Slaughterhouse-Five
Režie:
George Roy HillScénář:
Stephen GellerKamera:
Miroslav OndříčekHrají:
Michael Sacks, Ron Leibman, Eugene Roche, Valerie Perrine, Perry King, Kevin Conway, Roberts Blossom, Gilmer McCormick, John Wood, Emil Iserle (více)Obsahy(2)
Texty z pera legendárního amerického spisovatele Kurta Vonneguta jsou natolik mnohovrstevnaté a ve své komplexnosti složité, že je většina filmařů vždy považovala za téměř nezadaptovatelnou látku. Přesto ale několik snímků podle Vonnegutových předloh přeci jen vzniklo. A za jeden z nejlepších je považováno přepracování multižánrového protiválečného románu Jatka č. 5, kterého se v roce 1972 ujal oscarový gigant George Roy Hill, režisér Butche Cassidyho a Sundance Kida, Podrazu či Světa podle Garpa. Nás pak může těšit, že natáčení částečně autobiografického příběhu o mladíkovi jménem Billy Pilgrim, který se po přežití děsivého náletu na Drážďany a vůbec celé druhé světové války rozhodne mezi zdmi ústavu pro duševně choré zcela přetvořit celý vesmír, byl přítomen také Miroslav Ondříček, kterého si Hill zvolil za svého hlavního kameramana. Ostatně některé sekvence filmu byly pořízeny i na pražských Hradčanech. Mezi lety 1972 a 1973 pak byl Hill za tento film oceněn nejen nominací na Zlatý glóbus, ale také cenou poroty na mezinárodním filmovém festivalu v Cannes. Hlavní rolí v pozoruhodném snímku si svůj herecký debut odbyl tehdy čtyřiadvacetiletý Michael Sacks. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (85)
Nie celkom vydarená adaptácia Vonnegutovej knihy. Aj pre tých, ktorí knihu čítali, musela byť orientácia vo filme niekedy problémom. Najviac mi na filme vadila akási polovičatosť, neukončenosť, ako keby mali tvorcovia naponáhlo a niečo nestihli. ()
Knihu Kurta Vonneguta jsem nečetl, snad proto jsem měl z tohoto žánrově originálního filmu velmi pozitivní zážitek. Originální děj, nekonvenční výstavba děje, žádné herecké hvězdy, skoro bych ani netipoval, že jde o americký film, ačkoliv přeci jen tohle je ta slavná éra Nového Hollywoodu, ovlivněna mj. evropskou novou vlnou 60. let, která vzniku podobně netuctových snímků přála i v největších hollywodských studiích. Příběh hlavního hrdiny odvíjející se v několika linkách od válečného dramatu z minulosti až po meziplanetární sci-fi ve víru budounosti skrývá i po obsahové stránce nejeden působivý či zajímavý moment, ale hodně stojí na nevšedně pojaté psychologické stránce, založené na vnitřních asociacích, kdy se během pár dnů uprostřed psaní knihy, oslavy či setkání s rodinou vynořují v mysli bývalého válečného hrdiny (přes vší tu hrdost k jeho osobnosti navěky poznamenaného válkou i nejedním negativním prožitkem) jiné situace, nejrůznější vzpomínky, přeludy i představy. Nad rámec záměru tvůrců musím dodat, že tahle žánrová směs plná satiry, dramatu a hlavně asociací dokázala nejednou na mě nevšedně působit tím, jaké různé asociace vyvolala ve mě... a tak jako v rámci příběhu tvůrci přetrhli hranici mezi motivy 2. světové války a života na mimozemské planetě, tak se pro mě přetrhla i hranice mezi zahraničním a domácím prostředím, resp. mezi americkou a československou kinematografií, když najednou mohu s cestujícími vojáky a generály spatřit (byť v roli německých Drážďan) notoricky známé pražské uličky či Starý Most, z ničeho nic narazit v americkém snímku na známého hereckého představitele německých pohlavářů z čs. válečných filmů Otto Ševčíka nebo vidět snovou scénu přednášky zasazenou do slavné ústřední haly Právnické fakulty Univerzity Karlovy (do které jsem sice sám nikdy nevkročil, ale jejíž vzhled mi silně utkvěl v paměti, mj. taky z jedné působivé snové scény, z jiného filmu Taková láska...). Kouzlo nechtěného