Ten, kdo stojí v koutě

Hrejivý a povrchný midcult, ktorý (mňa) nebaví a primárne sa opája iba sám sebou. Nič čo by som musel vidieť znovu. Dôkaz, že tento vypočítavý druh indie poetiky mi vôbec nesedí a potešenie v ňom nenachádzam. Ešte že americký nezávislý film stále žije a má svoju tvár, ktorá sa tejto falošnej našťastie nepribližuje... (20.08.2014)

Vkusná a lehce dojemná záležitost, která docela umně zakrývá to klišé všude kolem. Ale divákovi to zřejmě nevadí. A ani já nejsem výjimkou. Psychicky nestabilní Charlie přichází na nehostinnou střední školu, bez přátel, plachý a málomluvný, přesto plný životních mouder, kterými převyšuje ostatní. Nakonec si najde přátele, platonickou lásku a dokráčí ke smířlivému konci. Ano, je to jednoduché, ale funguje to!! Tedy většinou.. Musíme ale hned z úvodu přejít to, že ve Spojených státech jsou jen samí usměvaví lidé, kteří poplácáváním po ramenou a vřelými objetími vše vyřeší, vždycky vědí, co říct, vždycky vědí, jak s danou situací naložit. Charlieho volné chvíle vyplňuje především gay Patrick (Ezra Miller) a jeho nevlastní sestra Sam (Emma Watson), která má za sebou podle svých slov hodně nelehkou minulost (!). Oba jsou herecky skvělí, Miller po mrazivém dramatu Musíme si promluvit o Kevinovi znovu velmi mile překvapil. Jenže.. On řeší svou orientaci, ona náklonnost k agresivním/sebestředným mužům, vše ale (přiznejme si) klouže jen po povrchu. Prostě lehký konstrukt musí vidět každý. Naopak pohled na módu, kazety nebo vinyly dokáže zahladit leckterou výtku. The Perks of Being a Wallflower sice není tím typem filmu, u kterého bych hned zjišťoval, kdy vyjde na disku, nicméně ten hudební, nadmíru povedený, jsem si obratem sehnal. (05.01.2013)

Takový obratný mix hipsteřiny, gay friendly teen komedie a navrch pár překvapivých dramatických momentek. Klub odložených superchytrých teenagerů, kteří se po většinu času chovají jako dospěláci, nebo lépe. Ale do celkového konceptu feel good vibe filmu to tam pasuje. Dalo by říct, že žádné ryzí esence dokonalosti se nedočkáme, ale průseru rovněž ne a ruku na srdce, když se v té jedné osudové scéně rozehraje na plné pecky David Bowie, je to ta čtvrté hvězda. We are infinite. (27.02.2023)

Může to působit trochu naivně a šablonovitě, ale tento film rozhodně není jen dalším stupidním a prdlým filmem z prostředí střední školy určený vyloženě pro náctileté. Film má své kouzlo, dobrý vtip a poměrně silnou emotivní stránku. A ačkoli si zřejmě pětihvězdičkové ovace nezaslouží, tak těsně pod vrcholem se nachází určitě, protože mě dokázal zaujmout po celou dobu sledování. 75% (12.02.2013)

Multivitaminový džus, který chutná docela obstojně, dokud o jeho příchuti nezačnete přemýšlet a nezačne vám docházet, kolik chemie bylo potřeba k jejímu docílení. Mám docela rád indie hypy a Lerman mi vždycky přišel jako sympaťák, ale tenhle film ve mně nevzbudil jedinou emoci ani moc úsměvů. Jde jen o umělý a docela sterilní mustr. (23.12.2012)