Rukopis nalezený v Zaragoze

I přes olbřímí délku je to zábavné dílo. Ta úctyhodná stopáž je způsobena tím, že snad každá postava, kterou hlavní hrdina potká, vypráví příběh (ten ve filmu vidíme) a pak i postavy těch příběhů vypráví své vlastní historky, přičemž se některé mohou i prolínat. Ne všechny jsou stejně zábavné a mě se více líbila druhá část filmu, kde přijde na scénu vykutálený šlechtic Busqueros, což je nejlepší postava. Režisérovi se povedlo skvěle zachytit kouzlo doby. Miluju ty ďábelské zvuky a minimalistický hudební doprovod u šibenice. Samozřejmě se to tam hemží lebkami, duchy, kordy a hlavně spoustou krásných ženských. Opravdu nepamatuju film, ještě k tomu černobílý, kde by bylo tolik vnadných, laškovných krasavic. (03.05.2014)

Jeden z "nejsvětovějších Poláků" v akci.. (24.04.2017)

Nie, nepochopil som to. Ale aj hlavná postava príbehu hovorí niečo v tom zmysle, že kto sa v tom všetkom má vyznať. Som vlastne v jeho pozícii ako divák, on ako poslucháč historiek ostatných. Ale nespochybňujem zábavnosť filmu, krásne poľské herečky a aj fakt, že ak by som si robil graf a zapisoval mená, všetko by do seba krásne zapadlo. Navyše dĺžka filmu nie je prekážkou, jeho rozdelenie na dve polovice má svoje opodstatnenie. Zaujímalo by ma, ako vyzerá jeho skrátená verzia a či je prehľadnejšia, alebo naopak zmysel strihom stráca. Asi sa k filmu niekedy vrátim s ceruzkou a papierom v ruke. možno by ale nebolo od veci si zohnať predlohu. (18.03.2015)

Lahůdka literární i filmová, takový labyrint proplétajících se volně navazujících příběhů v romantickém prostředí Španělska: malebná krajina (točeno ve vápencových skalách mezi Krakovem a Čenstochovou), historická architektura, pěkné ženy a kostýmy. Fantaskní groteska či gotický román s hororovými a zednářsko-synkretickými prvky? Samozřejmě, nelze brát vážně, ale jen jako doklad romantismu, jako gotický román. Lépe je určitě prvně číst, neb četba je mnohem lepší a pak se teprve podívat, jak to Poláci natočili (ve filmu je m.j. vypuštěn příběh Věčného žida). Nepřehledné je to v obou případech pro množství odboček a vyprávění osobních příběhů a milostných pletek mnoha postav. Rozhodně jeden z nejzajímavějších filmů, které jsem viděl a který stojí za opakované zhlédnutí. Přesněji 4,5. Dle mého názoru vhodný námět pro remake v barvách, kdy by se též dal více využít mysteriózní nádech hlavní dějové osy. (15.10.2012)

Tříhodinový historický snímek s prvky surrealismu, příběh o cestách velitele gard Alfonse van Wordena španělskými prériemi. Film unáší svou atmosférou na pomezí snu a reality a rozsáhlostí s několika příběhovými liniemi. V druhé části se film vyprávěním hrdinů rozvětví až v pětinásobných flashbacích, které se navzájem střídají a doplňují, až splynou samy do sebe. Luis Buñuel, který je známý tím, že málokdy viděl jeden film vícekrát, údajně shlédl Rukopis hned třikrát. Mezi další obdivovatele patří Francis Ford Coppola, Martin Scorsese a především David Lynch. Nezbývá, než tento snímek doporučit každému, kdo nemusí mít všechno naservírováno přímo na talíři, ale kdo se rád v budoucnu na film podívá znovu. (03.01.2010)

