Režie:
Vojtěch JasnýScénář:
Vojtěch JasnýKamera:
Jaroslav KučeraHudba:
Svatopluk HavelkaHrají:
Vlastimil Brodský, Radoslav Brzobohatý, Vladimír Menšík, Waldemar Matuška, Drahomíra Hofmanová, Pavel Pavlovský, Václav Babka, Josef Hlinomaz (více)Obsahy(1)
Životní osudy sedmi přátel z jihomoravské vesnice v poválečném období. Mimořádný film scenáristy a režiséra Vojtěcha Jasného, oceněný mj. na MFF v Cannes. Dnes už legendární film režiséra Vojtěcha Jasného začíná v jedné malebné moravské vesnici v květnu 1945. Sedlák František, varhaník Očenáš, „kradák" Pyřk a další kumpáni tady prožívají nejkrásnější dny svého života. Večer se scházejí v hospodě U Vola při vínku a muzice, kde má prim bezstarostný muzikant a piják Zášinek. Přichází však únor 1948. Vesnice se rozděluje na dva nesmiřitelné tábory a poklidné časy kamarádských rodáků končí... Režisér Vojtěch Jasný sbíral materiál pro Rodáky od roku 1946. Spolu s Kachyňovou a Procházkovou Nocí nevěsty přinesl pravdivé svědectví o poválečných osudech vesnice, především o dramatickém přelomu padesátých let. Je to jeden z nejkrásnějších a nejhlubších filmů v celé historii naší kinematografie. Mnoho let byl pečlivě ukryt v trezoru, ale přesto mezi lidmi koloval na stovkách videokazet. Není to pouhé popisné vyprávění, ale básnické převyprávění dramatických lidských osudů, které se dostaly do konfliktu s mocí, násilím a krutostí. Vojtěch Jasný ve filmu, který mu mimo jiné přinesl cenu za režii z MFF v Cannes 1968, poskytl mimořádnou příležitost plejádě našich hereckých osobností a nabídl životní roli především Radoslavu Brzobohatému. (Česká televize)
(více)Recenze (583)
"Když nepodepíšeš, jedného dňa se ztratíš." Můj děda nakonec taky podepsal a jeho grunt byl zkolektivizován, takže bych si nyní patrně měl řádně odplivnout nad komunistickými zvěrstvy, ale k tomu se nehodlám snížit. Jednak proto, že vím, že politika je sviňa za každého režimu a taky proto, že díky tomu nemusím každý den běhat od rána do večera s vidlema po poli. Nyní se vrátím k filmu a ten pro mě poleháváním v trezoru žádnou přidanou hodnotu nezískal. Já jsem prostě trpěl při všech těch poetických pohledech do přírody a neustálém poslouchání dechovky. Ale František se mi svou zásadovostí opravdu líbil. To byla zkrátka dokonalá filmová postava, která by se ve skutečném životě hbitě rozzářila v uranových dolech a ostatní by podepisovali. ()
Jsem milovník české nové vlny a nechápu proč bývají Rodáci často považováni za její vrchol... Film má význam protože se v něm ukazuje, co se tu dělo v 50. letech, ale to už je podle mého lépe zpracované v Smuteční slavnosti od ZdeŇka Sirového... a ani ty herecké výkony mi nepřipadají nijak zvlᚍ výjmečné... je to spíš průměr... ---------- 28. 6. 2009 : Film jsem asi po pěti letech viděl včera znovu a ze tří musím jít na pět. Něco mezi pohádkou, dokumentem a spirituálním/poetickým filmem. Silné. ()
Vojtěch Jasný vytvořil film, který je prostý, jak studánka v lesích a přitom je čirým a průzračným uměním a vrcholným dílem československé kinematografie. Voní jarními květy, lány obilí, podzimním listím i mrazivým větrem. Voní koncem války, úlevou, svobodou, zoranou hlínou a poctivou prací,... mrazí a dusí tísnivou atmosférou kolektivizace a důsledků únorového komunistického puče. Postavy, které lze najít v reálném životě v každé době skoro všude jsou živé, skutečné, z masa a kostí. Snad proto, že je jejich představitelé nehráli, ale opravdu jimi byli.. ()
Krásný film měnící se z počátečních lehkých tónu komedie v kakofonický řev obžaloby komunistického jha, "odporná" a přece tak vynikající role Iljy Prachaře přesně vystihuje podstatu povahy většiny komunistických pohlavárů, kteří bažíc po moci, dokázali pod vlajkou své zločinné strany ničit všechny kolem sebe, aby byli sami nakonec převálcováni neúprosným kolesem naší blízké minulosti. ()
Klasika, které jsem se velmi dlouho (a zcela zbytečně) bál. Žádná oslava venkovského životního ducha se nekoná. To jen upřímnost toho, jak někdy lidem začne být ku prospěchu zcela jiná zatvrzelost než kdy předtím, vyvolá až překvapivě smutný výraz na divákově tváři. Vojtěch Jasný jde díky archetypálním postavám sošného Františka nebo bohémského Zášinka dost razantně k jádru věci a nezbrzdí ho ani pár zbytečně nepadnoucích podobenství. ()
Galerie (32)
Photo © Filmové studio Barrandov / Jaromír Komárek
Zajímavosti (32)
- Původní více než tříhodinová verze filmu se nedochovala, protože ji filmoví normalizátoři nechali zničit. (raininface)
- Ze šestihodinového materiálu byla sestříhána více než tříhodinová verze, ale kvůli rozpočtu byl režisér Vojtěch Jasný nucen film ještě o polovinu zkrátit. (cariada)
- Režisér Vojtěch Jasný seznámil Radoslava Brzobohatého s Františkem Slimáčkem, předobrazem postavy, kterou měl herec ztvárnit. Radoslava fascinovalo, že tento životem těžce zkoušený muž měl zvláštní filozofii, obsaženou ve větě "Jenom debil může žít s nenávistí." Ta se také stala Brzobohatého krédem a oba muži se později spřátelili. Režisér Radoslava za Slimáčkem poslal z toho důvodu, aby herce přetvořil na autentického sedláka. Slimáček se dožil pádu komunistického režimu a zemřel ve velmi vysokém věku, značně rozčarován polistopadovým vývojem. (Rodriguez)
Reklama