L'Affaire Dominici
L'affare Dominici
El affaire Dominici
Aféra Dominici
Obsahy(3)
Když Jean Gabin natáčel film Případ Dominici, bylo mu již šedesát devět let. Jeho herecká i životní kariéra se uzavřela o tři roky později, v roce 1976... Vražda anglické rodiny na francouzském venkově tehdy otřásla celou Francií. Tisk sledoval vyšetřování a soudní proces až po vynesení závěrečného verdiktu víc než dva roky. Poblíž provensálského statku Velká země, který odjakživa patřil klanu Dominiciů, nalezl 5. srpna 1952 Gastonův syn Gustave tři zavražděné lidí. Jednalo se o sira Jacka Drummonda, jeho manželku a jejich jedenáctiletou dceru. Oba dospělí byli zastřeleni, dítě utlučeno k smrti. Je relativně krátce po válce a v kraji stále doznívají křivdy, nevyřčená tajemství a činy, na které nikdo nechce vzpomínat. Klanu Dominiciů vládne pevnou rukou Gaston Dominici, muž, který se sice neúčastnil odboje, ale který věděl o všem, co se dělo na jeho půdě i v okolí. A lidé ho stále nejen respektují, ale především se ho bojí. Podezření vyšetřovatelů se vzápětí soustředí na obyvatele nedalekého statku a výsledkem vzájemného obviňování, přiznání a především touhy zachránit majetek za každou cenu, je obvinění šestasedmdesátiletého Gastona Dominiciho za trojnásobnou vraždu. Rozsudek byl vynesen na základě nepřímých důkazů. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (51)
Úžasný Gabin vo vyšetrovaní kriminálneho prípadu. Problém vidím v tom, že v tunajšom popise filmu je už absolútne všetko povedané a film potom nemá zmysel pozerať. Prínosom je aspoň ukážka faktu, že v každej krajine sú tí policajti ako u nás, vymyslia si čokoľvek, len aby aspoň na oko vyriešili prípad a človeka tak nechajú kľudne odsúdiť na trest smrti. Pekný francúzsky vidiek tu lemuje príjemná hudba. ()
Hrozná škoda, toho závěrečnýho dodatku. Každýmu přece na konci dojde co tím film chtěl říct, navíc když to říkal velmi kvalitně. Gabin sice už zahrál v mnoha filmech líp, ale je otázkou nakolik mu tady dovoluje hrát něco víc scénář, protože film je plnej tajemství a soustředuje se zejména na práci policejního inspektora, který je pod obrovským tlakem svých nadřízených a tak chce mít svýho vraha stůj co stůj i když je to na úkor poctivě odvedené policjení práce. Film tak nějak bilancuje mezi krimi a rodinným psychologickým dramatem, který se projevuje především v soudní síni. Tu kritiku mistra Gabina je třeba brát s rezervou, protože pořád je to v jeho podání kvalitní výkon a třeba ten závěrečný pohled na manželku, tady kdyby začly titulky tak dám pět, protože to byla síla. Divím se, většinou maj francouzi pro závěr filmů neskutečnej cit, ale tady musel být doslov, ach jo. ()
Jelikož mám francouzský filmy (a speciálně krimi) z tohoto období rád, tak jsem dopředu tak nějak tušil, co od toho asi můžu čekat. A co jsem od toho čekal, jsem taky dostal. Je to prostě taková poctivě odvedená práce s Jeanem Gabinem v pro něho dost příznačný roli, kdy ostatní herci jsou tam spíš jenom do počtu. Potěšil mlaďas Gérard Depardieu v jedný z jeho prvních rolí, i když teda za celej film řekne asi 4 holý věty. Jinak film se má odehrávat v letech 1952-53 a objevily se tam nějaký nedobový auta, což bych viděl jako drobnou vadu na kráse. Za trochu větší vadu považuju asi tak poslední 2 minuty filmu, kde se divákovi dost polopatisticky vysvětluje, o co tam vlastně šlo. Tohle vysvětlování tam bylo jaksi navíc. Film má teď tady hodnocení 71% a s tim bych se celkem shodnul. ()
