Big Dreams
Deti Nagana
Režie:
Dan PánekScénář:
Dan PánekKamera:
David PloyharHudba:
Jiří HájekHrají:
Tom Brenton, Hynek Čermák, Klára Issová, Johana Racková, Otakar Brousek ml., Pavel Batěk, Taťjana Medvecká, Fabián Šetlík, Simona Babčáková (více)VOD (5)
Obsahy(1)
Jedenáctiletý Dominik je u vytržení, když na turnaji století v Naganu naši poráží Kanadu a míří do finále. Přestože i on je trochu outsider, rozhodne se koupit hokejku a s kamarády hrát hokej, jak to jen jde. Hlavně s tenisákem na plácku za domem. Sestaví tým a plánují si zahrát svůj vlastní velký zápas proti klukům z vedlejší vesnice. Vedle toho chce Dominik vyhrát i srdce, úsměv a pusu od Katky ze třídy. (Bontonfilm)
(více)Recenze (169)
Je to milé, nostalgické, celkem hezky zahrané. Ale nic navíc tam bohužel není. Objektivně 50 %. ()
Naganská nostalgie zafungovala tak, jak měla a Pánkovi se navíc podařilo filmu vtisknout ducha nesmrtelných dětských filmů jako byli Páni kluci. No ne že by se ke kvalitám starých klasik nějak výrazně přiblížil, ale ten nádech tu je a to mi vlastně stačí. Fajn to bylo i co do castingu a musím říct, že dětští herci se vedle osvědčených jmen neztratili. Naopak parta výrostků, s nimiž hlavní hrdinové měří síly, se zrovna nevyvedla a motiv domácího násilí mi přišel naprosto zbytečný a do celkového konceptu se nehodil. I s tím Haškem se to tady dalo zařídit elegantněji. Takže za mě je to fajn, ale jen si tak říkám, jestli ta cílovka, kterou jsou především děti, zrovna tohle ocení. 70% ()
"...hokejkou. Nebo čím já vím." Krásný pohled na rok, který si velmi dobře pamatuji. Rok, co poznamenal celou jednu generaci. Nagano prostě bylo sen a začátek filmu mi to celé krásně připomněl. Pánek vytvořil moc hezké dětské drama, které je naplněné láskou a sny. Skupinka kamarádů musí řešit nejen školu a dospívání, ale i svoje hokejové sny. Film mi utekl jako voda a skvěle jsem se u něj bavil. Trefa do sítě je i Hynek Čermák, který dokazuje, že umí hrát i s hodně mladými herci. Za ty finální emoce musím dát tu čtvrtou hvězdu. Protože pan Pánek umí vytvořit krásné scény plné emocí. Navíc mi připomněl nostalgicky moje dětství. Krásný film. (75 %) ()
Hokejový souboj Davida s Goliášem a čistá devadesátková nostalgie. Děti Nagana jsou asi nejblíž, co se tuzemská kinematografie dostala k těm milým americkým feel-good sportovním filmům, co znáte z víkendového televizního programu. ()
Kdybysme v Naganu hráli hokej tak, jak to Pánek natočil, moc daleko nedojdeme. Na českou ligu to ale zřejmě stačí. ()
Kino Říčany - Super! 90% (A+J) ()
25 let od Nagana jsem ja osobně oslavil v Praze, kdy jsem měl možnost vidět legendy českého i slovenského hokeje v O2 aréně v podařeném exhibičním zápase. Na děti Nagana jsem původně chtěl jít do kina, ale nějak to tehdy nevyšlo, tak jsem si počkal na Netflix. Takhle krásně jsem si na dětská léta pěkně dlouho nezavzpomínal - v době tohoto největšího úspěchu českého hokeje jsem měl 8 let a celý turnaj jsem tehdy nadšeně s otcem prožíval, do toho jsem snad v každé volné chvíli chodil hrát hokej ven a dělal většinu věcí, co jsem v tomto filmu viděl - hrál si na Haška či jiné hráče, byl jsem nadšený, když jsem dostal svou první brankářskou hokejku, kšiltka jako lapačka, míček vystřelený nekdě za plot, do auta nebo okna - to byl ten správný průser. V rámci možnosti se z tohoto filmu podařilo dle mě vytřískat asi maxium, takže za mě spokojenost. Škoda, že dnešní děti tohle ve volném čase nezažívají, protože ty top vzpomínky, které mám v sobě díky tomuto filmu zase na chvíli ožily a za to jsem rád především...80%. ()
