Bod obnovy

Docela smutné je, že nás bolo v kine osem. A čo viac, na Úsvite som bol v deň premiéry a bolo nás tam max 20. Oba tieto ambiciózne žánrové filmy, by si zaslúžili omnoho vrelšie prijatie.  Celkovo za 3*, avšak sci-fi stránka a situovanie do tuzemských lokácií, a už samotný fakt, že sa jedná o české vysokorozpočtové sci-fi, ktoré ani na moment nezačne byť smiešne, by si zaslúžili samostatné uznanie. A podporenie návštevou kina. Nadhodnocujem. Ps: Mohylová (a plagát s Mohylovou) cool. Pss: Touché kiddo. (16.10.2023)

Bod obnovy je v rámci tuzemské kinematografie odvážným a ambiciózním počinem a jsem rád, že se do něj tvůrci pustili - a to i přesto, že se dějově jedná o kompilaci starších zahraničních kousků. Svým námětem mi Hlozův film evokoval projekty jako Černé zrcadlo či Minority Report a zároveň měl silný nádech cyberpunku. I přes tyto očividné vlivy jsem si ale film v kině nadmíru užíval. Pro mě neznámá Andrea Mohylová se hlavní role zhostila skvěle a z dalších postav mě nejvíce oslovili Jan Vlasák a Milan Ondrík. Kéž by u nás pravidelně (jednou za pár let) vznikalo více podobných snímků, které ustojí porovnání se zahraniční produkcí. (01.10.2023)

Random kolekce futuristických wallpaperů obklopená robotickými postavami, prkennými replikami a zcela pitomým dějem, v němž absentuje psychologie a základní charakteristika světa. Vypravěčsky je to na úrovni televizní detektivky. Důraz na design to lehce povyšuje, ale tohohle Blade Runnera po pitvě a Minority Report po trepanaci lebky nelze brát moc vážně. (04.07.2023)

║Rozpočet $-miliónov║ Tržby USA ║ Tržby Celosvetovo $889,157▐  Nakoniec len pekný pokus, z ktorého číha Blade Runner či Minority Report. No ale výsledok je len dobrý po technickej stránke, po príbehovej to je strašne nezáživné kecanie. /40%/ (04.02.2024)

Na Bod obnovy mnozí vyráží jako na mimořádnou podívanou (s dodatkem "na české poměry"), ukázku nové krve v tuzemské filmařině, seriózní sci-fi přicházející po několika dekádách atd. K mojí spokojenosti s filmem ale asi nakonec nejvíc přispěl fakt, že jsem do kina zamířil bez očekávání (i předsudků) a neměl jsem pak problém s tím, že jsem dostal typickou českou detektivku (takovou tu, kde detektiv sám nic nevyřeší a je závislý na tom, co mu prozradí podezřelé osoby) vsazenou do lehce cyberpunkového prostředí. Fotogeničnost a sošnost Andrey Mohylové mi stačila k tomu, abych se moc netrápil s křečovitým dialogy (úvodní rozhovor u klavíru!) a orientace vyprávění na hledání pachatele zase pomáhá tomu, abych si nedělal velkou hlavu s tím, že v charakteristice fikčního světa zůstává mnoho mezer, a více či méně skřípajících prvků. Některé jsou závažnější (film se vůbec nevěnuje společenským dopadům zálohování, které muselo zásadně proměnit jednak každodenní chování lidí, jednak podobu kriminality), jiné zase méně podstatné (ve světě, kde existuje potřeba stavět výškové budovy v historickém centru Prahy, má obyčejná policistka nebývale prostorný byt a ulice působí spíš vylidněně). ______  Následující není výtka, ale spíše poznámka: Ačkoli tvůrci v rozhovorech říkali, že chtěli, aby měl film český ráz a nebyl jen odvarem vysokorozpočtových zahraničních vzorů, reálně v Bodu obnovy nevidím mnoho prvků, jimiž by se jasně odlišoval od vizuálních konvencí cyberpunku, které vznikly už v 80. letech; tedy ještě předtím, než se velká část štábu narodila. Vynechali vlastně jen inspiraci Tokiem, Hongkongem a obecně východní Asií, jinak by podoba města, futuristických aut i kostýmů klidně zapadla do mnohem starších filmů. Cyberpunkové vize budoucnosti zrozené v 80. a raně 90. letech ovšem reagovaly na tehdejší společenské klima. Bod obnovy to nedělá a je ukotvený čistě v popkulturním světě. (23.09.2023)