Vyšší princip

Dvadsiateho siedmeho mája roku 1942 bol spáchaný atentát na SS-Obergruppenfuhrera Reinharda Heydricha, zastupujúceho ríšskeho protektora Protektorátu Čechy a Morava. O niekoľko dní neskôr podľahol svojim zraneniam. Nemecká ríša vyhlásila kvôli jeho smrti štátny smútok. Niekoľko študentov pražského gymnázia však toto nariadenie nebralo na vedomie. Robili si z toho žarty. Za toto ich neuvážené konanie ich postihli tvrdé persekúcie a exemplárne tresty. *** (27.06.2018)

Tenhle brilantní snímek mi mnoho dal, jednak jsem si začal více vážit starých českých filmů a herců, (vynikající František Smolík a mladičká Jana Brejchová) a také jsem konečně pochopil, jakými hrůzami si tehdy ti lidé museli projít, slovy nepopsatelná atmosféra jejíž vykreslení se tak dokonale jako to je v tomto filmu asi už nikdy nepodaří, přiznám se, že při závěrečném proslovu F. Smolíka ke studentům mi ukápla slza. (25.11.2009)

Nie je veľa domácich filmov, ktoré som ohodnotil plným počtom hviezdičiek a určite je ešte menej tých, ktoré by si ich zaslúžili viac, ako Vyšší princíp. Pokúšal som sa po 50 rokoch ho vnímať bez vnútorného zaujatia, aby som bol pri jeho hodnotení objektívny. Ale silný príbeh zo zvrátenej doby je silno gradujúci, oslovujúci každú generáciu a nenechá ľahostajnými ani okázalých cynikov. Veď v dobe jeho nakrútenia ešte doznievali výstrely popravovaných nepriateľov inej ríše. A osobností, akou bol triedny profesor z Kosteleckého gymnázia bude nedostatok v každej dobe. (16.10.2012)

Heydrichiáda u nás byla nejhorší dobou druhé světové války, dobou, kdy se charaktery definitivně lámaly. Drdova krátká povídka byla výborným mementem za ty, kteří se rozhodli nehledět na následky a neuhnout ze svých morálních zásad. Jiřímu Krejčíkovi se tento kratičký text povedlo výborně rozšířit do podoby celovečerního filmu, který má nezmenšenou sílu i po více než půl století. V neposlední řadě tu jsou vynikající herecký výkon Františka Smolíka a nenápadné režijní mistrovství Jiřího Krejčíka. Jasný klenot! (15.08.2013)

Dokonalý, mistrovský klenot naší kinematografie. Zničující, kruté a nelidské svědectví o tehdejší době, odehrávající se ve školním prostředí. O její moci, necitelnosti a lhostejnosti. Bezmoc a strach je nejvíce ukazován prostřednictvím hlavních hrdinů, studentů, kterým nebylo dopřáno, aby plně prožili svá bezstarostná, studentská léta. Vše se změní díky jednomu nevinnému, avšak neomluvitelnému žertu, díky němuž se stali nečekaným terčem vyslanců protektorátu, a který bude mít děsivé následky jak pro ně, tak jejich rodinu a vyučujícího profesora, excelujícího Františka Smolíka. Vše se vytratilo a oni přestali být naivními, rozjařenými lidmi, s lehkostí a úsměvy v obličeji, a během filmu se stali těmi, jimž se prožité události nesmazatelně podepsaly na tvářích. Milostné vzplanutí Jany Brejchové ke spolužákovi Ivanu Mistríkovi, tvořící jednu z vedlejších dějových linií, nabývá nešťastných rozměrů právě proto, že vzniklo ve chvíli, kdy již nebylo možno, aby jejich láska dostála svého naplnění. Strhující herectví, velmi hustá a tíživá atmosféra, všudy přítomný strach a zdrcující konec, neodvratitelně završující celý film. (31.01.2007)