Fantom opery

Joel Schumacher natočil poctu muzikálové verzi slavného románu Gastona Lerouxe (1911). A je to tak fajn. Jeho vnímání teatrálnosti se naprosto ideálně snoubí právě s touhle látkou. Ten román, který na počátku 20. století nejprve vycházel v novinách pokračování, se stal typickým žánrovým zástupcem a oblíbili si ho celé generace. Filmových přepisů vzniklo nejméně 25 po celém světě, takže se jeden jediný film věnovaný muzikálu Andrew Lloyd Webbera určitě na scéně neztratí. Fakt si radši dám tenhle film, než nějakou českou divadelní produkci. (07.03.2023)

Šumacheré, ty patlale! Já mám kýče docela ráda, ale ty jsi i na mě moc. Je to pocit, jako když sníte příliš mnoho sladkých bonbonů - cpete se a cpete, až z toho máte na jazyku povlak a už necítíte žádnou chuť. Utáhněte Schumacherovi trochu vodítko, dejte mu jen omezený počet bonbonů a on z toho vydá skvělej film jako Volný pád. Pusťte ho ze řetězu, on sežere hromadu bonbonů, a protože už z toho necítí jazyk, bude se cpát ještě víc, aby se ujistil, že ten jazyk ještě má. (Ach, to jsem vymyslela pěknou analogii.) (14.09.2011)

Začneme naprosto nejočividnějším a nejpříjemnějším faktem - Emmy Rossum je úžasná Christine Daae, její dívčí hlas zní snad ještě lépe než samotná Sarah Brightman, castingu vůbec byla věnována velká pozornost, jediné chybky či snad režijní invence (ještě spíš přehmaty) jsou patrné v oblasti věku protagonistů. Jediný, kdo má slabší chvilky (a to ještě pouze pokud jste zvyklí na klasickou divadelní verzi se školenými pěvci) je Gerard Butler, který je ale charizmatický dost a dost, abyste mu nějaký ten pěvecký lapsus odpustili (ano, jsem heterosexuál;)). Joel Schumacher kolísá kdesi mezi věrnou konverzí dokonalosti a svou typickou barevnou šíleností, a aby to nebylo málo, občas to prokládá naprosto nevhodnými vsuvkami, které od toho co patří do původního muzikálu, s přehledem odlišíte. Na jedné straně úžasný vstup, předehra, dražba v roce 1919, proslov perfektního licitátora, rekonstrukce Opery do její původní krásy za doprovodu hřímavých varhan a orchestru (milovníkům hudby zaručujeme husí kůži;)), mumraj v zákulisí při generálce, okázalé ukázky vysokého rozpočtu, a pak děsivá barevná přeplácanost Hannibala, která vás tluče do očí, i když vším prostupuje Webberův Fantom Opery a Minnie Driver je dokonalá namyšlená subreta, stejně jako je Emmy Rossum překrásná víla s andělským hlasem. A během filmového půldne (reálného času několik vteřin, v polovině árie se přenášíme přímo do třetího dějství premiéry) se celá ta výprava změní, a nikde po ní není ani památky. Úlet. Maškaráda a její umělá choreografie - další úlet. Nebýt té hudby, HUDBY, byl by dojem děsivý. Ale i na takové výpravě se najdou naprosto nepochopitelné trhliny - Fantomovo doupě, hřbitov, střecha Opery, vše nevěrohodné až na půdu. Ale naprosto nejrušivěji působí Schumacherovská vizuální masturbace při duetu Raoula a Christine v kapli před premiérou Dona Juana Triumfujícího. Neplatí, že režisér nadále pokračuje ve smutné úměře - větší příležitost (rozpočet), větší provar. Nutno podotknout, že i přes rušivost některých scén mě ani jedna z nich nenudila. Stopáž by sice mohla být o něco kratší, ale nuda opravdu nehrozí. Jde přece jen především o hudbu, a ta je DOKONALÁ, i kdyby trvala čtyři hodiny, nejen dvě a půl. Když se bavíme o filmu jako celku, necítím to sice až tak jednoznačně, ale v zájmu popularizace podceňovaného díla dávám 80% a můžu klidně spát. (20.02.2005)

Po čase jsem se rozhodla snížit hodnocení, protože fantastická Webberova hudba není zásluhou filmu a úžasná Emily Rossum, která má charizma, hlas a v některých okamžicích se mi písničky v jejím podání líbily víc, než od Sarah Brightman, všechno ostatní skutečně nezachrání. Představitel Fantoma mi přišel málo démonický (vlastně nebyl démonický skoro vůbec, navíc spíš řve, než že by zpíval, tím spíš, když měl mít nádherný hlas, kterým dokázal lákat a omamovat), stejně tak jeho doupě bylo na můj vkus málo zatuchlé a moc kýčovité. Zbytek výpravy a hereckého obsazení je naprosto adekvátní. Musím vytknout i přílišnou statičnost pěveckých čísel, podle mě vinou režiséra, ale možná se mýlím (s tou vinou, ne se statičností). Příště si raději pustím soundtrack, protože film ho pouze doplňuje, ale moc nevyzdvihuje, což je velmi krásně vidět na zpracování titulní písně - hraje nádherná monumentální hudba, která mě dokáže vždycky naprosto nadchnout, je i slušně zazpívaná (z Emiliiny strany), ale to, co se při tom děje na plátně je oproti strhující muzice velmi slabý vývar. (11.09.2005)

Opravdu jsem se snažila, ale muzikálům zkrátka na chuť asi jen tak nepřijdu. Samotná opera mi navíc už vůbec nic neříká, i když je pravda, že skladba Phantom Of The Opera měla něco do sebe. Pěkný příběh tudíž zakopává do země to nudné sálodlouhé zpívání, díky němuž jsem film dokoukávala asi dva týdny. Zpěv Butlera neuvěřitelně nepříjemný, zato Emmy Rossum byla výborná a zrovna tak krásně zpívala. Nebýt těch nudných momentů, kdy se zpívalo vlastně pořád dokola to samé,tak bych byla pravděpodobně nadšená.. (23.07.2012)