Bethlehem Light
Betlehemské svetlo
Režie:
Jan SvěrákScénář:
Jan SvěrákKamera:
Vladimír SmutnýHudba:
Ondřej SoukupHrají:
Zdeněk Svěrák, Daniela Kolářová, Vojtěch Kotek, Tereza Ramba, Vladimír Javorský, Jitka Čvančarová, Martin Polišenský, Ondřej Vetchý, Patricia Schumann (více)VOD (5)
Obsahy(2)
Stárnoucímu spisovateli Karlu Šejnohovi (Zdeněk Svěrák) už psaní nejde jako dřív. Nedokončené povídky se mu hromadí v hlavě, jejich postavy vylézají na denní světlo a dožadují se, aby autor pokračoval v ději. Všichni něco chtějí. Fotograf Matěj chce získat nedobytnou Vendulu z lékárny, pan Bohumil prosí, aby udělal zázrak, automechanik Bakalář by chtěl být léčitelem. Do toho vstupuje z reálného světa Šejnohova manželka, která si myslí, že už by měl psaní nechat a konečně se věnovat jí. Komedie s prvky magického realismu servíruje univerzální otázky lidského života s nadsázkou a humorem. Scénář filmu Jana Svěráka vznikl na motivy oblíbených povídek Zdeňka Svěráka. (Bioscop)
(více)Recenze (295)
vždycky jsem si přál sequel Vratných láhví a Kill Billa, ale dostat od všeho něco je velký galimatyáš. p.s.:druhá hvězda za full frontal Terezy Rambáče, jinak je to hodně velká svěrákovina. Stejně si nemůžu pomoct, ale ten jemnej Svěračův humor mám stejně nejradši, a odpustím mu spousty chyb. ()
Achjo. Jakkoli mám oba Svěráky moc rád a měl jsem tu čest je několikrát vidět, tentokrát musím být na jejich očekávanou novinku přísnej. Skoro se mi až nechce věřit, že režisér takových klasik jako je Obecná škola nebo Kolja, přijde v roce 2022 s něčím tak nevýrazným, prázdným a skrz naskrz průměrným, jako je Betlémské světlo. Zpětně se musím omluvit Po strništi bos, když jsem tvrdil, o jak moc prázdný film jde. To jsem ještě neviděl Betlémské světlo, které svůj poměrně originální námět vůbec netěží tím správným směrem. Vyprávěné povídky v sobě nemají nic, vůbec NIC o čem by se dalo říct, že je aspoň trochu zajímavé. Přitom nápad nechat literární postavy vstupovat do světa spisovatele mi přijde zajímavý prvek, kterého je tady ale bohužel šíleně nevyužito. Troufnu si tvrdit, že kdyby film vzniknul v době Vratných lahví a scénář napsal Zdeněk Svěrák, a ne opět jeho syn Jan, mohlo to být super. Ještě o level slabší film jak Po strništi bos a suverénně nejhorší Svěrákův film. (Na rozdíl od mnoha svých zdejších kolegů mám Tři bratry rád, ale bojím se bojím, že posledním opravdu výborným Svěrákovo filmem už jednou provždy zůstanou zmíněné Vratné lahve). 50% ()
Bál jsem se, ale hlavně toho, že to bude dějově průměrné a nezajímavě až odevzdaně natočené. Nakonec musím říct, že to dopadlo přesně naopak. Přestože to obrazově vypadá až nečekaně dobře a nepostrádá to zajímavé režijní nápady, narativní část filmu je hrubě nedotažená až zpackaná. Pokládám si otázku, co vlastně chtěl světu Jan Svěrák tímhle snímkem sdělit, protože jestli jde o nahlédnutí do mysli stárnoucího nadrženého muže, tak to už před lety v jednom ze svých děl nesrovnatelně lépe zachytil. Největším průserem, tak kromě toho, že alespoň trochu vtipný je v průměru jen jeden z pěti gagů, je celková dějová vyprázdněnost a totální absence hmatatelnější závěrečné pointy. Jsem zklamán, hlavně když si vzpomenu na moment, kdy zhruba před rokem Jan Svěrák oznámil, že se po dlouhé odmlce opět postaví za kameru a já byl štěstím bez sebe. Jan není špatný scénárista, měl by se ale už vykašlat na jakékoliv adaptace povídek svého otce. Z toho, kam směřuje režijní kariéra Jana Svěráka je mi doopravdy smutno, jelikož jde o nenaplnění obrovského potenciálu, který v sobě nejlepší filmař od doby Formana bezesporu měl. Zkuste si představit, kdyby Tomáš Rosický celou svou kariéru strávil ve Spartě. Přestože s Arsenalem mnoho trofejí nevyhrál, je ve světě vnímán jako jedna z ikon moderního fotbalu. Honzu Svěráka mohl při troše štěstí v Hollywoodu potkat podobný osud, místo to v roce 2022 do kin uvedl Betlémské Světlo. 4/10 ()
Upadek obou Sveraku je konecne dokonan. Prazska umelecka fronta to mozna oceni, ale obycejny smrtelnik tohle v zivote nemuze dokoukat. Takhle to dopada, kdyz je nekdo presvedcen o sve intelektualni nadrazenosti a genialite. ()
