Roseanne

Typicky americké moralizování maskované do hávu televizního sitcomu. Bohužel, i když nezastírám, že jsem se občas zasmál, je koncentrace dobrého humoru na sitcom poměrně dost nízká (na rozdíl třeba od dalšího částečně moralistického sitcomu Krok za krokem). Hlavním tahounem seriálu není Roseanne ani John Goodman, ale mladičká a už tehdy skvělá Sara Gilbert. (17.03.2012)

Už když jsem ten seriál coby malé děcko sledoval, přišlo mi, že na tom světě roztomilých tlouštíků není něco v pořádku. Když jsem vyrostl, shledal jsem, že mašiny s tuplovanou nadváhou typu Roseanne jsou v reálu zlé, chamtivé, zamindrákované a věčně nasrané svině, které šikanují celé široké okolí a ve vhodnou chvíli zakousnou svého manžela. Roseanne kladivem do držky. (18.04.2011)

Nakonec jsem si k tomuto seriálu našla cestu, dříve jsem totiž nechápala, v čem je jeho kouzlo. To spočívá v nádherně dokonalém ztvárnění fungování rodiny, rodiny, která na rozdíl od drtivé většiny seriálů musí řešit existenciální problémy. Nikdy neměli peníze na rozhazování, spíše naopak, děcka jsou smradi, kteří rodiče v jednom kuse týrají a Dan a Roseanne jsou opravdu skvělým manželským párem, kterému pomáhá držet hlavu nad vodou všudypřítomný smysl pro humor. Moc se mi líbí spousta hlášek, které rodiče (a zejména Roseanne) vypouští na děti, jsou opravdu dobře mířené a skvěle výchovné. Ačkoliv je seriál komediální, tak se za maskou humoru promítá společenská kritika, drama a jak jsem říkala, k zachování zdravého rozumu a naděje do budoucna musí sloužit právě obrana v podobě humoru a humorného nadhledu. Hlavně musím vyzdvihnout Johna Goodmana, který je tradičně skvělý. (30.11.2012)

Keď som pozeral príšernú poslednú sériu, v ktorej sa z Connorovcov stali milionári (!), skvelý John Goodman v nej už takmer vôbec nevystupoval a zvyšok jeho rodiny zažíval WTF absurdnosti typu "Roseanne vo vlaku likviduje teroristov". Vtedy som si pomyslel, že napriek tomu, že sa to končí tak trápne, stále budem mať tento sitkom rád, lebo máloktoré seriálové rodiny ma dokázali tak dobre pobaviť a zanechali vo mne takú hlbokú nostalgickú brázdu. Možno ešte tak Lambertovci s Fosterovcami, tí ale boli vyložene o komédii, kým Roseanne bola aj o vážnejších veciach (mnohopočetná, nie práve najbohatšia rodina, ktorej rodičia sa finančne snažili prežívať dňom za dňom bež vidiny žiarivej, bohatej budúcnosti, obklopení nie zlými, ale napriek tomu problémovými deťmi) a to ma na tom zaujalo. Potom ale prišlo posledných sedem minút posledného dielu poslednej sezóny a ja som nemohol uveriť vlastným očiam. To, čo som uvidel, mám dodnes v pamäti uložené ako niečo, čo mi pripomenulo svojimi "oslobodzujúcimi" pocitmi koniec VYKÚPENIA Z VAZNICE SHAWSHANK a neskôr záver 25. HODINY. A zároveň to z Roseanne robí jeden z mála dôstojne a plnohodnotne ukončených seriálov (ďalej napr. Priatelia alebo Dawsonov svet). (24.10.2004)

Tento sitcom miluji. Když je mi zle, mám špatnou náladu nebo jsem nemocná, tak vím, že se můžu vždy spolehnout na Rosseanne...a je mi jedno, jestli jsem viděla nějaká díl pětkrát. Je to prozatím jediný seriál, který je tak realistický. Mají v něm rodinné, finanční a jiné problémy. Neustále si něco budují, nic nemají zadarmo, vychovávají vzdorovité děti a přitom jejich soužití je v podstatě ideální. Líbí se mi to. Je fakt, že prvním pět dílů je docela špatných, a to proto, že si byli docela nejistí herci a byly v něm hluché místa, téměř žádná reakce z pohledu diváků, ale pak se to zlepšilo. Nakonec jsem si Roseanne hrozně oblíbila. John Goodman je božský, samotná Roseanne je skvělá a bez dětí by to logicky nebylo ono. Přiznávám, že poslední serie a půl mě moc nebaví, ovšem ty předešlé jsou super. Proč mi pomáhají, když je mi nejhůř? Nejspíš je to nějaký unik. Tady také vnímám jeho kvalitu. Tady je to špatně ohodnocené, ale mě to ani nevadí. Lidi jsou nejspíš zvyklí na něco jiného. Dala jsem mu šanci a jsem za to rada (13.01.2013)