Parcela 60, katastr Lukovice

Tahle inscenace trpí nešvarem té doby, když chtěla mimopražská televizní studia něco natočit, mohla použít své herce, ale pouze do vedlejších rolí. Námět by se hodil spíše do doby o třicet let dříve. Ale je to slušně zrežírované a především velmi dobře zahrané. Kdybych se vyrovnala s logickým propadem v závěru, kdy se všichni jako mávnutím kouzelného proutku odkloní od Lužy, dala bych i plný počet. (25.12.2012)

Tohle byla velmi povedená taškařice ! Na rok 1983 obzvláště. V téhle době se v Sokolovského filmech řešily spíše problémy s plánem, rozkrádáním socialistického majetku či aktuální starosti aparátčíků na všech těch MNV a krajích. Zápletkou o narušitelích státní hranice by se film řadil k filmům z padesátých let, zde je však okořeněn ,,kontrarevolucí'' a demokratizační vlnou léta roku 1968, kdy kovaným soudruhům ve vedoucích funkcích začalo být najednou ouvej. Leckdo si totiž začal vybavovat jaké že to měl jeho děd či táta majetky, komu koho zavřeli a začal to soudruhům tvrdě připomínat. Nikoho ovšem nenapadlo, že jejich nádechu počínající ,,svobody'' (socialismus s lidskou tváří, pod vedením KSČ byla jen mírnější forma totality) učiní přítrž pásy tanků bratrských armád a že fackovaní soudruzi své posty obhájí. Běda bylo pak všem těm Prachařům, kteří demokratizační proces přecenili... Tohle nebylo ani nechtěně vtipné, tohle byla čistá esence propagandy. Zajímalo by mne kolik diváků to v tom roce 1983 sledovalo s napětím :-) ! Je velkou škodou, že herci jako Prachař, Vala a v tomto případě i Besser se museli účastnit těchto komunistickcých pekelností. Museli, nebo chtěli? Vala a Prachař to jsou herecké stálice Sokolovského tvorby... Dávám tedy za jeden podpis na arch papíru pro odvolání starosty MNV Lukovice. * (11.08.2019)

Zbytečně zkratkovité a tudíž nepřehledné budovatelské drama, natočené nedopatřením až během pomalu zahnívající normalizace. Prvních dvacet minut jsem netušil co se tam děje, a zbylých padesát jsem se pokoušel pochopit, proč je dobrý nápad splácat tyhle dějové linie dohromady. Na konci postavy provedly názorový veletoč, takže pokud měl film alespoň nějaké náznaky logicky stavěného příběhu, závěr je spláchl do kanálu. Hvězdičku navíc dávám za velice slušného Ilju Prachaře. (12.09.2022)

Televizní inscenaci dominuje duo uřvaných soudruhů Besser-Vala. Ti mají spadeno na místního kulaka Lužu (Ilja Prachař), který kolem sebe houfuje reakční síly ve snaze nasytit svůj vlastní mamon. Ze začátku má však tento vesnický boháč navrch, protože využívá politické situace roku 68, jež nepřeje poctivým soudruhům. To však již na scénu přicházejí nebezpeční diverzanté, kteří ve snaze probít se přes hranice k nepříteli neváhají vzít jako rukojmí partu nevinných dětí. Vše však ale zhatí naši hrdinové. V dramatické akční scéně s. Vala tasí svůj kalašnikov a nedá diverzantům šanci. Soudruh Besser si pak získá i zbylé reakcionáře na svoji stranu mistrnou replikou: "To vám nevadilo, když vás JZD zbavila těch hypoték a dluhů !!!". Pro milovníky propagandy a bolševického braku je tento zapomenutý snímek požehnáním. (01.12.2010)

Dramatická akční pohádka o tom, jak věrní soudruzi už jednou byli "jako kůl v plotě" a jak to tenkrát zvládli. Proč hvězdička pro takový škvár? Když oni to soudruzi umějí tak podat a zase vyhráli ti dobří. Toto se už ani nedá vnímat jako kolaborace na proradné propagandě. To je přetváření civilizační mytologie ve vší čistotě (srov. např. závěrečné odplouvání roztrhané rezoluce), zcela dle hesla "vítěz píše dějiny". Ano, je to pořád totéž, přesné obrácení pravdy a lži, naložení vlastního svinstva na protivníky, důraz na fixní definici (pro "narušitele" hranic je charakteristické, že jsou to zločinná individua, přičemž je už zcela zastřeno, že samotný pojem "narušitel" je úchylná účelová konstrukce) a v neposlední řadě brnkání na strunu poctivé české závisti. Chybět nemůže úlisný zrádce (zde školní inspektor, srov. s postavou právníka ve Štvanici). I zde vidíme mátožný ustrašený svedený lid, který však nakonec otevře oči, narovná hřbet a odkloní se od té jediné žáby na prameni. Je pozoruhodné, kolik náležitých témat tam autoři dokázali nacpat. Tomu se říká poučení z krizového vývoje. Při tom všem je nejkouzelnější, jak se bolšáni skrze tuto masáž upřímně předváději coby hrdí zkurvenci. To bude asi tou neopakovatelnou rétorikou. Co do formálních kvalit je nezapomenutelné vrcholení vnitřního dramatu s. Štěpána, když se nekonečné minuty mučivě a marně odhodlává k rozhlasové výzvě, dilematicky se uchyluje ke Startkám. Oceňuji nebývale solidní autenticitu v nářečí a pokus (jakkoli primitivně manipulativní) o zvěstné využití místního koloritu a způsobů mluvy. Samotná expozice, zápletka a především rozuzlení je samozřejmě čistý odpad. (16.10.2012)