Story from a Housing Estate
Režie:
Věra ChytilováKamera:
Jaromír ŠofrHudba:
Jiří ŠustHrají:
Antonín Vaňha, Lukáš Bech, Eva Kačírková, Jiří Kodet, Alena Rýcová, Michal Nesvadba, Oldřich Navrátil, Miluše Šplechtová, Bronislav Poloczek (více)Obsahy(1)
Barvitá mozaika příběhů z šedivých lidských králíkáren. Starý venkovan hledá na rozestavěném pražském sídlišti panelák, ve kterém má bydlet s rodinou své dcery. Lidé jsou už z valné části nastěhovaní, avšak ulice ani domy ještě nemají označení. Ani chodníky nejsou zbudovány, a tak se lidé musejí na obřím staveništi brodit blátem. Dobrácký děda je jen jedním ze stovek, ba tisíců lidí, kteří v tomto zmatku prožívají svá drobná či větší každodenní dramata: šestiletý Pepíček utekl ze školky, aby se poprvé setkal s tatínkem, členové kolaudační komise odmítají převzít nové byty se spoustou závad, mladá dívka Soňa se – aspoň po nějaký čas – těší na nastávající roli matky. A všechno pozoruje zpoza okna stará paní, která je však možná po smrti… (Česká televize)
(více)Recenze (267)
Život v panelovém sídlišti skýtá mnoho námětů, V.Chytilová to pojala asi jinak, než si tehdejší vedení představovalo... ()
To co malo akoze byt? ()
Šedivá panelová psychodepka. ()
Miestami to možno bolo až príliš chaotické, aj keď to bol zrejme zámer. Toto je film, ktorému treba prísť na chuť, kto sa s ním dokáže vžiť, tak mu dá vysoké hodnotenie. Na to, že ja v podobnom prostredí som vyrastal a klasické sídlisko mi rástlo prakticky pred očami (a podobné situácie z filmu mi neboli neznáme!), tak som sa týmto filmom nedokázal vžiť. Neviem prečo, ale asi to bude tým, že som čakal komédiu, ale toto nie je komédia, toto je ostrá satira, akýsi výsmech vtedajšej dobe. Napriek tomu dielo oceňujem z toho pohľadu, že režisérka celkom reálne vyobrazila socializmus z konca 70. rokov s celým tým zmätkom a bordelom čo tu vládol. Z tohto pohľadu je to za 5*. Zmätok, nesúvislý dej a chaotické dialógy zrazili hodnotenie dole. Takže u mňa dosť rozporuplný film. Výstižné komentáre: Superpero, dobytek, TheRaven. ()
Prostě Chytilová... ()
Ten film je hodně přepálený, dívčí charaktery chytilovsky nesnesitelné, kamera příšerná a podbarvení strašnou minimalistickou muzikou to dělá ještě horším. I tak má ten film co říci, ale je to tak na hranici, jestli to ještě stojí za to. 3,5* ()
Československý satirický film zabývající se výstavbou panelových sídlišť a zejména životem jejich obyvatel. Stejně jako jsou nové panelové domy zvnějšku studené, depresivní a nepřívětivé, to, co se skrývá za jejich zdmi je podobné či dokonce horší. Obyvatelé paneláků jsou zobrazeni jako odcizení, povrchní, uspěchaní a přízemní lidé, starající se pouze sami o sebe. Domnívám se, že snímek je zdařilou parodií na normalizační seriál Dnes v jednom domě z téhož roku, kde jsou charaktery obyvatel vykresleny naprosto opačným (ideologicky správným) způsobem. Přestože se jedná o vizuálně značně pochmurný film, vyskytují se v něm velmi vtipné dialogy, u nichž jsem se nejednou pobavil. Ve snímku neexistuje hlavní postava, děj je rovnoměrně rozložen na jednotlivé obyvatele výškové budovy, nejčastěji se však zřejmě objevovali malý činorodý Pepík (vynikající L. Bech) a starý děda z venkova (A. Vaňha?), jenž snad jako jediný oplýval i dobrými lidskými vlastnostmi. V menších rolích zlodějíčků, lenochů a budižkničemů se představili B. Poloczek, V. Hrabánek, O. Vlach a J. Kodet. Váguse nevalného zevnějšku hrál můj oblíbený O. Navrátil a příslušníka SNB M. Klásek. Záběry na nejbližší okolí nových budov, mající podobu rozbahněného neupraveného staveniště, považuji za naprosto výmluvné. Tato žalostná sonda do života obyvatel městských sídlišť není vskutku vůbec povzbudivá záležitost, avšak díky výborným přirozeným výkonům a dialogům řadím Panelstory k nejlepším dílům režisérky Chytilové. ()