Povídky od Zdeňka Svěráka jsem četl. V úvodu se v nich zmiňuje, že si sám netroufá napsat celý román, ale na povídky si věří a tak se do nich pustil. Dobře udělal, bavily mě. Bohužel s jejich převodem na filmové plátno je to horší. Obecně není jednoduché natočit povídkový film. Zvlášť když je snaha dát všechny povídky dohromady do jednoho příběhu. To se zde moc nepovedlo. Jediným spojovacím prvkem je senilní spisovatel. Jinak je to roztříštěné a nemá to jasnou dějovou linku. Občasná fajn scéna a záblesky dobrých dialogů to nevytrhnou. Naopak otravné a povětšinou nesympatické postavy autorových povídek film spíše tahají ke dnu. Škoda, protože jako samotný nápad to nebylo špatné. Jednoduše řečeno, film jako celek není moc funkční a pár dobrých střípků není tak silných, aby dokázaly jednotlivé části udržet pohromadě. Natočit povídkovou knihu se dá jinými a mnohem zdařilejšími způsoby. Nechávám slabé tři hvězdy a ta třetí je jen z úcty k panu Svěrákovi. ()
Zvláštní film...chvilkami jsem byl nadšen, chvilkami nechápal... Přiznám se, že jsem měl občas problém zorientovat se, co je realita a co knižní fikce...to mi vadilo. Byl to trošku jiný humor než v předchozích filmech Svěrákovců, ale neříkám že špatný... ()
Spisovatel Šejnoha přežívá ve světě, na který už nestačí a promítá do něj své sexistické představy a touhy. A příběh kolísá právě na základních pilířích postav, které nejsou dostatečně rozvinuté. Některé postavy jsou až tak ploché, že se tvůrci sami přiznávají dialogem postavy „Já jsem plochá postava“. Smůlou je, že první polovina snímku je výrazně slabší a méně zábavná, než polovina druhá. Ale pokud divák u filmu vydrží prvních několik desítek filmu, nepřijde o význačně vtipný humor a úsměvné situace, které jsou součástí života každého člověka. Film je průměrnou podívanou bez větších inovací, co se kinematografie týče. Příběh je originální a zajímavě pojatý, avšak kolísá na plochostech postav, zmatených dějových pasážích a zbytečném využití sexistických scén. Zaujme především filmová hudba, humor a herecké obsazení. ()
Třikrát jsem to rozkoukal a třikrát jsem to nedokoukal. Nebyl jsem u toho schopen udržet pozornost. Odnáším si z toho jen to, že Tereza Ramba se mi svlečená do půli těla líbila víc, než Zdeněk Svěrák. A co jsem se díval, tak pan Svěrák by nám toho byl ochoten ukázat i víc. Jsem rád, že se cítí fajn. ()
Nápad jistě dobrý. Výsledky nebyly dobré. ()
Kritika sebe samého je kamenem úrazu nejslabšího filmu Svěráků. Námět je nosný a je stejného ražení jako Muž z Acapulca - divák musí pracovat s tím, že postavy tu a tam neexistují a jsou jen výplodem fantazie stvořitele, či dokonce dlouhé scény zobrazují třeba jen vteřinový myšlenkový pochod... Ovšem humor i soudnost nefungují. Raději dejte přednost vrcholům žánru Ruby Sparks či dokonalé Nauce o snech. 45 % ()
Plne rozumiem, prečo sa to toľkým nepáči. Vždy, keď sa rieši v literárnom či filmovom diele vnútorný život spisovateľa, tak sa mainstream búri. No ja mám také veci rád, viem sa s tým stotožniť. Film je pre mňa guilty pleasure, lebo objektívne má mnoho chýb. Je to občas kameňákovský humor, či niektoré absurdné scénky priamo z reálneho života hlavnej postavy. Vo filme sa tak stretávajú veľmi nekvalitné scény s veľmi dobrými, pričom samotná myšlienka prepojenia literárnych postáv so spisovateľovým životom je geniálna. A celé to tiahne Svěrákova charizma. ()
Smutné (pravděpodobně) rozloučení Zdeňka Svěráka s filmem. To, co stačí do rozkošné biedermayerovské povídky, nestačí na celovečerní film, chybí tu pointy, humor i laskavost, dokonce ani ta osvědčená dvojice Svěrák - Kolářová tu nefunguje... Raději zapomenout. ()
Veselý film se spoustou životních pravd, legračňích událostí a skvělých herců. Nejlepší je scéna s historkou o medvědovi. ()
Hrůza, asi nejhorší film od Jana Svěráka. Skvělé herecké obsazení nezachrání ani tu největší slataninu - 19% ()