tady spočívá v tom, že George Roy Hill nejspíš netušil, že film po mnoha letech od svého vzniku uvidí i čeští / slovenští diváci, mezi něž se v době vzniku zřejmě nedostal, a pro vybrané diváky tak může dostat skrze asociativní formu i další rozměr. Tak či tak mě Jatka č. 5 hodně upoutala od samého začátku, byl jsem zvědav, kam se postupně děj v několika linkách vyvine, a udržela si mou velkou pozornost až do konce. Akorát mi přesto něco silnějšího chybí, díky čemuž bych dal plný počet. Možná výjimečnější atmosféra v tom téměř tuctovém romantickém závěru nebo silněji rozpracovaná myšlenková vrstva, kterou dle zdejších komentů nejspíš knižní předloha obsahuje, ale film jakoby ty působivě podané myšlenky občas postrádal. [85%] ()
Na svou dobu poměrně odvážný, ale jinak nepříliš výrazný film na téma cestování v čase. Pár nápadů a historických událostí potěší, ale jinak nuda a to i přes režijní účast legendy George Roy Hilla, kterému se nejspíše dařilo pouze s dvojicí Redford/Newman. ()
Vynikajúci český DP Miroslav Ondříček neuveriteľným puncom „ozdobil” - Bitúnok č. 5, a to konkrétne fantastickými kompozíciami obrazu, kedy práve vďaka nim, ďalej, so Stephenovým scenárom, ale predovšetkým ucelenou, Georgeovov réžiou, je táto filmová adaptácia veľmi vkusným zmyslom pre oči, ktoré neustále vídajú kmitanie časovej osi, vpred a vzad, že i napriek tomuto «handicapu» , je sledovanie príhod Billyho Pilgrima strašne prehľadné, zaujímavé a strhujúce. Na strihovú skladbu strihačky Dede Allen si musí divák skrátka rýchlo zvyknúť, inak sa vo filme načisto stratí, a bude mať z neho chaotický zážitok. To sa mi našťastie nikdy v tomto prípade nestalo, lebo vychádzala v ústrety režisérovej vízii, ktorá nie je vôbec jednoduchá, ba naopak, je pomerne zaťažkávajúca, že je ťažké sa v nej vyznať, no rozumne sa navzájom dopĺňali, až nakrútil tak kvalitný snímok, že i sám autor knižnej predlohy - Kurt Vonnegut, výskal celý nadšený od radosti, a ja osobne nemôžem povedať nijak inak, než že s nimi plne súhlasím, pretože sa podľa mňa jedná o čosi naprosto nadčasové, čo dáva po spojení dohromady jasný a stručný význam nevídaných rozmerov. ()
Filmový pokus, předem odsouzený k nezdaru... Ze všeho nejtěžší je totiž zfilmovat otevřeně subjektivní vyprávění, přičemž ještě těžší je zfilmovat takové vyprávění, pokud má záměrně neuzavřenou strukturu, kolážovitě porušuje chronologické i prostorové vztahy a navrch prokládá reálné situace vlastními představami, sny a pocity... Literární a filmová řeč je v tomhle naprosto odlišná, zatímco literatura si všímá především toho vnitřního, film jde nutně především po vnějších věcech, po vizualitě, po zvuku, po vyřčených slovech, nikoli po prožitku, snu, představě či pocitu. Dalším problémem je až neuvěřitelná klipovitost, v níž se dlouhé pasáže knihy nutně mění na kratičké filmové scény. Přesto tenhle film rozhodně stojí za vidění. Řemeslně jde o velmi slušnou záležitost. Rozhodně neurazí režie, herectví, hudba (ostatně není divu, když ji obstaral Glenn Gould), kamera (Miroslav Ondříček). Ve filmu v žádném případě nechybí nesmírně silná místa, například příjezd do Drážďan, šílená jízda Billiho manželky do nemocnice (takhle excelentně zahraná kráva se jen tak nevidí), start posléze zříceného letadla, retrospektivní prostřihy, scény z nemocnice (s tím blbem, co píše knihu o Drážďanech), poprava Edgara Derbyho, to všechno je natočeno naprosto strhujícím způsobem. Některé jiné scény, především ty z planety Trafalmador jsou slabší ( i když mile komické), ale v předpočítačové době tyhle věci šly asi jen těžko natočit lépe. Suma sumárum, kniha je i v tomhle případě rozhodně lepší, ale film v žádném případě neurazí... Celkový dojem: 80% Zajímavé komentáře: gudaulin, Subjektiv ()
