Bod obnovy

Český film má dlouhodobě jeden zásadní problém (no, spíš česká kultura obecně, ale zatímco českou literaturu už nikdo normální nečte, na filmu lidem z nějakého, mně neznámého důvodu furt záleží): až náboženské lpění na předpotopním rozdělování na „vysoké“ a „nízké“ umění a z toho plynoucí přesvědčení, že pouze to „vysoké“ může zprostředkovávat význam, natož hlubší vhled do podstaty brouka, což v českém podání znamená v lepším případě hřebejkovské stolování, v tom horším „chcípácký lůzr bloumá městem a má myšlenky“. S tím logicky souvisí ofrňování se nad žánry coby útvarem, který přece „z principu“ nemá co říct, a fakt, že se tu točí jen s největším sebezapřením, neochotou pochopit, co vůbec je jeho smyslem, a tupým přejímáním, co udělali někde jinde, ať se tedy lůza nažere, když nepobírá opravdovou tvorbu. Česká romantická komedie tudíž není pokus o to ztvárnit jeden z milionů způsobů, jimiž se v tomhle studeným vesmíru pokoušíme nebýt sami; je to Langmajer, co nesnáší svou manželku. Kriminálka zobrazováním lidských krajností netematizuje sociální problémy; účelem je zaslintat si nad sexy vraždičkou. A u historického filmu radši rovnou zapomeňte na nějaké jeviště, kde by se analogicky naráželo na problémy moderní doby, a buďte rádi, že tu lesní mlátičku klubu historického šermu netočili iphonem. Bod obnovy nestojí za povšimnutí proto, že jde o první seriózní, neparodické české sci-fi od Ikarie XB1 (ježíšikriste). Stojí za povšimnutí proto, že fungl jde od Ikarie XB1 o první upřímný, kompetentní, neustrašený žánrový film, tečka; žánrový film, který si je pro změnu vědom, na čem zvolený žánr stojí, a vědomě s tím pracuje, včetně konzistentního worldbuildingu, od nějž se odvíjí realita vnějšího i vnitřního světa postav, a tématu, jímž je krásně české „a tak to zprivatizujem, ne?“. A to je kombinace, která se v Česku obecně prostě nevyskytuje. (24.09.2023)

Bod obnovy je v rámci tuzemské kinematografie odvážným a ambiciózním počinem a jsem rád, že se do něj tvůrci pustili - a to i přesto, že se dějově jedná o kompilaci starších zahraničních kousků. Svým námětem mi Hlozův film evokoval projekty jako Černé zrcadlo či Minority Report a zároveň měl silný nádech cyberpunku. I přes tyto očividné vlivy jsem si ale film v kině nadmíru užíval. Pro mě neznámá Andrea Mohylová se hlavní role zhostila skvěle a z dalších postav mě nejvíce oslovili Jan Vlasák a Milan Ondrík. Kéž by u nás pravidelně (jednou za pár let) vznikalo více podobných snímků, které ustojí porovnání se zahraniční produkcí. (01.10.2023)

Kdybych psal na Bod obnovy recenzi, číselné hodnocení by bylo průměrné, možná lehce nadprůměrné a někoho by mohlo odradit od návštěvy kina. To by však byla obrovská chyba a hlavně něco, co bych si doopravdy nepřál. Malý pokus o českou sci-fi, který nás ve své upoutávce posadil na zadek, totiž rozhodně má co nabídnout a vlastně pořád zpracovávám fakt, že i u nás lze s relativně skromným rozpočtem natočit film, který vypadá tak dobře. Nemluvím tu jen o kvalitě efektů, ale o designu, práci architekta a schopnosti okoukávat to správné ze zahraničních vzorů a využívat to v českém filmu. Bod obnovy je do jisté míry přesně tím filmem, v jaký jsme doufali a ukazuje, že výmluvy typu „to u nás nejde“ jsou opravdu jen výmluvy. Jenže celý ten úchvatný vizuál bohužel nedoprovází zrovna zajímavý příběh. Bod obnovy je v základu detektivka, bohužel však poměrně dost banální a nudná, protože se tu pracuje s minimem postav a řekněme, že když v nějakém filmu hraje Karel Dobrý (a hraje dobře), tak nějak očekáváte, že se z něj nevyklube lidumil. Jako krimi to s trochou snahy nakonec obstojí a i v práci s hrdiny dojde na pár zajímavých řešení, ale oproti audiovizuální stránce je celková průměrnost a neatraktivnost děje skoro až rušivá. Po odchodu z kina jsem si určitě neříkal, že jsme dostali průšvih. Ovšem kecal bych, kdybych tvrdil, že jsem nedoufal, že to bude lepší. Vlastně o dost lepší. Ale už za tu odvahu zkusit u nás sci-fi žánr a za to, jak skvěle Bod obnovy vypadá, si jeho tvůrci zaslouží, abyste jim věnovali dvě hodiny času a peníze za lístek do kina. A pak můžete spolu se mnou doufat, že příště už to bude skvěle šlapat všechno. (05.07.2023)

