Beze mě: Šest tváří Boba Dylana

Ups! Tak tu mám první velké zklamání letoška. Todd Hayness a jeho režie mi u Velvet Goldmine poměrně sedl, leč zde jde absolutně mimo mě. Snímek mě bohužel velkou část stopáže poměrně nudil a to i přes to, že máme na plátně hned pět hereckých osobností. Z nich mě skutečně zaujala (a to velmi) pouze Cate, kterou společně s povedenou (hlavně černobílou) kamerou a písněmi Boba Dylana, považuji za největší plus snímku a za nějaký čas asi jediné momenty, které se mi při vyslovení jména "I'm not there" vybaví. P.S. Heath chudák mohl jeden ze svých posledních hereckých výkonů věnovat jinému filmu, zde je IMHO zbytečný a nijak nevyniká. (30.01.2008)

Jedno je zřejmé – pro diváky, kteří ví pouze fakt, že Bob Dylan byl nějakým zpěvákem ze šedesátých let, bude životopisný snímek hodně silnou kávou (komplikovanost i nesourodost děje běžný divák odkojený na přímočarém vyprávění při vší úctě nepobere). Řada odboček, drobných narážek, skrytých významů, nespočet odkazů, komplikovaných textů jeho písní a především množství více či méně provokativních hvězd ztvárňující zpěvákova alter ega dělají z už tak inteligentního filmu relativně náročnou záležitost, protkanou nitěmi dokumentu i fikce. A až překvapivě hodně na mě padala jistá zcizenost, protože upřímně přiznávám, že i když tu má všechno svůj význam, nejednou jsem se ztrácel. Drama s šesti výtečnými herci v hlavní roli tak utváří i sráží představu o samotném Dylanovi a jeho zásadní postavení v popkultuře. Herecky je to excelentní na několika úrovních, máme tu jedno z posledních filmových zastavení Heathe Ledgera i na tucet dalších hvězd a hvězdiček, které tak vzdávají hold mimořádnému folkovému talentu. Bezpochyby zajímavé uchopení, kterému ale něco chybí, aby si „zasloužilo“ místo v mojí filmotéce!! (27.06.2008)

Film pro fanoušky. Pro ty, co z hlavy ví o Dylanových prosezených hodinách u legendy Woodyho Guthriea. O profláklém vypískání elektrických kytar. O předělávání autorské básnické sbírky Tarantule. O dokumentu z britského turné, kde zesměšňuje novináře. O románku s Warholovou Eddie. O Dylanově havárii na motorce, zdravotních komplikacích a příklonu k Bohu. A samozřejmě pro ty, kdo znají postavu Aliase z Patta Garreta a Billyho Kida.________Já to z hlavy nevím... (25.01.2009)

Tenhle film uviz na puli cesty. Na jednu stranu ma fakt paradni vizualni stranku, spoustu super napadu a uspesne se vyhyba tradicni strukture zivotopisnejch filmu - cesta na vrchol, drogy, navrat. Problem je, ze jak je originalne natocenej, tak je nesrozumitelnej. Mozna velkejm fanouskum Boba Dylana budou ty sceny, ktery asi meli bejt z jeho zivota, davat smysl, ale ja se ve filmu dost casto ztracel a kdyz uz jsme se zacal orientovat, tak strih na jinou postavu. Navic ty nejlepsi postavy ani nejsou poradne vyuzity. Mluvim hlavne o Baleovi a Gereovi. Jinak Whishaw tu je naprosto zbytecnej, Blanchet je zajimava a Ledger jakozto takovej pohodar je fajn. Ale krome dobrejch hercu a slusnejch pisnicek jsem se fakt moc nechytal, bylo to zbytecne dlouhy a casto nudny. (21.03.2008)

Hned na začátku bych chtěl říct, že tohle není film pro každého. Ocení ho hlavně příznivci Boba Dylana (díkybohu, že jsem jeden z nich). Je to rozhodně originálně natočené, často jsem se však v ději (jestli se tak dá nazvat) ztrácel, možná mělo být nějak jednodušeji podané vystupování těch 5-6 herců, kteří měli hrát Dylana v různých životních obdobích. Rozhodně to však není špatný film, jen to chce se do něj ponořit, přemýšlet nad ním, nad charakterem všech postav...Některé ze situací však byly geniální - viz.povídání s Ginsbergem z jedoucího auta:) U mě by to bylo za 3*, hudba film však staví o stupínek výše. P.S. Osobně dám ale vždy radši přednost No Direction Home od Scorseseho...;) (16.01.2008)