Věc

Co dělá klasiku klasikou a kult kultem? Jsou to klasické, ale pečlivé žánrové postupy, v případě hororu zajimavý příběh, jehož úvod není jen bezduchou průpravou k pozdějším hororovým scénám a ty samotné se také neskládají jen z temných místností, hektolitrů krve a samoúčelných lekaček. The Thing je samozřejmě nechutný dost, třebaže na efektech se podepsal zub času více, než třeba na Vetřelci, ale Věc je hlavně o hrůzostrašném neočekávaném zlu, které se může zjevit kdekoliv a z čehokoliv. Postavy rozehrávají úzkostnou hru o přežití a jejich strach se rovnoměrně přenáší na diváka. Přesto Carpenterova režie není kdovíjak unikátní (lehce béčkové motivy) a jen tak na okraj, absolutně otevřený konec mě nasral :) 8/10 (15.04.2009)

Již při úvodních titulkách, doprovázených děsivým doprovodem mága filmové hudby Ennia Morriconeho, běhá mráz po zádech. Pak se začne budovat hustá atmosféra, která se mění v děsivou. Efekty jsou vynikající, zvláště pak ty opravdu děsivé (hlava s pavoučíma nohama). Jak moc nemusím horory, tak mě tento Carpenterův mistrovský kus vždycky potěší. (08.10.2005)

Dokud jsem neviděl Věc, Johnyho Carpentera jsem úspěšně nesnášel. Až tenhle skvělý horor s trochu béčkovou, ale velmi zajímavou zápletkou mě přesvědčil o Carpenterových specifických kvalitách. Konečně jsem přišel na chuť jeho ultralacinému režijnímu přístupu a navíc dostal i pěknou porci Morriconneho hudby. Když by si celý film udržel úchvatnost expozice s prchajícím psem, dal bych čistých pět. (14.02.2003)

Mrazivý horor ve všech smyslech toho slova... Vynikající ponurá atmosféra příběhu mužů v ohrožení, skvělé herecké výkony bez zbytečných póziček a klišé, skvělá hudba a zvuky dokreslující přesně dávkované filmové napětí... A ten konec... Dávám do své pětadvacítky nejlepších hororů. Kdysi dávno jsem u tohohle filmu pociťoval opravdu strach, že jsem ho dlouho nechtěl vidět znovu... Čtyři a půl hvězdičky s mrazením v zádech zaokrouhlené na pět. (02.10.2005)

Zpočátku docela banálně se tvářící zápletka získá na hororové zajímavosti v okamžiku, kdy se dozvíme, že ta věc se může proměnit v kohokoliv z vás. Ani obyvatelé polární stanice, ani diváci netuší, kdo je stále ještě "normální" a kdo už je replikou možná bažící po asimilování celého lidstva. Strašidelný dojem umocnil fakt, že jsem si tenhle film neprozřetelně pustila na notebooku v půl 12 večer, takže jsem měla k dispozici opravdu tu nejlepší atmosféru, jakou snad při sledování hororu člověk může mít. Přesto se mi chvílemi zdálo, že jsem se spíš často lekla, když něco odněkud nečekaně vyskočilo, než že bych se bála... (07.02.2007)