No to byla teda story. Kupa záběrů na rozbordelařený sídliště ve výstavbě, po kterým se bezcílně motá kupa magorů. Pořád někam chodí, jeden na druhýho řve nesmysly a jejich chabá inteligence všudypřítomných bagrů jim nedovoluje rozvinout cokoliv alespoň vzdáleně připomínající kostru dialogu. Randál, špína, další řev, lhostejnost, bagr, smradi, idioti... Ten film má úplně všechno, až na příběh. Tedy pokud nestačí ten kydanec, co se roztekl celou stopáží a spojuje osudy všech těch otravných dementů. Jedna hvězdička za symboliku, která se někdy povedla, ale celkově je to totální slátanina s postavičkami jak uteklých z léčebny pro duševně méněcenný. ()
"Máme přece socialismus a v socialismu se lidi na ulici nevyhazujou!" Herecky žádná sláva, jednou stačí. ()
...to by se Kafka divil... ()
parádní ukázka komunistickýho bordelu, fachmani v knajpě, polorozkradený a sprasený byty, všude bordel a mezi ním fakt dobrej děda s popelníkama na očích, maminky s kočárama öbalenýma blátem a opravdu povedený tlamy malýho létajícího Čestmíra, prdel . . ()
Hodne depresivni, ale hodne presna sonda do toho, jak vypadalo sidliste za realneho socialismu. Je pozoruhodne, jak rychle se to zapomina, ci zpetne idealizuje. Prijemny film to neni, ale urcite by to melo byt skoro povinne tak jednou za dva az tri roky videt. ()
Som rád ,že takýto film existuje.. Film ,ktorý tragikomický zachytáva dobu ,ktorú som ja osobne nezažil. Taký jede veľký experiment z obdobia masovej výstavby panelových sídlisk. Kamera, strih, ľudské príbehy, zvuky všetko dokonalé spracované na pozadí depresívneho exteriéru jedného panelového sídliska v ktorom ešte takmer nič nie je hotové...Ani sa nečudujem ,že tento film bol dlho zakázaný... Pre mňa je tento film symbolom experimentálného, novátorského filmu , ktorý v období komunizmu chýbal a asi ho až do pádu komunizmu nič neprekonalo.... ()
"Já chci mezi lidi!" - tahle replika je klíčem k celému filmu. Nepřirozeně vznikající komunity tisíců lidí různých zájmů, hodnot a intelektu nutně generují vzájemné odcizení a neporozumnění. ()
Po prvním shlédnutí filmu Věry Chytilové Panlestory, jsem byl nadšený. Úvodní sekvence, v níž dominují hlavně kamera, hudba a střih, je skvěle natočená a udává směr, jakým se celý film bude dále vyvíjet. Hudba mě neskutečně potěšila, zařadil bych jí do témbrové nebo aleatorické muziky. Poněkud roztěkaný styl, který je u Chytilové velice častý, mi velice vyhovuje. Mám v oblibě ruční kameru a Jaromír Šofr si sní skvěle poradil. Chytilová si je moc dobře vědomá, jaké výhody ruční kamera obnáší a dokáže ji skvěle použít ve většině jejích filmů. Výsledek je velmi hysterický, svižný, modernistický film, který je nad všemi sračkami, které se za normalizace točily. ()
Po shlédnutí tohoto díla opravdu nechápu, jak mohli komunisty pořád plnit na víc, jak sto procent, když bylo všechno odfláklý, nic nestíhali, nebyli lidi. Jinak režie i ta šílená „hudba“ toto dílo podle mě dost kazí a dost ruší. 37% ()
Buďme rádi, že žijeme, kde žijeme... PS: škoda, že Antonín Vaňha nehrál ve více filmech, to je herec jedna báseň :-) ()
