Krvavý příliv

Príbeh slabší, no mal aj svoje svetlé stránky a trochu napätia by sa tu tiež našlo. Samozrejme, všetko vo filme závisí na jednom človeku s morálnymi zásadami, a k tomu ešte jedno pokazené rádio. Sranda je, že aj jeho protivník v názorovom dueli na vojenské právo (Gene Hackman) mal rovnako dobré morálne zásady. Takže tu vyslovene ide iba o to, kto je komu viac sympatickejší. A pochopiteľne, rádio sa opraví v poslednej sekunde, takže huráááá. Lepší priemer. 65/100 (11.08.2020)

Pekne ukázané, ako môže jeden blázon, alebo proste len strach či hlúpe neoverené rozhodnutie spôsobiť kľudne aj zánik planéty. Dnes v súvislosti s rôznymi trolmi, ale aj nástupom umelej inteligencie bude takéto nebezpečie mnohokrát väčšie. Ak to ľudstvo nejako nezastaví, lebo potom sa niekto pomýli a všetci budeme rýchlo ožiarení a nebudeme na röntgene. Len okrem toho typického amerického postoja mi tu chýbalo trocha viac profesionality, lebo tí velitelia a posádka atómovej ponorky sú síce len ľudia, ale pôsobili úplne amatérsky a hádali sa tam ako menštruujúce osoby pred kramami. Hoci, je to ešte stará dobrá deväťdesiatka a v scenári sa tak škandalózne neobjavili žiadne nadradené ženy ani muži nad 38 stupňov Celzia, lascívne sa vrtiaci na periskope. (13.01.2024)

Někdo chtěl napsat příběh "jako od Toma Clancyho", ale nepovedlo se mu to. Krvavý příliv má jalový nepřekvapivý scénář, nicméně je dobře natočený a hraje v něm jako vždy perfektní Gene Hackman, kvůli kterému to celé stojí za vidění. Dušínovská postava Denzela Washingtona mě totiž nijak neohromila a o hudbě Hanse Zimmera bych mohl napsat totéž, protože (tentokrát) není ničím výjimečná. Lehký ponorkový nadprůměr - asi jako U-571. (20.01.2019)

Americké ponorkové eso před penzí Gene Hackman dá povel k dlouhému ponoření, protože v Rusku to začíná vřít, jenže na palubě je i přemýšlivý pacifista Denzel Washington, který celou situaci vnímá jinak. Boj o kapitánský můstek a klíč k jaderným odpalovacím systémům může začít. Ve stísněném prostoru, s minimem času na chybování. Základ příběhu docela nosný je, jenže myšlenka jde stranou hned poté, co začnou tyhle zelené mozky vytahovat bouchačky a přetahovat se o velení jak v nějaké nepodařené dětské hře. Natočené i sestříhané je to slušně, dvojice Hackman a Washington se snaží, stejně jako Scott zvládá napumpovat do některých scén napětí, ale na víc než průměrná čísla to kvůli scénáři nevidím. Možná i proto, že ponorkové filmy nejsou úplně mým šálkem. (11.06.2015)

Ta nejlepší věc v souvislosti s tímhle filmem byla moje konverzace po ICQ se známou z Ameriky těsně poté, když jsem na dotaz, co dělám, odpověděla: "Just after Crimson Tide. Dreadful!" Jaksi jsem pozapomněla, pro jaké příjemné životní období je crimson tide a další zajímavé výrazy básnickým opisem a byla jsem proto poněkud zmatená, když Alyssa reagovala: "So sorry for you, sweetie. But always look on the bright side. At least you're not knocked up." Uvažovala jsem, zda chlapské renomé bří Scottů je natolik opodstatněné, že vám i ve svém věku dokážou naštěkat do boudy i přes obrazovku, a pravý stav věci mi docvakl až ve chvíli, kdy se Alyssa ptala, zda mám taky vždycky v "tomhle čase měsíce" chuť napřed se rozbrečet a pak vyvraždit všechny lidi v okolí. No, brečet a vraždit se mi dík kvalitě filmu chtělo též. Ale Vigga bych nechala žít i pod hodně prudkým atakem crimson tide. Pokud by mi nosil bylinkové čaje a plakal se mnou u reklam na kočičí konzervy. (19.08.2010)