Věc

Od úvodního titulku s názvem filmu, od prvního tónu Morriconeho hudby, který zazní do tmy, od první scény, je vám jasné, že vás čeká mimořádný zážitek. A od prvního zhlédnutí v pubertě má VĚC taky své pevné místo v mé hororové top trojce. Působivý efektový horor beroucí si to nejlepší z VETŘELCE a LUPIČů TĚL a spojující těžkou paranoidní a bezvýchodnou atmosféru, nesnesitelně umocňovanou hudbou, s přehlídkou prvotřídních masek a gore efektů a dvěma brutálními lekačkami (resuscitace, krevní zkouška), to celé ve velmi exotickém prostředí a završené jedním z nejlepších filmových konců. Jo a výborná práce se zatmívačkami. A ani nevadí totální plochost postav. (09.07.2005)

Tak 22 rokov after som mal tú česť. Carpenter nám prichystal atmosférú hustú ako vazelina a vyslovene dobovú (trochu mi pripomínala Terminátora, alebo Votrelca - kulisy, noc a tak). Keby som The Thing videl tak desať rokov dozadu, tak verím že sa s toho stane kultovka aj pre mňa. Takto je to len príjemné retro s fajn kreatúrami (veľakrát lepšie ako dnešné digitálne zrúdy), hektolitrami krvi, bandou zarastených a na kosť vystresovaných polárnikov a psycho hudbou Morriconneho. (26.05.2005)

Jeden z nejlepších horrorů v dějinách filmu. Zajímalo by mne, do jaké míry byl inspirován prvním Vetřelcem (neznámá entita, stísněné prostředí, minimální šance, strach z neznáma), a nakolik po pár letech byl těmato dvěma kulty inspirován Predátor (opět ty stejné atributy). Ovšem "Věc" jako taková je naprosto unikátní v přetrvávající nejistotě, kdo je nositelem "nákazy", stísněná atmosféra, vypjaté a dramatické vztahy, geniální "hudební" doprovod (zcela jednoduchá melodie podbarvující samotu a depresi. A když už se "to" ukáže, vidíme jedny z nejlepších, ale zároveň nejstrašlivějších masek, jaké se kdy v horroru objevily. Toto je opravdový vrchol. Zvrácenost, ale zároveň genialita tvůrců masek neměla snad žádné meze. Opravdu geniální horror, kterému bych ani po letech v podstatě neměl co vytknout ... lépe řečeno, z úcty k němu, bych si to nedovolil ... (10.03.2008)

Niektore stare hororove klasiky ma trochu sklamali pretoze som od nich po tolkych chvalach cakal naozaj nieco OHROMUJUCE. The Thing vsak absolutne potvrdil vsetko co som o nom pocul a cital. Neuveritelne husta/temna atmosfera ktorou film disponuje uz od uplneho zaciatku, vam nedovoli odtrhnut od neho oci. Hrozne je to, ze nepriatel nema ziadnu konkretu podobu, zije tak ze napodobnuje ine organizmy a dokaze v nich bez naznakov prezivat. Pri scenach kde sa do jednej stanice dostal "nakazeny" pes, a len divak tusi ze nieco s ni nieje v poriadku, som naozaj trpol. Neviem ako sa to reziserovi podarilo ale ten pes skutocne vyzeral akoby rozmyslal a sledoval vsetko na okolo (resp. ta Vec v nom). Po zisteni co vlastne priblizne ta Vec je a co dokaze,sa do uzkej skupiny ludi vkrada neistota a nikto nikomu neveri.Cele to vyusti do sceny ktora sa da nazvat 'test krvi', ale to uz rozoberat netreba, to si treba pozriet. A naviac SKVELY Kurt Russel, hudba od Morriconeho a super-gore efekty - tak tomuto vravim hororova klasika!!! 10/10 (05.11.2006)

Jak už víme ze zámořské produkce vzešlé během studenoválečných padesátých let, o společenské tísni se dá nepřímo vyprávět i na půdorysu psychologické sci-fi/hororu, tedy předně a nejsrozumitelněji tam. Věc je produktem podobně podezíravého období, které zasáhlo hollywoodskou tvorbu v osmdesátých letech (tentokrát však nikoli ve spojitosti s politikou, ale s hrozbou nových smrtelných virů typu AIDS). Jde o jeden z nejděsivějších, nejvíce znepokojujících a nejchytřejších hororů, s jakými se může běžný a nepříliš "sečtělý" divák setkat, a to nejen kvůli neopakovatelné atmosféře zmaru, tísně a nejistoty. Je možné namítnout, že Věc není filmem originálním. Ano, o tom nelze pochybovat. Imituje fabuli staršího a v jistém směru i kvalitnějšího Vetřelce, ale lišácké přenesení konfrontace se skrytým a nevypočitatelným nepřítelem z prostor klaustrofobické a temné těžařské lodi, plující nezměrnou kosmickou pustinou (dead space), kde "nikdo nemůže slyšet váš křik", do osamocené výzkumné stanice kdesi v odlidněné a neméně rozlehlé Antarktidě, kde "by mohl váš křik být i vyslyšen, ale dříve zanikne v kakofonii polární bouře", dělá učiněné divy. Oslovení prostředí jako oživlé kulisy, resp. další postavy příběhu, která zviditelňuje paranoický stav mysli a odříznutí postav od tepla civilizace, je mezi těmito dvěma díly nejvíce zřejmým, nejpříbuznějším prvkem, ale souběžně tím nejrozdílnějším, protože oba dva režiséři jej využívají za jiným účelem - Carpenter v budování nervozity, obav ze zjevného a všeprostupujícího parazitického nepřátelství; Scott jako symfonii mrtvého ticha, kosmické hrůzy, děsu z neskutečného a neviděného a lidské malosti (odtud také rozdílné chápání a využití monster). Své nezastupitelné místo v děsivé atmosféře "spiknutí" hraje i Morriconeho minimalistická hudba, která originálně využívá rytmu lidského organismu, totiž tepu srdce. I ten však zaniká v hluchotě a slepotě ledového království. Není úniku. Na rozdíl od plíživého Vetřelce je však ve Věci kladen větší důraz na hyperbolické a groteskní násilnosti. Ty i v dnešní době zůstávají neobyčejně naturalistické a zvrácené, což je deviza, které by moderní digitální morfing dosáhl jen s obtížemi. Monstra ke všemu vypadají jako ty nejabsurdnější a nejobludnější projekce lidského podvědomí, přičemž s psychoanalytickým modelem koresponduje i finální "sestup" do labyrintu sklepení. A na závěr, když nám Carpenter nepřímo dává pocítit naději ve zjištění, že přežije jen ten největší ochmelka z okolí (akcent na umisťování destilátů do záběru), si dovolil být i notně cynický. A nebo je to naopak a zaujme stanovisko hluboce lidské? Ta nejistota! (06.04.2007)