Taktéž jeden velký návrat do vzpomínek mého dětství, kdy jsme si takřka totožně hrávali na hokejisty té doby a soupeřili s jinými kluky z ostatních čtvrtí našeho města. Spousta na první pohled skrytých narážek a úsměvných hlášek jen dotvrzují příjemný nádech toho to filmu. ()
Ani Dominik Hašek to nezachránil … odřený 2** ()
Hodně příjemná a překvapivě solidní podívaná, která sice není ničím originální, svůj účel ale splní. Je evidentní, že Dan Pánek byl v době konání Nagana malým klukem, protože zcela přesně zachytil to, co se tehdy dělo a jak hokejové šílenství zachvátilo bez výjimek celý národ. Devadesátková a nostalgická atmosféra funguje výborně, což platí i o trochu nenápadných, ale taktéž přesných kulisách, které mají dobový nádech. Příběh je tedy dost předvídatelný a klišovitý, to ale tolik nevadí, protože tempo je poměrně svižné, navíc funguje i po vztahové stránce, protože Pánkovi se podařilo minimalisticky a nenápadně zachytit poměry v několika rozvrácených rodinách, v nichž to asi není tak veselé, ale sportovní vyžití a parta kamarádů jsou jakýmsi únikem před realitou. A ačkoli mnoho prvků není dořešeno a zůstane u náznaků, opět to tolik nevadí. Výsledek je moc fajn i díky obsazení, v němž tedy chybí nějaký výrazný dětský talent, všichni zúčastnění ale hrají velmi dobře, jsou sympatičtí a probíhá mezi nimi potřebná přátelská chemie. Z dospělých pak nejvíc zaujmou Hynek Čermák, jemuž stačí nechat působit své charisma, a Klára Issová. Děti Nagana jsou možná trochu nenápadný film, v záplavě mnoha zbytečných a nablblých tuzemských komedií ale zaslouží pozornost, protože patří k těm nemálo počinům, u nichž se rodiče nemusí před svými potomky stydět, že jsou dojati. Více zde. 60 % ()
Zamyslete se nad tím, kolik rodinných filmů jste za poslední roky zahlédli v nabídce českých kin. Správně, hodně málo, možná bychom je spočítali na prstech jedné ruky. Film scenáristy a režiséra Dana Pánka nám v tomhle ohledu docela napravuje reputaci. Je totiž oddechovou feel good podívanou s neokoukanými známými tvářemi (třeba takového Otakara Brouska mladšího jsem na velkém plátně snad ještě neviděla) i sympatickými dětskými herci. Celá zápletka je sice hodně přímočará a předvídatelná (partu nezkušených dětí čeká hokejový zápas proti obávaným starším klukům, jak to asi dopadne), ale zasazení příběhu do konce devadesátých let krásně brnká na nostalgickou notu. Takže za mě velký palec nahoru. ()
nostalgická sportovně rodinná feel good komedie, která sice nepřináší nic revolučního, nicméně ty čtyři jí dám čistě proto, že v té době (byť jsem byl o trochu starší) jsem zažíval podobné věci a hezky sem si tak zavzpomínal na doby, které jsme jako děti trávili neustále venku a mastili "hokej" mnohdy až do tmy. Na Dětech Nagana je vidět, že si Dan Pánek procházel něčím podobným, moc dobře zná svojí cílovku a tu atmosféru trefil naprosto přesně. Ne všechno je tu sice úplně perfektní, ale to pověstné srdíčko, které tenhle film rozhodně má, dokáže v pohodě vyvážit některé nedostatky...70% ()
