Fantom opery

No tak tohle me prekvapilo, docela nizky hodnoceni a takovej dobrej film. Herci sice nijak uzasny nejsou, Emmy Rosum sice krasne zpiva a slusne vypada, ale jinak se tvari dost vyjukane, ale Gerard Butler je hodne charismatickej a drsnej - teda az do doby nez sunda masku, pak je trochu k smichu. S maskou tu je taky jedna podivnost. Kdyz ma ke konci uz cernou masku, ma ji jen kolem oci a jinak vypada normalne a s cernejma vlasama, ale v momente kdy mu ji Emmy strhne, ma rozleptanou celou pulku huby a blondaty vlasy, navic se mu naliceni tech jizev kazdej zaber meni. Vyprava je fakt velkolepa a zacatek kdy opera "oziva" je fakt bombastickej. Co je hlavni prednosti filmu je hudba. Ta je opravdu nadherna a vybavil se mi jinej film, kde taky hraje velkou roli - Amadeus. Samozrejme tenhle film na Amadea nema, taky je o necem uplne jinym. Trosku mi jen vadilo, ze z puvodniho hororu udelali operu s prvky romantiky. Vahal jsem mezi 4* a 5*, ale nektery sceny me fakt dostali a ta hudba je tak nadherna, ze tech 5* dam. (13.11.2005)

Několik krásných písniček ve velmi nudném kabátě. Kdyby nešlo o rádoby moderní zpracování slavného muzikálu, ale o hudbu původní, složenou přímo pro film, byl bych asi smířlivější, ale Schumacher film odrežíroval trestuhodně ledabyle a zničil tak obrovský potenciál, který se ve Fantomovi skrýval. Co na tom, že jsem si ještě několik měsíců po zhlédnutí broukal duet Christine a Raola, když všechno ostatní, co se mi vybaví, je zmatečná choreografie hudebních čísel, špatně zahraný Fantom a "osudové scény", které jsou všechno, jen ne strhující. (26.08.2005)

Po čase jsem se rozhodla snížit hodnocení, protože fantastická Webberova hudba není zásluhou filmu a úžasná Emily Rossum, která má charizma, hlas a v některých okamžicích se mi písničky v jejím podání líbily víc, než od Sarah Brightman, všechno ostatní skutečně nezachrání. Představitel Fantoma mi přišel málo démonický (vlastně nebyl démonický skoro vůbec, navíc spíš řve, než že by zpíval, tím spíš, když měl mít nádherný hlas, kterým dokázal lákat a omamovat), stejně tak jeho doupě bylo na můj vkus málo zatuchlé a moc kýčovité. Zbytek výpravy a hereckého obsazení je naprosto adekvátní. Musím vytknout i přílišnou statičnost pěveckých čísel, podle mě vinou režiséra, ale možná se mýlím (s tou vinou, ne se statičností). Příště si raději pustím soundtrack, protože film ho pouze doplňuje, ale moc nevyzdvihuje, což je velmi krásně vidět na zpracování titulní písně - hraje nádherná monumentální hudba, která mě dokáže vždycky naprosto nadchnout, je i slušně zazpívaná (z Emiliiny strany), ale to, co se při tom děje na plátně je oproti strhující muzice velmi slabý vývar. (11.09.2005)

Začneme naprosto nejočividnějším a nejpříjemnějším faktem - Emmy Rossum je úžasná Christine Daae, její dívčí hlas zní snad ještě lépe než samotná Sarah Brightman, castingu vůbec byla věnována velká pozornost, jediné chybky či snad režijní invence (ještě spíš přehmaty) jsou patrné v oblasti věku protagonistů. Jediný, kdo má slabší chvilky (a to ještě pouze pokud jste zvyklí na klasickou divadelní verzi se školenými pěvci) je Gerard Butler, který je ale charizmatický dost a dost, abyste mu nějaký ten pěvecký lapsus odpustili (ano, jsem heterosexuál;)). Joel Schumacher kolísá kdesi mezi věrnou konverzí dokonalosti a svou typickou barevnou šíleností, a aby to nebylo málo, občas to prokládá naprosto nevhodnými vsuvkami, které od toho co patří do původního muzikálu, s přehledem odlišíte. Na jedné straně úžasný vstup, předehra, dražba v roce 1919, proslov perfektního licitátora, rekonstrukce Opery do její původní krásy za doprovodu hřímavých varhan a orchestru (milovníkům hudby zaručujeme husí kůži;)), mumraj v zákulisí při generálce, okázalé ukázky vysokého rozpočtu, a pak děsivá barevná přeplácanost Hannibala, která vás tluče do očí, i když vším prostupuje Webberův Fantom Opery a Minnie Driver je dokonalá namyšlená subreta, stejně jako je Emmy Rossum překrásná víla s andělským hlasem. A během filmového půldne (reálného času několik vteřin, v polovině árie se přenášíme přímo do třetího dějství premiéry) se celá ta výprava změní, a nikde po ní není ani památky. Úlet. Maškaráda a její umělá choreografie - další úlet. Nebýt té hudby, HUDBY, byl by dojem děsivý. Ale i na takové výpravě se najdou naprosto nepochopitelné trhliny - Fantomovo doupě, hřbitov, střecha Opery, vše nevěrohodné až na půdu. Ale naprosto nejrušivěji působí Schumacherovská vizuální masturbace při duetu Raoula a Christine v kapli před premiérou Dona Juana Triumfujícího. Neplatí, že režisér nadále pokračuje ve smutné úměře - větší příležitost (rozpočet), větší provar. Nutno podotknout, že i přes rušivost některých scén mě ani jedna z nich nenudila. Stopáž by sice mohla být o něco kratší, ale nuda opravdu nehrozí. Jde přece jen především o hudbu, a ta je DOKONALÁ, i kdyby trvala čtyři hodiny, nejen dvě a půl. Když se bavíme o filmu jako celku, necítím to sice až tak jednoznačně, ale v zájmu popularizace podceňovaného díla dávám 80% a můžu klidně spát. (20.02.2005)

No tak je jasný, že u tohohle filmu je nejdůležitější hudba a ta je prostě skvostná a to i pro mou osobu, kterou opera úplně míjí a žádný vztah k ní nemam, jenže tohle zní prostě skvěle, hlavně v tu dobu kde se objeví, respektive zpívá Emmy Rossum, u Gerarda Butlera to je už o malinko horší, ale na to že to neni operní zpěvák, tak je taky výbornej, i když jsem se svým slabým hudební sluchem zaznamenal, že to neni zrovna ono. Všichni ostatní ve filmu jsou zanedbatelný, tahle dvojice je ústřední a všechno se kolem ní točí. Tim se pomalu dostávám k příběhu, který samozřejmě mohl být o poznání lepší a propracovanější to bezpochyb, jenže já ho spíš bral jako doplněk k úžasným pěveckým výkonům a k nádherný hudbě od Andrewa Lloyda Webbera, takže nějaký nesrovnalosti v ději a občasná kýčovitost mi až tak nevadila. Jediný za co strhávám jednu hvězdičku jsou některé herecké výkony, které nebyly úplně přesvědčivé (28.12.2005)