Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Hořká komedie režiséra Ondřeje Trojana Občanský průkaz na motivy stejnojmenné knihy Petra Šabacha sleduje osudy čtveřice dospívajících mladíků, jejich přátel, lásek a rodičů od okamžiku, kdy v patnácti letech dostanou občanský průkaz, až do chvíle, kdy se v osmnácti snaží uniknout vojně a pokoušejí se získat modrou knížku. Petr, Aleš, Popelka a Míťa dospívají v sedmdesátých letech, v době, kdy vyjít na ulici bez občanského průkazu znamenalo koledovat si o průšvih, a kdy povinná vojenská služba byla pro mnohé tím největším strašákem. Každý po svém i společně se snaží neztratit v totalitním státě zdravý rozum a smysl pro humor, ale také nezadat si s režimem. Prožívají řadu epizod, některé jsou úsměvné s nádechem absurdní grotesky, jiné dramatické a fatální. Občanský průkaz vypráví o tom zvláštním životním období, kdy dětství zvolna přechází v dospělost, a tahle cesta v každé době vede skrz bourání konformismu a rodičovských ideálů, revoltu vůči společnosti, hledání a nalézání sebeúcty. (Magic Box)

(více)

Videa (2)

Trailer

Recenze (1 550)

castor 

všechny recenze uživatele

Patnáctka za námi, rudé občanky v kapse, takže teď nám polibte prdel. Revolta ale nakonec docela hodně bolí a Ondřej Trojan to moc dobře ví a předkládá normalizaci jako dobu vtipnou i hodně neradostnou. Socialistický „ráj“ tu v jeho podání není rozhodně jen o nějakých alkoholních eskapádách nebo symbolickém natrhávání stránky v nové občance. Není to film vyloženě pro pobavení plný člověkášství v těžké době á la Pelíšky. Klukovské úlety začínají být „o hubu“, zemitý humor jde stranou a film nabírá na vážnosti. Morální čistotu přesto mnozí berou vážně. Trojan mezitím lpí na detailech, nabízí velké množství dialogů a dává prostor hercům, kteří se mu (na české poměry) měrou vrchovatou odměňují. Výtky určitě jsou, ale o těch se mi momentálně psát nechce. S ohledem na jiné tuzemské výtvory by to byla až zbytečná rána pod pás!! Občanský průkaz totiž má hodně co nabídnout, a já se nestydím mu šoupnout zasloužené čtyři hvězdy!! ()

novoten 

všechny recenze uživatele

Revoltující, usmívající i plačící. Vzhledem k tomu, jak moc jsem otrávený z toho, do kterých míst se tuzemští filmaři neustále otáčejí, je Občanka až neuvěřitelně povznášejícím zážitkem. Navíc to, že Jarchovský tentokrát píše pro Trojana, je nápadem doslova spásným, protože Hřebejkovi bych už návraty do minulosti nevěřil ani za pětky pod trikem. ()