Takhle to dopadne, když svébytné dílo vezme do ruky nějaký upocený řemeslník s americkým patriotismem v srdci a vše, co je v románu ironické a sarkastické, se pokusí převést na div ne slapstickové prvky. Není divu, že Vonnegut proti adaptaci později protestoval (navzdory tomu citátu tupě převzatému na Wikipedii) - absolutně neodráží to, oč mu v knížce šlo. Tedy o jistou nepříjemnou, byť jemnou, kritiku americké politiky a toho cukrkandlového života, který je v přímém rozporu s tím, co lidé zažívali a zažívají. V České republice bychom také mohli mluvit o mnoha Američany prý omylem vybombardovaných městech, kdy se strefovali nejen do cirkevních památek, ale i civilního obyvatelstva. Dodnes si Američani stojí - přes veškeré práce historiků i mnohá svědectví - za tím, že ta jatka, která provedli v Drážďanech, jsou ospravedlnitelná. Kurnik, nejsou. Nejsou, stejně jako americká jatka v Hirošimě a Nagasaki, nebo v nedávné době v Jugoslávii, kde povraždili hromadu civilistů, po nichž průměrná, tlustá Američanka za svůj dlouhý, pitomoučký život ani nevzdechne. Pan režisér měl zůstat u jednoduchých příběhů s černobílými postavami zlodějíčků, to mu šlo, ale tady by se musel dopustit hlubšího myšlenkového uvažování, na což evidentně neměl kapacity. Celá ta scéna odklízení mrtvol pak bohužel působí chladně jako psí čumák, i když se Ondříček snažil, seč mohl. Taky vydávat za Drážďany Prahu a starý Most nebylo moc chytré vzhledem k tomu, že se vypráví o východní Evropě, tudíž mohl tušit, že Východoevropané tak nějak ten švindl poznají a nemusejí jej akceptovat. Jo, a kam zmizel kurnik šopa Kilgore Trout?! Ostatně v knize i ta linie s mimozemšťany má daleko větší přesah. Podle mne je filmový přepis prostě povrchní a klišovitý, bez jemných nuancí knihy a jejích filozofických přesahů. Asi jako kdyby někdo vzal dejme tomu knihu Želary a natočil ji jako milostný příběh stylu červené knihovny z války... Oh, wait... ()
For ME 78% ()
Na neskutečně široký okraj tohoto románu, byť neseného nehmotným obrazem, nikoliv papírovou stránkou knihy, si vpisuji slova Otokara Březiny: „Věří-li člověk, že všechno to kolotání hvězd, všechny mlhoviny a všechen ten chaos k něčemu jsou, věří-li, že všechno to spěje k jednomu cíli, tu přese všechno, kdyby i stále bolestně klopýtal a upadal, zase se vzchopí a rád žije.“ ()
Hodně šílený film... Nicméně i přesto, že místy jsem se trochu ztrácel si film dokázal udržet mou pozornost až do konce. ()
Pauzu mezi mezi dvěma majstrštyky si George Roy Hill vyplnil touto adaptací a za sebe musím říct, že se poněkud seknul, protože se zde zvlášť ke konci plácá páté přes deváté a člověk neví, co má jaký význam a proč se jednotlivé scény vyskytují tam, kde se vyskytují. Některé knihy se zkrátka na plátno přenést nedají. ()
Škoda knihy, která k adaptaci místy přímo vybízí ... i když by pravda zpracování nebylo pro průměrněho američana příliš koukatelné. Ale tadleta ryborakovitost? Proč cpát průměrnému divákovi Vonneguta, když si vystačí s Steelovou ... ()
Pre priemerného diváka to bude rana pod pás. Neverím, že by sa z nich niekto vedel dívať vyše hodinu aj pol na pomerne nezrozumiteľný príbeh, v ktorom sa skáče v čase aj priestore a ktorý neponúka nič čisto komerčné, čo by spomenuté diváctvo zaujalo. Len pre fajnšmekrov. ()
Je to zvláštní film, který mě motivoval hlavně k tomu, abych si někdy sehnat knihu a zkusil na základě ní pochopit, o čem to vlastně bylo. Přechody jsou ve filmu skvělé, ale forma tu trochu přebíjí obsah, což si nemyslím, že byl úplně i záměr knihy. Rozhodně zajímavé a specifické vykreslení války, které není pro každého. ()