"Jedna historka plodí druhou a z ní vychází třetí. Něco na způsob veličin, které lze dělit donekonečna." No, jenomže sledovat víc, než 3 hodiny propletených drobných historek, historek v historkách a vyprávění začalo se pro mě ještě před poslední třetinou stávat stále únavnějším a nekonečnějším. V kruhu příběhů s množstvím postav jsem se co do postupnosti a naváznosti začínal i ztrácet, než aby mě to sledování bavilo až do konce. Dlouhou dobu jsem si vychutnával spoustu scén s krásnou výpravou, širokouhlou černobílou kamerou, zvláštní atmosférou, chvílemi s nádechem dobrodružství, jindy až mystickou, a občas i kus humoru zamíchaného do vznešených dialogů postav v starých kostýmech. Asi úplně nejvíc mě film chytil během epického putování do Madridu a přibližně 100 minut jsem z něj měl dobrý dojem, i přestože Zbigniew Cybulski mě v hlavní roli totálně nebral. Doufal jsem, že i další vyústění si těch rozsáhlých 185 minut obhájí... bohužel se nestalo. Ani jsem neměl ten pocit, že by ten propletenec dospěl alespoň k uspokojivému výraznému finále (když nepočítám jeden kratší souboj). * * * Tento film jsem si původně vybral už v březnu 2018 v rámci své první účasti v zdejší virtuální akci Challenge Tour, kdy jsem poprvé nahlédl do kinematografii mnoha cizích zemí, a Rukopis nalezený v Zaragoze se mohl tenkrát stát mým prvním setkáním s polským filmem. Nakonec jsem si zvolil o pár let novější barevný horror a zdá se, že jsem 4 a půl roků o žádný vyloženě zásadní zážitek nepřicházel, došlo-li konečně na něj až teď. [60%] (04.08.2022)

Důkaz, že i tak mnohovrstevnaté a žánrově různorodé dílo, jakým je román Jana Potockého "Rukopis nalezený v Zaragoze" (česky Odeon, 1973) lze zpracovat s respektem vůči předloze a přesto vytvořit naprosto osobité filmové dílo. Svéráznou atmosféru snímku kromě výborné kamery a vynikající hudby dotváří i specifický humor a nadprůměrné herecké výkony, i když v hlavní roli bych si dokázal představit i někoho jiného. Zbigniew Cybulski tu na mne působil poněkud změkčile, jeho charizma (nepopiratelné například v "Popelu a démantu") se kamsi vytrácí a v první části tříhodinové verze snímku ho tak trochu zastiňuje Franciszek Pieczka, ve druhé výrazně dominuje herecký projev Leona Niemczyka. Na okraj: jedním z řady režisérů, kteří neskrývali svůj obdiv k Hasovu filmu byl i Luis Buňuel, který způsob vyprávění typický pro "Rukopis nalezený v Zaragoze" několikrát použil ve svých snímcích z přelomu 60. a 70. let - rámcová a vložená vyprávění obsahuje "Mléčná dráha", "Nenápadný půvab buržoazie" nebo "Přelud svobody". (28.08.2010)

Ježíš ( nebo raději "Aláh"?), to mě to ale bavilo! Rukopis obsahuje snad všechny fragmenty, co se mi už jako děcku na doznívajícím středověku líbily, respektive mě děsily a zároveň fascinovaly. Umělecké rytiny, od nichž se nedá odtrhnout zrak, i když jste právě v obležení nepřátelských vojáků. Polohu měnící oběšenci, se kterými se dá i popovídat. Číše vína ve tvaru lidské lebky, ony ty lebky jsou vlastně úplně všude. Španělská inkvizice... Všechny tyto lehce hororové prvky jsou zároveň odlehčeny krásně absurdním humorem, který se minimálně u mě trefil přímo do černého. Vůbec se nedivím, že z toho byl Buňuel posraný! (03.04.2011)

Představte si pikaresknost Váchalova Krvavého románu, herectví Rosencrantze a Guildersterna a dekoltů jak z Hejtmana Floriana. Vše je tady. A ještě mnohem, mnohem více. Šílená jízda, jíž dávám ještě tak 15 shlédnutí, abych se něčeho dobral. A to tady na škodu není. Skvělá hudba od Pendereckého(!) (26.04.2009)