Film režisérky Věry Chytilovej z roku 1979 musel v čase svojho vzniku poriadne podráždiť súdruhov. Socialistické sídlisko predsa malo byť zrkadlom moderného bývania, nie vyzerať ako zablatená stavba. Presne tak však vo väčšine prípadov rozostavené a stále neupravené štvrte naprieč mnohými mestami vtedajšieho Československa vyzerali. Vzájomne prepletené príbehy z jedného z nich počas jedného dňa prináša divákovi Chytilová v tejto snímke. Problémy ľudí, s ktorými sa tu možno stretnúť, sa rôznia, ale ich spojovateľom je práve nové pražské sídlisko. Na jednu stranu možnosť bývať v novom sa bije s mnohými problémami a nedostatkami, ktoré vznikli často odfláknutou robotou stavbárov. Chytilovej film je zaujímavý ani nie tak pre svoj príbeh, ako skôr tým, že istým spôsobom predstavuje dokumentárny pohľad na konkrétnu dobu formou hraného filmu. Jasne sa v ňom dajú badať črty kritického pohľadu nielen sa spôsob vtedajšej panelákovej výstavby, ale spoločenského zriadenia ako takého. Pre súdobého (2023) diváka je snímka zaujímavá aj vďaka svojej výprave na pražské sídlisko, ktoré, ak by neodznelo, že sa nachádza práve v českom hlavnom meste, by bolo možné zasadiť prakticky kamkoľvek od Ašu až po Sninu. Popri kritickom pohľade na socialistické zriadenie nemožno úplne ignorovať aj hranú stránku filmu, respektíve príbehovú časť a postavy, prostredníctvom ktorých je tento pohľad reflektovaný. Zmes situácií a udalosti, ku ktorým tu dochádza, celú bizarnosť doby ešte viac znásobuje. Film na tom nie je najhoršie ani po hereckej stránke, pričom najviac dokáže pobaviť Antonín Vaňha v role deda, zaujme ale aj svojsky atraktívna Alena Rýcová. Panelstory aneb Jak se rodí sídliště aneb ako sa budoval socializmus v Československu je sondou, ktorej obrazy dokonale vypovedajú o stave vtedajšieho zriadenia a spoločnosti. Človek síce mohol dostať byt, ale spolu s ním dostával aj výsledok často fušerskej práce rovnako fušerského systému. ()
Jeelikož nejsem příznivcem, jak by řekl Homer Simpson, "samoúčelných uměleckých hovadin", přistupoval jsem k filmu se silným skepticismem. Překvapivě mě opravdu zaujal a celou dobu mě bavil. Jednotlivé příběhy jednotlivých charakterů mě zaujaly a vlastně mi vůbec nevadila určitá zkratkovitost a pouhé náhledy do jejich životů. Nedokážu sice ocenit umělecké kvality díla, jelikož jsem prostý konzument filmové tvorby a na nic vyššího ani neaspiruji, ale atmosféra filmu mi přišla věrohodná, poplatná době a poutavá. Já jsem si Panelstory užil a ačkoliv jsem upřímně zhnusen vším tím nevkusem a malostí všech postav i prostředí, šlo pro mě vlastně o celkem příjemný výlet do dob, ve kterých vyrůstali moji rodiče a které, doufám, já nikdy nepoznám. 5/5 ()
Tohle "rození" sídliště, bylo přinejmenším hodně silné psychedelické kafe i na mě. Rozhodně se nejedná o žádnou komedii a to ani náznakem či omylem. Mám rád netradiční "tovární" zpracování a nemůžu říct, že by nebylo zajímavé, ovšem expresivní přehrávání některých herců bylo občas až nechutné. Sledování některých dějových linek se stávalo místy i nepříjemné a trapné. Když ale vezmu v potaz (těžkou) dobu vzniku a budu o filmu uvažovat jako o experimentálním pokusu, můžu zhlídnutí doporučit, i když vpravdě jen těm otrlejším, hledajícím něco opravdu nevšedního. ()
Související novinky
Lednové tipy z VOD služeb
Zima nám stále ještě nekončí, a tak pokud hledáte nápady, jak si zpříjemnit chladné večery strávené u televizních obrazovek v pohodlí a teple domova, máme pro vás opět pár zajímavých i netradičních… (více)
Věra Chytilová 1929 - 2014
Ve věku 85 let dnes zemřela Věra Chytilová, svérázná režisérka a scénáristka. Studovala architekturu, později FAMU. Pracovala jako manekýnka, kreslička, poté na Barrandově jako klapka a pomocná… (více)