Příběh jednoho soudu a poroty, kteří se dopustili zločinu - nepřesvědčivá nepřímých důkazů, ještě více rodinných drbů pošpinila pověst francouzské justice a upozornila na problematičnost trestně právních přešlapů, které nemají daleko k politickým zločinům nedávné minulosti. Gabinův výkon v titulní roli rodinného patriarchy ještě z 19. století voní syrovostí francouzského venkova předminulého století, zajímavá je i úložka nastupující osobnosti světové kinematografie hraného filmu Depardieua. Hraný film se svým ponorem blíží dokumentu a je zjevné, že těží ze skutečnosti. Nechtěnou "zajímavostí" jsou hrubé chyby policie i prokuratury (vyšetřujícího soudce), které až fatálně zmařily možnost dopadení a potrestání skutečného zločince (zločinců). ()
Pozrel som si silne znepokojivý, ďalej dvoj-násobný, retro snímok, ktorý sa okrem iného zaoberá i 3-násobnou vraždou anglických turistov vo vidieckom Provensálsku, či kinematografický počin zároveň obsahuje i - mimoriadne zvláštnu, otváraciu sekvenciu, keď sa zrovna táto trojčlenná, čochvíľa i kompletne povraždená rodinka Drummondovcov, rozhodne kempovať hneď pri cestnej komunikácii, čo som si automaticky snáď vyvodil z toho, že sa predsa jedná o „výstredných Angličanov”, ktorí sú skrátka takýmto „bizarným” správaním povestní vari odjakživa, čo ale ešte nie je nič v porovnaní s tým, čo sa neskoršie na mňa chystá... Totižto, ak som bol povedzme na úvod, ako čajom poliaty, tak o malú chvíľu neskôr sa budem zase cítiť, ako horúcou vodou obarený, pretože sa pomaly ani nestačím čudovať z toho, aké priam podivuhodné, vyšetrovacie metódy používa nielen polícia, ale aj pokrivená justícia, kedy sa práve všetci snažia „objasniť” tento ohavný a brutálny, trestný čin, pri ktorom sú tiež neustále prítomní i „hyenistickí novinári”, čo akurát vytušili velikánsku senzáciu, až sa pomaličky začína rysovať i davová psychóza okolo väčšej rodiny Dominiciovcov, na ktorých sa vzťahuje hlavné podozrenie, keďže ich farma sa nachádza len ozaj malý kúsok od popisovaných udalostí, pričom až od tohto momentu to začína byť „extrémne zaujímavé”, lebo postupne sa niekoľko členov rodiny skutočne poriadne odfarbí, keď som si často hovoril, ten „človek je bez chrbtovej kosti”. A teraz si všetky tieto „ingrediencie” skúste následne spojiť dohromady, kde „šéfkuchár bez čapice”, Claude Bernard-Aubert, ukuchtil „prazvláštny guláš”, z ktorého mi mimochodom ostala akási záhadná pachuť v ústach, a to konkrétne z dvoch dôvodov: 1.) Mal som vskutku čudesný pocit z rezignovaného, hereckého prejavu protagonistu, čo mi na Jeanovi Gabinovi vonkoncom nepasovalo, no ale "niečo" si už teda počas svojej kariéry odkrútil, čiže mal právo byť opäť "mrzutým dedom" a po 2.) Celkový scenár a samotné, ako by som to taktne povedal, mierne chaotické spracovanie, z ktorého som pre zmenu mával rozporuplné pocity. / PS : Sledovanie filmu malo aj svoje pozítiva, ktoré si však divák musí nájsť úplne sám, avšak ak ich tiež niekde ponachádza... ? S hodnotením by som mohol ísť aj o stupeň vyššie, ale svedomie mi to ("momentálne") vôbec nedovoľuje, ale i napriek tomu neľutujem toto zhliadnutie, ktoré určite malo čosi do seba, alebo som bol iba maximálne znechutený a zhnusený z predchádzajúceho, vrátane i toho aktuálneho, politického-pokryteckého-propagandistického, (celo)svetového diania, kde mi v tomto prípade oveľa viacej prekážala režisérska vízia, než nadčasová myšlienka filmu, ktorú som aspoň dokázal plne (d)oceniť, i keď ponúka množstvo otáznikov... / ()
Reklama