte, že nehrajete karetní hru, ale že sedíte na konci navoskované dráhy a letí na vás bowlingová koule plná věcí, prostřednictvím kterých by chtěl naposledy vydechnout každý hororový fajnšmekr. No mně na seznamu ještě scházeli Černý mlynář z Čarodějova učně a blonďatý čertík Kevin McCallister, kterého rodiče úmyslně zapomínají doma, aby měli klidnou dovolenou, ale nemůžu mít všechno, že jo.. „Do NOT read the Latin!“ (17.05.2012)

A to se teď jako bude víc hulit, aby nám cenobiti nenakopali prdel?! Ono je to asi takhle, The Cabin in the Woods není ničím a zároveň je vším, co od prvních minut filmu očekáváte. Souběh všech příběhových linek je tak neurvalý, až to celý působí jako sprej proti rýmě - rychlý nástup účinku, ale za pár desítek minut toho máte zas plnou hlavu. Postavy a postavičky, charaktery, o ty tu vlastně vůbec nejde, Kristen Connolly má fakt pěkný oči, plus mínus nějaký prsa a zombies, to už dneska nikoho nerozhodí. Přesto zašel Drew Goddard za všechny předepsaný hranice vetšiny hororových subžánrů a v bláznivým dějovým slepenci, který funguje na principu Rubikovy kostky, dal divákovi do ruky otevřenou možnost složit si z předhozený šablony individuální celek. A když vám z toho nakonec nelupne v bedně, možná zjistíte, že Hellraiser pouští lesního ducha až za krajní meze. V době, kdy už je skorem nemožné přijít s naprosto neokoukaným příběhem, se míra originality měží odvahou překročiit vlastní stín (a nebrat se při tom smrtelně vážně). To se The Cabin in the Woods daří na slušných [final rate: 75%] (23.05.2013)

Divoká hororová jízda která po celou stopáž stojí na originálních nápadech, mající svůj původ už v prehistorických atributech hororového žánru. Ta inovativní konstrukce vyprávění tohoto filmu je až nečekaně prostoduchá. Dřív než řeknete Sam Raimi, spolknete to tvůrcům i s navijákem. Nejde o to Co ale Jak. A když už by se vám chtělo brblat nad logikou či uvěřitelností, snímek se ubrání velkou dávkou nadhledu a sebe-parodickým podtónem. Zřejmě nejzajímavější a nejzábavnější (nejen) hororová událost poslední dekády. (30.09.2012)