poster

Pořád jsem to já

  • USA

    Still Alice

Drama

USA, 2014, 100 min

Předloha:

Lisa Genova (kniha)

Kamera:

Denis Lenoir

Hudba:

Ilan Eshkeri

Producenti:

Celine Rattray

Scénografie:

Tommaso Ortino

Kostýmy:

Stacey Battat
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Handle
    ****

    Film je výborný, režie i scénář je výborný, herci hrají taky výborně... Ale na(ne)štěstí jsem si hned vzpomněl na Nae meori sogui jiugae (také o Alzheimerově chorobě) a došlo mi, že i když je Still Alice díky tématice pořád silné kafe, tak má přesto rezervy (čekal jsem ještě větší emoce). 70%(11.1.2015)

  • S.Quentin QUALE
    ****

    Alzheimer live with Julianne Moore. I když všichni ostatní jsou Moorce jen křovím, na plešouna to dle mýho stačit nebude. Jsem rád, že se tvůrci vyhnuli citové vydíračce, takže i přes prvoplánově neoblíbený žánr hodnotím za 75%.(19.2.2015)

  • Katullka
    **

    Tak neuvěřitelný prostor. Tak výborná Julianne i s Kristen! (dobře se na ní kouká) A tak děsně všechno podělaný. To tepmo bylo úplně smrtelné, absolutně žádný prostor pro nějakou identifikaci postav. Nedokreslené. Úmorné s tou absolutně mimózní hudbou. Hloupej televizní film pro prima love. Pápá. /// I přes tu mojí prvotní nasranost mi ten film zůstává v hlavě, a to jen kvůli tomu tématu, takže až o tom budu halekat u piva, tak je to všechno cajk.(29.12.2014)

  • Aknah
    ***

    Vcelku dobré téma, drama jako takové natočeno velmi dobře, postupné zhoršování nemoci atd... ovšem nějak jsem se neuměla vžít do hlavní hrdinky, což mi jindy nedělá žádnej problém, ani nezpochybňuju výkon Julianne, byla výborná, jen to prostě u mě nestačilo na nic lepšího než na lepší průměr.(17.6.2015)

  • castor
    ****

    Oscarová sezona je tady, myslím, že letos to bude nadmíru zajímavé. Možná někomu bude chybět větší dramatizace, jiní ovšem ocení, že notebookem (a pečlivým návodem z minulosti) to neskončilo. A drama zůstalo v tom, že sice Still Alice, ale už sakra jiná Alice. Rozklad lidské osobnosti po americku, který jsem však z hlavy dostal až překvapivě brzy. Julianne Moore („Kéž bych měla rakovinu.“) je samozřejmě výborná (ač bych to viděl maximálně na oscarovou nominaci), rozpuštěné rusé vlasy, zelené oči, bledá pleť (přesně jak jí známe a máme jí rádi) a znovu důkaz, že Moore je herečkou bez limitů, která dokáže překvapovat. Hereckou jistotou je i Kristen Stewart. Nejprve pokles myšlení, paměti, úsudku. Nakonec demence, která vede postupně k závislosti nemocného na každodenní pomoci druhých. Pryč jsou vzpomínky, pryč jsou znalosti, pryč je osobnost jako taková. Civilní, melancholické, reálné, s identifikací postav už to však bylo horší. Nicméně klobouk dolů před režisérem a scénáristou Richardem Glatzerem, který trpí neléčitelnou Amyotrofickou laterální sklerózou (ano, fenomén 2014, obtížná neurologická kapitola a polévání se ledovou vodou) a který věděl, kdy přispěchat se závěrečnými titulky a nedělat z téhle látky srdceryvnou show. 75%(3.1.2015)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace