Zvoník u Matky Boží

To, že se snímek absolutně nedrží předlohy, ignoruji.... (Je to Disney.) Poměrně temný animovaný film, který má skvělého záporáka (a u něho obzvlášť chválím český dabing), myšlenky jsou předávány sice přímočaře a jasně, ale to je účel pohádek... A co tady předvádí Alan Menken s chorály a hudbou celkově, je pro mě do jisté míry geniální... Sice asi ne tolik chytlavé tracky jako v Beauty and the Beast nebo Pocahontas, nicméně velmi atmosférické, jak songy, tak score... (a to jsem je slyšel dabované). Alan se pro Disneyho narodil a my můžeme jenom děkovat... ;-) (29.01.2015)

I když si u Disneyho hodně předělal příběh podle sebe, je to předělání celkem povedené a funkční. Postavy dostávají jasné rozměry, jsou černé, nebo bílé. Snad jen ten Quasimodo je trochu zajímavější. Použití 3D prvků je tu otřesné, ale na druhou stranu písně jsou parádní. Disneyho verze tak rozhodně není špatná. (04.03.2015)

Celovečerní filmy ze studia Disney zažily v 90. letech spoustu změn oproti těm starším, klasickým pohádkám typu Sněhurka, Popelka, 101 dalmatinů atd. Tou podle mě hlavní změnou je pro 90. léta typická rovná linka, kterou vidíme především na postavách. Dříve byli obličeje postav krásně kulaté, teď jsou takové rovné či šikmé až ostré. To jsme mohli poprvé vysledovat u ALADINA z roku 1992. Dále tento styl následoval u POCAHONTAS, HERCULESA a právě u ZVONÍKA U MATKY BOŽÍ. Mě osobně se tahle animace nelíbí, ta starší byla hezčí, taková malebnější. Ačkoliv u Zvoníka mi to vadí nejméně. Jelikož zde si dali animátoři hodně záležet na zpracování chrámu Notre Dame a celkové středověké Paříže, což se jim skutečně povedlo. Notre Dame od společnosti Disney je prostě úchvatný. Tou druhou hlavní změnou, že už chybí desítky zpívajících, roztančených zvířátek, které byli neodmyslitelné nejen u celovečerních filmů Disneyho. Tady je už jen pár oživlých chrličů na římsách katedrály a sem tam nějaký ten ptáček. Co ale rozhodně se musí zmínit, tak upravený děj od literární předlohy Victora Huga a také jakékoliv jiné filmové verze. Jistě je upravený kvůli tomu, aby ve filmu pro děti nebyla vražda. Frolo proto po ní netouží jako muž po ženě, a tak tento důležitý zásah musí být nějak nahrazen. Proto je Esmeralda nesnášena Frolem z důvodu, že je pouhopouhá cigánka a on využije chvíle, když kýchne a z ohně vyletí růžový mrak, aby ji obvinil z čarodějnictví. Další změnou je zachránění Esmeraldy Quasimodem z popraviště na lanu, a to až v samotném závěru filmu, po kterém se strhne obrovská vřava před katedrálou. Vylití sudu s vařícím olovem překvapivě nechybí. A ačkoliv byla na začátku vynechána vražda, Frodo končí podobně jako čarodějnice v klasické verzi Sněhurky... Film jsem viděl necelý týden po požáru Notre Dame 15. dubna 2019. [4484. hodnocení, 100. komentář, 73%] (22.04.2019)

Z románu zde sice nezůstal v podstatě kámen na kameni, ale to vlastně podle mě není na škodu, protože mi ten Hugův příběh vždycky přišel strašně stupidní, a zde byl modifikován do celkem snesitelné podoby (byť typicky disneyovsky povrchní a schematické), takže to je vlastně asi jeden z těch vzácných případů, kdy je filmová adaptace lepší než literární předloha. Největší posun je asi v postavě samotného zvoníka, který zde nejenže není hluchý a vidí na obě oči, ale dokonce ani vizáží nevypadá nijak odpudivě (řekněme, že zde vypadá hodně podobně, jako třeba Barney ze Simpsonů, tedy jako veskrze ordinérní týpek, na jakého lze běžně narazit), tedy samozřejmě až na ten hrb. Potom mě tam také zarazily ty postavy oživlých soch, které Hugův čistě "realistický" příběh kontaminují nadpřirozeným prvkem, jakož i skutečnost, že je to vlastně muzikál, plný dosti otravných hudebních čísel - přizpůsobení vkusu dětského diváka je zde natolik markantní, že mě to do jisté míry otrávilo, protože zde kupříkladu zcela chybí jakákoli krutost předlohy - z Quasimodova trýznivého románového mučení na pranýři zůstala ve filmu jen scéna, v níž po něm dav hází rajčata a směje se mu, a podobně krotké je i závěrečné dobývání Notre-Dame (zatímco v románu tam sekali koním nohy kosou apod.). Nemluvě o tom, že vše samozřejmě končí dokonale předvídatelným happy endem, v němž je zlý Frollo zabit a Esmeralda může konečně spočinout v náruči svého miláčka Phoeba - vůbec nemůže být řeč o tom, že by ji scenáristi nechali zabít, jako v románu! Co se mi zde hodně líbilo, byl původní americký dabing, který je hodně povedený, a potom samotná animace - místy je ten film až nečekaně vizuálně úchvatný (sestup do Dvora divů, záběr na rozžhavené olovo tekoucí z Notre-Dame dolů, scéna záchrany Esmeraldy z hořící hranice, která je možná naprostým vrcholem filmu - a to mj. z toho důvodu, že v hraném filmu by toto vůbec nebylo možné natočit bez použití triků). Okouzlení z animace je ale zase v závěru zabito děsivou písní "Someday" od All 4 One při závěrečných titulcích - bohužel éra vzniku filmu si si zde vybrala svou daň. Výsledný dojem z filmu u mě tak byl spíše jen průměrný. (30.08.2020)

Když bych se měla zamyslet nad tím, jaké videokazety jsem v dětství "sjížděla" nejčastěji, Quasimodovo jméno by určitě nepadlo. V posledních měsících se ale snažím připomínat si staré dobré disneyovky a byla jsem překvapená, jak mě po tolika letech "Zvoník" zasáhl. Jeden z nejdémoničtějších kreslených záporáků, chrabrý Phoebus, krásná Esmeralda (a andělský zpěv Leony Machálkové v českém znění, lepší než originál), mluvící chrliči, dobrosrdečný zvoník. Nejsem čtenář Huga, zhlédla jsem tři hrané variace na příběh o jistém zvoníkovi, ale s touto verzí jsem nejvíce spokojená. (12.04.2015)