Schválně se mě zeptejte, o čem ten film vlastně byl. Taky netušíte? To je dobře, alespoň v tom nejsem sám. 1) Po rozpačitém začátku jsem si na několik časových rovin i na svérázný humor zvykl. Postupně tvůrci ztrácejí zábrany a děj je stále absurdnější, až (pozor, spoiler!) se přesuneme na planetu Trafalmadore (to je zřejmě důvod, proč film někteří označují také jako scifi). Už se páříte?_____ 2) Vonnegutovo mysteriózní dílo je jako většina podobných prací prostě nezfilmovatelné. Filosofické pozadí je na obrazovce téměř nezřetelné. Režisér vsadil na akční scény, které natočil skvěle. A tak mi rezignace na transcendentní sdělení ani moc nevadí._____ 3) Líbil se mi debutující 24letý Michael Sacks (Billy Pilgrim). Po 12 letech herectví vyměnil za kariéru ve světě financí. Slušelo to i 24letému Perry Kingovi (Billův syn Robert) a bez jiskry nebyl ani 35letý Ron Leibman (voják Lazzaro)._____ 4) Výstižný koment: Šandík****. ()
ocenenia : MFF Cannes 1972 - Cena poroty ()
Na rozdíl od Snídaně šampiónů tohle režíroval zdatný režisér a ne sebestředný mamlas. - Takže dobrý a docela blízko tomu,co jsem si o tom všem myslel při četbě knihy.(možná více odvahy při zdůraznění zvrhlosti daného náletu na Drážďany by ještě více prospělo,ale kdo by se pak asi tak ujal produkce,co?) -Docela mě zajímá jestli někdo někdy natočí něco podle Vonneguta a já budu moci dát 100%.Prý bych se měl podívat na Matku noc,tak uvidím. (fakt se jindy snažím vnímat odděleně předlohy a filmy ,ale u tohoto spisovatele se tomu jen těžko ubráním) ()
Filmová adaptace slavného sci-fi románu K.Vonneguta Jr. se natáčela v České republice , za kamerou stál M.Ondříček. ()
Osobně moc nemusím filmy, které jsou vyprávěny na přeskáčku a nejsou chronologické, ale tenhle je výjimkou. Tady totiž to zdánlivě nahodilé střídání záběrů z různých časů má totiž nějaký řád a smysl. Mnoho toho, co vidíme, jsou vzpomínky a myšlenky hlavního hrdiny - vzpomínání na hrůzné chvíle 2. světovou války a s tím spojené uvěznění a bombardování v Drážďanech, následný návrat zpět domů, který ale zase po čase kazí ten fakt, že je zde nová válka, studená a pak i scény a sekvence z planety Trafalmador, která pro něj symbolizuje nějaké to duševní štěstí, kterého se mu v tomhle světě tolik nedostává, obzvlášť když je stále válka. A všechno to spolu souvisí, stačí říct jediné slovo a hlavnímu hrdinovi to okamžitě připomene vzpomínky z války. Nebo z fiktivní planety Trafalmador. Každopádně, ačkoli film nemá zrovna optimistický námět, hodně se mi líbilo jeho poselství říkající, že si máme užívat těch dobrých chvil, co v životě máme a ty špatné nějak přejít. Úplně na konci je i poselství s rodinou, které ale ještě nepůsobí provařeně. Ale musím uznat, že se mi ten film líbil, moc jsem se u něj nenudil (jen některé scény mi přišly zbytečně natažené) a nějakou zajímavou myšlenku to mělo a taky si myslím, že to je dobře natočené a dobře sestříhané, protože tu ty záběry skvěle navazují. Knihu jsem ale nečetl, takže nemůžu posoudit. Slabé 4* ()
30. Zlatý Glóbus za rok 1972 - nominace (1) - Objev roku (herec) - Michael Sacks ()
Film bez pointy. Nevim, ale jediný, co mi na tom přišlo trochu zajímavý, byl způsob vyprávění (pohyby nebo že by cestování v čase?). Jinak je to fakt hodně divný. Většinu času jsem si říkal, proč na to vůbec koukám. Já mám rád filmy s příchutí divnosti, ale tohle byla fakt divná divnost. Taková blbá. Možná je to kvůli předloze, nečet jsem. Jak po stránce příběhové, tak po stránce zpracování se mi to bohužel nelíbilo, protože jsem od toho čekal víc. Ono se tam v podstatě nic neděje a jestli jo, tak dost pomalu a mě je to stejně všechno dost jedno - šlo to prostě absolutně mimo mě. Furt mi tam chybí ta pointa. ()