Kravaťáci

Je dobré si pro začátek ujasnit, čím tento seriál je a čím naopak není. Předně není právnickým seriálem. Korporátní právničinu „dojde-li na soud, je to prohra pro obě strany" či denní právnickou rutinou hledejte jinde (například zde či zde). Tady je právnický kabát pouze pozlátkem; jakkoli nesporně atraktivním i funkčním. Čím tedy Kravaťáci jsou? Na to není jednoznačná odpověď, jelikož to dlouho nevědí ani sami tvůrci, ale pokud něco, tak je lze popsat jako „Game of Suits/mainstreamoví Mad Meni/kancelářské Beverly Hills". Že to pospolu neštymuje? Ano, to je pravda a v tom je největší problém Kravaťáků. Jsou tak nebývale rozháraní, až je tu na denním pořádku, že podprahovou tenzí tepající dramatickou intrikářskou epizodu s kutím piklů a vypjatým bojem o moc následuje výplňkový odlehčený díl o strastech vztahů na pracovišti. Více než kde jinde platí, že na každý klad, na kterém to lze (zcela oprávněně) vynést do nebes, připadá neméně závažný zápor, na kterém to lze (zcela oprávněně) zašlapat do země. Nebýt to v (nej)lepších momentech TAK dobré, tak by se skoro až jednalo o guilty pleasure záležitost (veledůležité předávání složek, což je tak desetkrát za epizodu, je moment, který je tak blbý, až ho budete milovat, a kvůli stokrát opakovaným frázím v každém díle "in the first place", "you know it", "pennies on the dollar", "my firm" apod. si to skoro říká o napití se při každém jejich zmínění). Jenže ono to TAK dobré většinu času je čili není problém přivřít oči nad všemi těmi „ale“ (postavy do počtu, linky vyznívající do ztracena, výplňkové epizody, soap operové momenty, lacinost produkce, kdy si to vystačí s jednou soudní síní pro celé město, tapetami za okny, třemi kancelářemi postupně suplující kancly asi tisícovky firem či od první série recyklovanými uvozujícími záběry na New York), protože když (a je to velké když) se vám ta pětice hlavních postav dostane pod kůži, tak není co řešit. Zvlášť když je to tak návykové a dynamické, že není problém dosavadních pět sérií nakoukat z jedné vody načisto. Což je problém v pozdějších sériích, kdy některé z těch postav, co to táhnou, odchází. A tvůrci to řeší nejhorším možným způsobem. Nově příchozí typově stylizují jako náhrady za ty postavy, co odešly. Což dle očekávání nefunguje a ztrácí to na kvalitě, protože jde o seriál stojící na postavách. A to až do té míry, že to jeden sleduje čistě ze setrvačnosti. Kvality to stále má, ale již ne "srdíčko". A úplné finále by jako sůl potřebovalo trochu hořkosti do vší té sladkosti. | S1: 4/5 | S2: 5/5 | S3: 4/5 | S4: 4/5 | S5: 5/5 | S6: 4/5 | S7: 3/5 | S8: 3/5 | S9: 3/5 | (07.03.2016)

Seriál, který mě neomrzí, podrazy, zvraty, aférky, krásné ženy, slang, ale i právnická hantýrka, musím uznat, že mám chuť si ho v žebříčku seriálů posunout výš. Série od série se mi to líbí více a více, protože příběh dost přituhuje a pokaždé se naskytne pro mě ten neočekávaný zvrat, který mě nutí se těšit na každý další díl. (07.02.2015)

Obvykle se necítím dobře v budově plné bohatých, sebevědomých a neustále intrikujících individuí, jež vynikají v neolympijské disciplíně kličkování mezi paragrafy. Patrně proto jsem se mezi kravaťáky nijak zvlášť netěšil, ale Mikeův naivní pohled na právo mne rychle dostal do děje, Harveyho čestná vítězství hravě zlomila mou nedůvěru v právní systém, Donnina oddanost ve mně vzbudila touhu mít vlastní asistentku a křečovitý Louisův úsměv mi zase vrátil jistotu, že důležité je vyhrát a čestnost je pouze zbytečná překážka na cestě k vytyčenému cíli. Poměrně dlouho se mi nestalo, aby mi seriálové čyřicetiminutovky svižně proběhly před očima za subjektivních deset minut a obelhaly mne tak pocitem, že mám dost času a mohu se v poklidu mrknout na další díl. (07.12.2012)

Další z mnoha televizních show, která neví, kdy to zabalit. Po čtyřech téměř dokonalých sériích se začíná celý koncept a dějové linky opakovat a u sedmé série je to již vyloženě otravné. Je sice milé sledovat všechny tyto sympatické postavy, ale postupem času můj zájem sledovat dokola to samé nenávratně opadnul. V období let 2014 - 2016 se jednalo o jeden z mých zcela nejoblíbenějších seriálů, jehož téměř každou epizodu jsem hltal jedním douškem, ale momentálně si dávám již druhým rokem pauzu a až nebudu mít nic důležitějšího na práci, tak se možná k posledním dvěma (a konci 7.) sériím z nostalgie vrátím. Ale chce to čas a trpělivost... S01 8/10 S02 9/10 S03 10/10 S04 9/10 S05 7/10 S06 7/10 S07 6/10 (26.07.2019)

Strhující exhibice sympatických ksichtů, filmových citací, slovní vaty a obleků šitých na míru v cimře korporátní Ameriky. Inu, bez mučení přiznávám, že jsem na pár vteřin ucítil cosi jako sympatie k té mrzké profesi. Samozřejmě to má své mouchy, happyendy se tu metá do všech stran a tu a tam nějaká logická díra prosákne na povrch, ale co na tom záleží, když je celek tak sympatický a druhá série graduje kadencí luxusní asijské štětky při handjobu pupkatého Švýcara. Asi spíš jako ten Švýcar nebo tak nějak. Každopádně někdy po druhé sérii dávám sbohem, neboť nadprůměr tohoto seriálu je velmi, velmi mírný a existuje spousty lepších, u kterých můžu plýtvat svým životem. (14.11.2012)