Perníková věž

Těžko uvěřit, že Milana Šteindlera zaujal zrovna tenhle scénář. Přitom je tak nezajímavý, že už v polovině mi bylo úplně jedno, jak film dopadne. Tím pádem ani "šokující pointa" nemohla sebeméně zapůsobit. Alespoň některé herecké výkony jsou dobré, ale nemají co dělat v jednom filmu. Ani detektivka, ani drama, ani komedie, jenom nuda. (28.12.2003)

Je to naprosto neškodná blbost, kterou jsem ale viděl s partičkou v kině a jelikož jsme před tím byli na pivku, o to víc se nám to asi líbilo. Například scénka, kdy zhulenej maník prochází s botama v ruce před televizorem, kde sedí rodiče a myslí si, že je neviditelný, je scénka k popukání.................moje hodnocení = 6,5 z 10. (04.10.2014)

Vypadá to, jako kdyby se Šteindler nechal inspirovat filmem Requiem za sen, který je, i když mi se nelíbil, přece jen o třídu výš. Šteindler chtěl do svého filmu napasovat vtipné hlášky, morální poselství, ale nepovedlo se mu. Nefunguje ani Shyamalanovská pointa. Prostě jeden z nejhorších drogových filmů, co jsem viděl. (06.02.2006)

Dva nerozluční kamarádi Jakub a Radek mají největší potěšení z drogového rauše. Když se jim jednou za čas v jejich zhulených kebulích rozjasní, nemile zjišťují, že svět kolem nich není jen konopí a pervitin, ale vyřítí se na ně problémy, které jdou za hranici zákona. Tenhle film považuji tak nějak za zapomenutý a vymykající se z tvorby Milana Šteindlera. Ten obměnil svůj ustálený tvůrčí tým, nepovolal k sepsání scénáře svoji dvorní scenáristku Halinu Pawlowskou a pokusil se jít cestou nevšedního experimentu. Vznikl snímek, co má charakteristiku černé komedie s detektivní zápletkou, která nemá problém přejít do dramatického vyostření. V titulních rolích září Jan Dolanský, ještě s chlapeckou vizáží, a Radek Kuchař, ještě před svými 150 kily. Oba vydatně hláškují a daří se jim zvládat i dramatické pasáže. Méně kvalitním tahem se ukázalo zobrazení rodinného zázemí postavy Dolanského. Toho ve větší či menší míře kontrolují jeho rodiče, Michal Dočolomanský a Sylva Legnerová, jejichž působení ve filmu ještě dostalo i retrospektivní pasáž, která ukazuje podivné rodičovské výchovné metody na prázdninové dovolené na chatě u jezera. Ještě se sluší podotknout, že všichni slovenští herci jsou předabování českými herci, přičemž by to ani tak nevadilo, kdyby se nejednalo o známé slovenské tváře, které jsou nebo byly majiteli poměrně libozvučných hlasů. A aby se do filmu dostal i nějaký ten mafiánský prvek, zlotřilého majitele hudebního klubu ztvárnil (zesnulý) Vladimír Marek, poměrně specialista na podobné zloduchy. Film postupně chce rozhodně překvapovat. Scenáristicky i režijně. Režijní styl se svým uchopením blíží k videoklipové formě, která ovšem není nikterak nesnesitelně přehnaná. Scénář scenáristy a skladatele Martina Němce tentokrát spolehlivě odhání dosavadní Šteindlerovu stálou diváckou klientelu. Příznivci jeho opusu Díky za každé nové ráno film moc neocení, fanoušci jeho režijní prvotiny Vrať se do hrobu! také budou nevěřícně zírat, zda se stále jedná o tvorbu toho samého režiséra. Film oslavil dvacáté výročí svého vzniku. Má svoje tvůrčí finesy, originalitu a zub času ho ještě úplně neohlodal. 8/10 (10.09.2022)

Jeden z mála nejlepších českých filmů, navíc i soundtracků k tomu. Famózní herecké výkony, snoubení hravého mládí, hranice mezi životem a smrtí, okořeněné o fantastický prostý humor. Divák se cítí doslova sjetý s kvalitními herci (autentickou zkušenost možná nabrali ze svých bouřlivých let) a o to má ve filmu o feťácích jít (já sjela snad milionkrát tento film). Kdo pointu scén nechápe - evidentně nebyl mlád... (16.12.2014)