V Praze ani dalších městech budoucnosti green new deal zdá se nevyšel. Vypadají, jako by tu až do roku 2041 vládla ODS - tedy jako realizace vize města z třicátých let, s dopravní infrastrukturou a pseudonovobrutalistní architekturou navazující na léta šedesátá. Vyrostly tu v  nesrozumitelném množství monumentální budovy odrážející výheň slunce do zaasfaltovaných ulic. Pokud v budoucnosti nějaké slunce je. Nevidíme žádnou zeleň, jen tmu, beton, sklo. Nevidíme žádný volnočasový veřejný prostor. Auty se lidé přesouvají predimenzovanými dopravními koridory mezi svými vymazlenými interiéry a ústředním tématem je privatizace veřejné služby. Jop, to je uvěřitelný. A v souladu s poměrně old school sci-fi stereotypem. Nereaguje to ale tedy příliš (jak je jinak pro sci-fi běžné) na současná společenská témata a estetické podněty, spíš jen těží z popkulturnich odkazů minulosti (jak zmiňuje i Niktorius), což je za mě promarněná příležitost. ___ Bod obnovy je důstojný sci-fi s důstojnou krimi zápletkou. Není přehnaně opulentní, drží se své ligy. A to při rozpočtu, za který by ekvivalentně kvalitní sci-fi na západě zkrátka nevzniklo. Na  Black Mirror, Blade Runner aspol. kouká trochu provinčně z dálky, zejména co do scénáře, který sice čerpá z lákavé premisy, ale příliš hýří kýčem,  předvídatelností a diskutabilní logikou konání postav. Zarazila mě v tomto ohledu i režisérova poznámka na ČSFD projekci. Řekl, že nepřijali korejskou koprodukci mj. protože Korejci chtěli mít ve filmu korejské herce, a to si nedokázal představit. Omlouvám se, ale šlo o poznámku úplně mimo. Případně by si zasloužila dovysvětlení. Mám pocit, že v evropské metropoli globalizovaného světa 21. století je máloco tak snadno představitelné, jako že tu žijí lidé s korejskými nebo jakýmikoliv jinými rysy a jsou běžnou neexotickou součástí naší společnosti. Každopádně není tomu tak v roce 2041 v Bodu obnovy. ___ Je moc dobře, že snímek vzinkl. Snad si na sebe vydělá a otevře v české produkci dveře ještě ambicióznějším žánrovkám. Já bych byl nejradši za nějaké intelektuálně vymazlené opravdu vizionářské hard sci-fi. (19.09.2023)

Velmi se mě líbila kontaktní kampaň tvůrců s diváky, ze který je opravdu cítit, že o nás diváky stojí, že to není takový to ryze český "udělali jsme si film pro sebe a celebrity a nazdar". I s rozhovorů byla cítit, že tvůrci se chtějí s diváky o tenhle film rozdělit a tomu ja teda velmi tleskám a samozřejmě na základě toho jsem se rozhodl, že si zajdu na film do kina. Odmítl jsem i naší projekci v Atlasu, protože přece jen sál č12 v pražským Cinestaru mě na tenhle biják přijde jako lepší varianta, jak z hlediska zvuku, tak velikosti plátna. A musím říct jedním slovem wau, chlapci a děvčeta, jste dobrý, fakt dobrý. Mít koule na to udělat film úplně jinak než se tady dělá, s citem pro vizuální stránku, v budování future atmosféry, kreativní nápady z hlediska exteriérů. Velmi kvalitní casting taky super. Václav Neužil je pro mě tahoun číslo jedna ať už má méně prostoru jako třeba tady nebo hlavní roli jako třeba jinde. Adrejka Mohylová je kvalitní, neokoukaná, charismatická holka na kterou si určitě vyjedu do Plzeňského divadla a umí hrát,  to teda ne že ne. Připomínala mě takový ty detektivy ze starý školy. Mám bohužel i výtky, jedna z nich se týká, že až příliš se napovídalo jak to všechno bude, já bych to naopak zahalil a na konci to všechno odpálil na diváka. No to asi stačí, zkrátka jsem nadšenej, z toho co jsem viděl, velká pochvala pro tvůrce a oprávněný čtyři hvězdy Jen tak dál český filme, jen tak dál ! (22.09.2023)