Dlouho jsem neviděl domácí povedený dětský film. Ačkoli mám výhrady, byl jsem ve finále spokojený. Příběh je jednoduchý a přímočarý, závěr nepřekvapil. Některé děti herectvím neoslnily, jednání dospělých bylo poplatné pointě, ale určitá nostalgie a dojemný tón dal zapomenout nedostatkům. Povedená vzpomínka na mládí v devadesátkách. ()
Aj keď po dejovej stránke nie je tento film žiadne terno, má v sebe neuveriteľnú dávku nostalgie. V čase českého triumfu v Nagane som mal 10 rokov, takže to bol zhruba vek Dominika a jeho rovesníkov. Tento film bol pre mňa obrovským nostalgickým závanom, a to čo prežíval Dominik, som prežíval aj ja, takže o to väčší záber mal na mňa tento film. Hokejbal s tenisákom bol u nás na dvore medzi panelákmi takmer každodennou činnosťou, takže mnoho toho "podprahového" humoru som o to viac precítil. Každopádne, dejovo bol tento film značne predvídateľný, každému snáď bolo jasné, ako to napokon skončí. Ale nevadí, v tomto prípade mi ten happy end vôbec neprekážal. 4* ()
Atmosféra malého letního kina, pár piv, širé nebe, krásné počasí a díky tomu mě vlastně po dlouhé době nějaký nový český film i bavil. Sám bych si ho doma nepustil, sám bych do kina na něj nešel, ale když máte partu kamarádů a letní kino, tak to vlastně jde. ()
Bohužel film, který balancuje na poli několika subžánrů, ale neví čím chce přesně být. Filmem o dospívání v devadesátkách? Nebo filmem o naplňování svých snů? O první lásce? Či hledání sebe sama a své role v nově vzniklé rodině? To všechno tam naleznete, ale nic z toho nemá dostatek času pro detailnější probrání či rozebrání. Jde cítit, že režisér trávil své dětství v devadesátkách, protože řady detailů odpovídají tomu, jak jsem i já toto dětství prožíval (pogy, tomagotchi). Bohužel ale pro výše řečené nemohu udělit alespoň ty tři hvězdy. 55% ()
Taková nostalgie, úplně jsem se v tom viděl! V době Nagana mi bylo tolik, co hlavním hrdinům a taky jsme takhle hrávali na ulici. A kdybych taky takhle dostal brankářskou helmu (a betony, bože!!), roztál bych blahem! Jasný, děj lehce předvídatelný, nějaký hluchý místa tam byly, Nagana tam taky mohlo být klidně víc (tehdy mi přišlo, že hokej byl úplně všude, hokejem jsme žili naprosto všichni, i ti největší ignoranti), ale budiž. Skvělý konec, musel jsem zatlačit slzu. V trendu vzpomínání na devadesátky, se u mě tento film zatím trefil nejvíce. Ale pochopil bych, že třeba lidi, co to hokejový šílenství nezažili, tak to nemusí tak docenit, nebo na to koukají jinýma očima. ()
Čekal jsem něco trochu jiného. Jako ne že by to byla blbost, ale ty závěrečný scény působily dost legračně. Ale budiž. Na jednu projekci na nedělní podvečer zcela vhodné. 60%. ()
Trochu jsem si myslel, že závěr bude bude mít trochu větší grády, že vyhrají něco většího. Nic to ale nemění na tom, že je to celkem pohodový film a až na pár podivných úšklebků to ty děcka hráli velmi dobře. Klidně by si to zasloužilo i víc procent. ... LFŠ 2023 MN ()
Nutno na to pohlížet věkem režiséra. Osobně jsem byl stejně starý jako děti ve filmu a to co prožívali, je jako vystřižené z mé životní kapitoly. Sledování Nagana, neustále hraní hokeje na cestě a výjezdy. S dědou chození do sázkovky, občas problémy na třídních schůzkách, pogy, tamagoči. Pro mě příjemná vzpomínka na dětství. Pro jiného jen obyčejný film o dětech jak blbnou na ulici. ()