Poľský historický film mal svoju silnú pozíciu a dokázal ponúknuť divákovi mnohokrát nevšedný zážitok. V tomto prípade zaexperimentoval a výsledok je podľa mojho názoru polovičný. Podstata príbehu sa časom stráca, nedokážu mu pomáhať ani dobrá výprava a kombinácia fantasy s komickými prvkami. Ako satira na ľudské slabosti však funguje. (05.10.2014)

Neuvědomuji si žádný jiný film, který by obsahoval dramatickou šestiexpozici... Viděno znovu na LFŠ 2013, na plátně a s českými titulky. Těch časových rovin tam může být 7, podle toho, jestli sen Cybulského v rovině č. 2 bereme jako novou rovinu anebo ne. Pak jsou tam ještě dvě odnože v rámci 3. a 5. časové roviny, takže pokud každou tuto krátkou odnož bereme jako samostatnou expozici, lze jich nakonec napočítat 9. (24.09.2008)

Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete. (26.01.2009)

Nádherne vyzerajúca fantasmagória, ktorá je ale extrémne zdĺhavá a nudná. Ak ste Homo Provocantes, budete mať filmový orgazmus, ak ste Homo Communis pravdepodobne tento snímok odmietnete už pri posluchu jeho názvu, ak ste Homo Action, budete potrebovať minimálne pol litra pálenky na vydržanie, no a ak ste Homo Fan, tak ako ja, pretrpíte 3 hodiny niečoho, čo bude mať pre vás minimálnu trvanlivú hodnotu. (29.03.2015)

Bývaly doby, kdy jsem na tří až čtyř hodinové filmy koukal neustále. Dnes k takto dlouhému filmu sáhnu sporadicky. Je téměř nemožné si najít tolik času a vychutnat si takto dlouhý snímek v celku. Koukal jsem na to tedy s přestávkami možná čtyři a půl hodiny. Snímek byl hodně zvláštní, rozkouskovaný styl vyprávění nebyl nijak zmatený a dalo se v tom orientovat, ale pořád jsem čekal a čekal, co z toho vyleze a závěr mě tak nějak zklamal. Místy hodně zábavné, místy trochu dost rozvláčné, jako celek mě to příliš neuchvátilo, ale zase jsem rád, že jsem to viděl. (03.11.2019)

,,..ale kde končí realita a začíná fantazie?" To už se nikdy nedozvíme. Přestože jsem z Rukopisu pochopil zhruba osminu a připadalo mi, jako že to nemá dvě a půl, ale aspoň čtyři hodiny, neodvažuji se dát méně, než pět hvězdiček. Ten film neskutečně předběhl dobu. Mám rád Nenápadný půvab buržoazie, El Topo, Němého Bobeše, Sto roků samoty i Krvavý román. Všechny zmíněné Rukopis něčím připomíná a (mimo posledního jmenovaného) všechny vznikly později. Svou místy až psychedelickou atmosférou musel určitě v roce 1965 vzbudit velký ohlas. Vemte si jen to, že ve filmu hraje 187 herců a přitom se nedá říct, že by některý z nich (mimo Cybulského) měl hlavní roli. Příběhy se míchají, jsou vyprávěny jeden za druhým, postav stále přibývá, setkáme se s upíry, kabalisty, zombie, tajemnými poutníky, muslimy, ženskými s nadměrnými ňadry, nesmyslnými souboji, cikány, podvodníky, duchy a buhví s čím ještě. Co vám budu povídat, bavilo mě počítat ty spousty lidí, co odcházeli z kina... (02.03.2011)

Velmi zajímavý snímek, který si rozhodně zasloužil restaurování a získání verze, která má téměř tři hodiny. Je to ukázka toho, jak je možné natočit historický epos, který nebude nezáživný, nebude nudný, zbytečně strojený a vážný. Tohle je lehké, rozmarné a navíc ke všemu ještě fantaskní a hlavně velmi dobré. (27.05.2015)