Reklama

Matty 

všechny recenze uživatele

Sedmdesátá léta očima máničky. Estébáci jsou do jednoho hloupí (někteří dokonce negramotní) a agresivní. Smysl má poezie, holky, chlast a revolta. Kdo nerevoltuje, nežije. Není-li vydáván za autentický obraz doby, nevadí mi, když film nahlíží na určité období jednostranně. U Občanského průkazu mi zároveň nevadí nahrazení solidní dramatické linie vrstvením lehce propojených epizod, jež pokrývají značnou část pojmů spojovaných s normalizací (tuzex, bony, Plastici, tesil…). Přítomno je zkrátka téměř vše, co naleznete i v tom nejpovrchnějším článku o daném období. Tvůrci si dávají hodně záležet, aby bylo vidět, jakou péči věnovali výpravě. Ano, takto budou mít normalizaci zafixovanou generace, které ji nezažily. Občanský průkaz zkrátka nic nemění na představě, jakou podporuje drtivá většina médií. Nic kriticky nepřehodnocuje, nabízí žádané. Ovšem bez křečovitého humoru, s dobrými herci i snaživými neherci a několika scénami, při nichž – jakkoli si uvědomujete režisérovo přehánění – mrazí. Odvážná délka není na obtíž, s postavami jsem chtěl trávit čas, s některými více, než kolik jim pro „exkurzivní“ charakter vyprávění bylo poskytnuto (Pivoňková), spíše mi bylo jedno, jestli OP skončí za třicet minut nebo za dvě hodiny. Po doběhnutí titulků jsem měl z filmu pocit velmi dobrý a ze sebe, že jsem někdy v průběhu těch stočtyřicetin minut ztratil odstup. Což možná značí, že Trojan natočil po Poutech druhý nejlepší český film roku 2010 a možná jen… že jsem ztratil odstup. Apendix: Proč jen mám pocit, že školství se z těch let zatím nevzpamatovalo? 80% Zajímavé komentáře: Marigold, Radek99, Niktorius, NinadeL, J.Connor, fuckme, old_school ()

Kulmon 

všechny recenze uživatele

Tak jsem po (mnoha) letech dočkal, čekání na Občanku se vyplatilo. Mám dojem, že to bude jedna z mála komedií, které přežijí zub času, a které se budou (právem) opakovat na našich obrazovkách rok co rok. Naprosto pohodová komedie z nepohodové doby. Navíc jsem si uvědomil, že potřebuju nějakou bokovku, a je jedno, která ze sester Bokových to bude ... ()

Sarkastic 

všechny recenze uživatele

No, od předešlého režisérova počinu Želary je to krok zpátky, přesto rozhodně nejde o zklamání. Hořká, úsměvná, dobře ohudebněná a herecky obsazená oddechovka, které se dá více vytknout snad jen rozvláčnost směrem k závěru a zbytečně dlouhá stopáž. Se čtveřicí mladých hrdinů jsem problém neměl, celkově mi postavy přišly dobře napsané, jen role Martina Myšičky mi přišla dost divná. Spolužačce: "Nosit pětky denně domů nemusí být zlozvykem, zvláštně přihlédnem-li k tomu, že je nosíš pod trikem". ()

Galerie (53)

Zajímavosti (48)

  • Když ve filmu Popelka (Matouš Vrba) nabízí Žábovi (Libor Kovář) lahvové pivo, ptá se ho, jestli si dá „samičku, nebo samečka“. Tento fór přidal do dialogu režisér Ondřej Trojan, jelikož sám patří ke generaci, o které film pojednává (režisér je ročník 1959, autor předlohy Petr Šabach pak r. 1951). V té době měla lahvová piva dvě barvy skla, zelenou nebo hnědou. V určitých komunitách pak říkali kluci zeleným lahváčům samičky a hnědým samečci (nebo možná naopak). Tato odpověď přišla přímo od scenáristy filmu Petra Jarchovského na konkrétní dotaz, ten ještě dodal, že jde o lokální (odvozeno od lokality i „lokálu“) humor, možná že sahající do soukromého humoru lidí kolem Divadla Sklep (Braník, Praha 4), kam patřil Ondřej Trojan. (Moname)
  • Vo filme si chalani obzerajú a ovoniavajú novú LP - Led Zeppelin, tá však v Československu vyšla až v roku 1982 a dej filmu je situovaný do 70-tych rokov. (PinkButterfl)
  • Restaurace U Klokočníka v pražských Nuslích (ul. Na Veselí), kde se točily některé scény, byla kvůli natáčení trochu upravena – stěny byly vymalovány „válečkem“ (tehdy nejoblíbenější malířská technika), dozadu bylo přidáno piano a dopředu vedle výčepu pult s lahůdkami, který tam ve skutečnosti nebyl. Kácovský pivovar, který hospodu provozoval a změny umožnil, ji vlastnil až do roku 2017, poté, po výměně pár pivovarů, ji získal Bernard, který kompletně předělal interiér. (TomKey)

Reklama

Reklama