Dítě číslo 44

Dítě 44 se špatně hodnotí, když máte možnost, být na promítaní (ještě před novinářskou projekcí a zdarma) spojeným se zábavnou a vtipnou besedou, na které byl přítomen i autor knihy, Tom Rob Smith, a část rodiny dělá ve filmu kompars. Pozitiva filmu jsou historický pěkná výprava, kvalitní herecké obsazení v čele s triem T. Hardy, G. Oldman a N. Rapace ,dějové prostředí s propracovanými postavami a kvalitní kamera. Negativa jsou historická korektnost i přes ujišťovaní autora, podivný střih. Dále scénář, který mi místy přijde zmatený jako lesní včela za úplňku a ne vše je úplně vysvětleno. Pravda v té době a místě se ne všechny věci, jako třeba u zatčení, vysvětlovaly. (26.05.2015)

Zajímavý film. Solidní cásting, hezká dobová atmosféra i look a jedna vynikající krvavá scéna ve vlaku, to bych zde vyzdvihl. Co se týká tempa je to spíše pomalejší film,akce zde příliš není, sériový vrah Čikatilo je zde pouze vedlejší prvek, což je škoda, ale za zhlédnutí to snad i stojí, do sebe to leccos má. 65% (22.07.2015)

Čirá schizofrenie na place a plátně, která pokud by neměla ďábelské bolševiky, atakovala by Angelínky Neposraného o nejambicióznější hollywoodské hovno vysrané na diváky za poslední kalendářní rok. Tomáš je klasicky čestný a Noomi klasicky hnusná, komouši jsou zlí, Gary už je Starýmuž i na herecké štěky, všude je parodie na politickou paranoiu a celý to nedává sebemenší smysl. Logika a dějová linie jsou znásilňovány do análu v mnohem větším měřítku než ty zavražděné děti, kdy největší padouch není pedofilní nekrofil a masový vrah, ale jakýsi bolševický kretén, který sebere Tomášovi místo, chce mu šukat manželku, umí se teleportovat na všechna důležitá místa a bez následků střílí kolegy z práce přímo ve své kanceláři za bílého (pracovního) dne. Autor předlohy, který se „inspiroval“ totálními režimy měl buďto nulový vliv na scénář, nebo měl v hlavě nasráno. Nejvíc má ale v hlavně nasráno scénárista a režisér tohoto braku, kde nedává smysl absolutně nic od doby, co Otužilý vytáhne nedobrovolně paty z Moskvy, aby vyřešil nejzapeklitější případ celé své kariéry, logiku vztahu s vlastní manželkou. To se mu bohužel nepodaří, ale skončí to všechno dobře, Tomáš se vrátí do práce, kde sice bude nadále notovat zkurvenému režimu, zatýkat imperialistické živly a držet hubu, ale to už se od každého kladného hrdiny v dnešní době přece očekává. 40% (27.07.2015)

Podle tak pitomé knihy, jakou dítě č. 44 je, se dobrý film ani udělat nedal. Co ještě v knize u motivace postav dává smysl, tedy, je to za vlasy přitažené a peklo na zemi, ale řekněme, že tomu může vstřícně naladěný čtenář, kterým jsem nebyla, s trochou alkoholu v krvi věřit, se změnami ve scénáři stalo už totálně na hlavu postaveným. Sice to tak víc jde k tomu zbytku, už to je vzhůru nohama komplet, ale tím se z toho, navzdory logice, kompaktní celek nestane. Relativně vysoko hodnotím kvůli Garymu Oldmanovi, krásným záběrům na projíždějící vlak a škodolibému potěšení, které mi působil pohled na Toma Hardyho válejícího se v blátě. Mám obavu, že se zas zvedl a potácel se směrem k dalšímu filmu. Pro ty, jimž konec připadal přeslazený. Tohle si kupodivu scenárista nevymyslel. Je to začátek navazujícího románu stejného autora. Kam se děj odebíral dál netuším, do druhého dílu jsem odvahu neměla. (25.07.2015)

Zajímavý film ze sovětského prostředí, takových filmů moc nevídáme. Tento snímek má dvě dějové linie, které jsou navzájem propojené. Na jedné straně sledujeme život v tehdejší Stalinovské době, kdy byli zabíjeni lidé, kteří se jenom považovali za zrádce, a na druhé straně sledujeme pátrání po vrahovi dětí. Jelikož to je propojené, tak se tomu vrahovi až tolik nevěnujeme a vlastně pořádně se po něm začne pátrat až na konci filmu. Příběh je tak spíše zaměřen na pátrání po Levu Děmidovi, který je považován za zrádce, protože chrání svou ženu. Musím říci, že se mi to ale líbilo, hlavně Tom Hardy už několikrát dokázal, že umí utáhnout celý film a tady to jen potvrdil. Já akorát nemám moc rád Noomi Rapace, takže ta mi tam trošku vadila, ale jinak ostatní herecké obsazení bylo na jedničku. (31.01.2017)