Pořád mi to vrtá v hlavě (a asi ještě chvilku bude). Na první pohled vtipná fraška, na druhý - hodně překombinovaná a mnohovrstevná zápletka. Způsob zpracování excelentní a na svou dobu a místo vzniku velmi odvážný a velkoryse pojatý. Přesto se také přikláním k názoru, že stopáž je neúnosná a ráda bych oba příběhy rozdělila na dva filmy. Ten jeden mystický a točící se v kruhu, ten druhý rozverný a zavrtávající se do hloubky. (01.12.2014)

Rukopis a Příběhy.¬         Kniha Poláka J. Potockého "Rukopis nalezený v Zaragoze" je inspirována "Příběhy tisíce a jedné noci", mimořádnému souboru starých perských vyprávění. "Příběhy", vydané nakladatelstvím Čs. akademie věd v 50. rocích 20. st. a pak Odeonem v 70. r., ve výborném přeložení F. Tauera přečetl jsem as ze 7/8 celé (mají na tři tisíce stran) a jsem jejich vděčným obdivovatelem, který se k nim čas od času rád vrací, aby ho stále uchvacovaly svým vyprávěcím půvabem a kouzlem příběhů. Pan Potocki napsal svou knihu inspirován "Příběhy" a jestli byl z poloviny tak dobrý vyprávěč jako vyprávěči "Příběhů", musí býti jeho "Rukopis" čtením poutavým.¬                 Půvab a kouzlo knižních předloh film Poláků T. Kwiatkowskiho (scénář) a W. Hase (režie) postrádá téměř dokonale. Příběhy jsou zamotané, do filmové řeči převyprávěné doslovně literárně, což je viděti na jejich podání v obraze. Nelze mi, než znovu opakovati, že film je umění svébytné a převésti literaturu do filmu nelze jednoduchým převodem, neboť pak vznikne když ne paskvil, tak průměrnost.¬                 Okouzliti může snímek "Rukopis" snad jedině fanatického vyhledávače obskurností (kterýžto předpoklad režiséři, kteří jej obdivovali, jako podle uživ. 'Crocuta' L. Buňuel, či jako podle uživ. 'Max-Wesslo' D. Lynch, dozajista splňovali). Tento obdiv však neznamená potvrzení kvality. Kniha měla býti prostě natočena jinak, důmyslněji. Začal bych tím, že se měla natočiti jako řada povídek o několika dílech, čímž by se tříhodinová délka dala snížiti na snesitelnou a děj by se projasnil — dva z předpokladů, které dobrodružné nebo napínavé příběhy musí míti, aby neupadly do nudy průměrnosti. Stalo se, a proto hodnotím snímek jako zcela průměrný, což znamená rovné dvě *. (24.06.2022)

Na tuto "legendu" jsem se vážně těšil. Očekával jsem něco mezi Svatou horou a Baronem Prášilem. Bohužel, pro Poláky typicky, výpravnost a jistá dávka psychedelie byly ubity nadřazením křesťanského ponaučování, že svody číhají všude a podlehneš-li, budeš pikat. Některé části filmu jsou svým nechtěně hippie pojetím, výtvarnem, fantaskností a absurdnem vážně nezapomenutelné. Ale film jako celek po první hodině uondá neustálým opakováním toho samého (svod-podlehnutí-trest). Je totiž tvořen vyprávěním - každá historka má stejný průběh a zanořuje se více do minulosti (cimrmanovské "to bylo tak..."), takže tak dlouhá stopáž by spíše bodla rozkouskovaná do seriálu. ...ale za vidění to rozhodně stojí za to...aspoň kousek ;) (03.08.2013)

Roztomila, s divakem si pohravajici cernbila trihodinova podivana. Trosku ve stylu filmu Karla Zemana + plno krasnych zen. Pola Raksa included... ;) Zvidavym divakum lze doporucit, pro mainstream asi ne... 4+ (15.05.2016)