Mám respekt k duu Svěrák - jeden obohatil českou kinematografii o osobitý styl s poetickým inteligentně působícím humorem a druhý tady zaparkoval posledního Oscara pro český film, jenže u tototo díla mne napadlo slovo: SENILITA. A to obou borců. Dejme tomu, že námět spisovatele se schizofréní představou svých postav je hravý a potenciálně zajímavý, ale obalit to pojmy jako umírání, bolest, zranění a pár laciných vulgarit navíc, to je fiasko. PS: Režisér má krásný herečky svlíkat, ale ne z toho dělat lacinou reklamu na film a ještě o tom filozoficky plkat do bulváru. Zoufalost toho dokazuje, že si nechal Svěrák udělat filmový plakát od toho uznávaného dánskýho umělce Berga, aby ho radši bulvárně nahradil tim aktem Ramba, který sám o sobě není zrovna hitparáda. ()
Občas vtipné, ale to je tak všechno.. Jinak je to takové nesourodé cosi bez žánru a bez nápadu...40% ()
Já se v tomhle filmu velice vžil do Svěráka a on se zase zamotal do mě, až čekám, že budu mít nad hlavou duhu.. Postavy do příběhů, nápady, které se mu v hlavě rodí po tisících denně, jen když projde kolem sebemenší inspirace, kterých má tak plnou hlavu, že mu neustále lozí do života, jeho mysl odplouvá na 20 hodin denně kamsi do říše snění a alternativních životů. Zároveň film o dvou partnerech kráčících po závěrečných schodech svého života, kteří v sobě bojují se strachem z umírání a zároveň ho přijímají se ctí nesebelítosti. Tady jsme se se Svěrákem hodně pochopili.. Ostatně, mockrát v životě se mi nestalo, že by se mi vzdálil, ale tady ta jeho exploze, která mu každý den bobtná v hlavě, až nedokáže vnímat okolí, které se mu neustále vkrádá do nebeských zámků s nepodstatnými skutečnostmi reálného života, tady jsme si se Zdeňkem podali ruce.. Vratné Lahve byl tedy Svěrákův podzim života, jak v nich sám zmínil. Betlémské Světlo už je zimní branou.. ()
O čem ten film vlastně je? Chtělo trio Svěrák svěřit divákům pocity stárnoucího spisovatele? Nebo těžko uchopitelné přesahy mravní? nebo ten pocit mezi nebem a zemí? Nečetla jsem povídky, možná jsou vskutku dobré, ale ve filmu fungují slabě asi jako plamen svíčky. Figura Terezy je sice k podívání a Vojta je také pěkné chlapisko, ale o čem to proboha vlastně celé je? Vratné lahve - rozumím. Akumulátor 1 - rozumím. Obecná škola - rozumím. Kolja - rozumím. Betlémské světlo - nerozumím. ()
Svěráků si pochopitelně vážím. Ve filmu hraje parta skoro se dá říci toho nejlepšího, co se v českých filmech a divadlech pohybuje. Pokud se týče ostatního - je mi líto... ()
Pravda, po vyslechnuté recenzi paní Jany Podskalské, deník N si také smočil, jsem šel do kina se smíšenými pocity. Nevím, co výše zmínění viděli, zdejší odborníky nevyjímaje, ale já byl spokojený neřku-li nadšený - jako obvykle se nám dostalo potěšení z filmu narvaného člověčinou, místy k zasmání, místy k zamyšlení až usebrání. Včil podrobněji. Nevím, kde pí. Podskalská vzala info, které ji tak pobouřilo protože bylo nelogické totiž, že slečně magistře bylo sedmnáct let. Pravda, Ramaba v rozhovoru o své roli tuto číslici zmínila, ale mate mě zda pí. Podskalská recenzovala film či rozhovor s hérečkou. Možná na film ani nešla, anebo během sledování psala SMSky, anebo co se v kině dělá, není-li jeden vtažen do děje, jelikož ve filmu se o věku slečny magistry nikdo nezmínil. ***** Třem bří se vytýkalo, že je to kompilát tří pohádek, u Betlémského světla vadí, že připomíná páně Svěrákovo povídky. Já, minimálně tu o odmítavé, poté vášnivé magistře znal a bavil jsem se filmovým ztvárněním. Pravda v mých představách to bylo jiné (natož s Rambou), ale to není důvod k brblání už vůbec ne ke strhání filmu. ***** Juniór má fakt filmové nadání, je velmi hravý a nestydí se za to. Myslím na scénu, kdy si nadšenci z nádraží odnášejí požehnané světlo - pablesky na stropě. To by se mělo ukazovat na FAMU. Velmi zajímavé byly zpomalené záběry co dokumentace italských scén. Ne že bychom si zpomalených záběrů denně neužili - kaskadér po výbuchu letí v saltu, aby si i méně vnímavý divák všiml, ve Světle byla ovšem pozornost a fantasie podmínkou pochopení - záběry byly podány pozpátku - nápadité a docela osvěžující. Zcela parádní bylo odmítnutí restartu retardovaného dítěte. Kdyby film ukázal jen tento moment, svůj účel splnil. ***** Jelikož jsem nezaznamenal žádné kixy, napadá mě, že ony kritiky pramení z čisté závisti a touhy kopnout si do díla úspěšné veřejné osoby. Já se za své peníze náramně potěšil, heč! ()