Frances

O tom. jak stoupá ... a jak padá hvězda, která přespříliš věřila sama v sebe, ve svůj úspěch - a ve svou nedotknutelnost ... nebo ve své ideály, které možná byly - ale možná nebyly jen pózou ... alespoň zpočátku. Hvězda, která se nechtěla nechat přetvořit k obrazu jiných ... a "mentálně ozdravný program" zatím nenápadně postával opodál - a trpělivě čekal na svou příležitost. Ten příběh je přinejmenším velice pohnutý, jenomže ... neslyšíte v něm tlukot jejího srdce ... 3,5* ... P.S.: 1) Vážení přátelé, smlouvy se musí plnit, s tím nic nenaděláte; 2) Matky jsou to nejlepší - nebo taky to nejhorší, co vás může potkat; 3) Rytíři na bílých koních jsou obecně nedostatkové zboží, nicméně EXISTUJÍ ... jen nejsou všemocní. (12.09.2015)

Frances je čisto 4 * film. Režisérsky, príbehom ani spracovaním nič objavné. Herecky je to ale geniálna záležitosť a preto 5 *. Jessica Lange čoby Frances Farmer je pre mňa tým najviac strhujúcim výkonom, aký som kedy videl..Moja prvá frajerka, Petra, po tomto filme opakovane stála pred zrkadlom a skúšala byť hysterická ako Jessica, čo jej ale, opakovane, proste nemohlo ísť. A že to bola dobrá herečka:-) Ale i keby tam stála Meryl, ono by to proste nešlo. A preto sa hnevám na Akademikov, resp. nehnevám, ale od týchto Oskarov som skeptický, pretože Akademici zalepili Jessice pusu Oscarom za Tootsie, kde bola síce sexy, ale nijak herecky zaujímavá a Oscara dali Meryl za zvláštne bezfarebnú Sophiu v Sophiinej voľbe. Čo je asi prvýkrát, čo stojím proti Meryl, ale filmová Sophiina voľba podľa mňa vyťažila z vynikajúcej predlohy, ktorú ale nikam neposunula, práve naopak, potlačila v nej napätie, dramatickosť a erotické dusno, tak zásadné pre komplexné pochopenie všetkého, o čom Styronova kniha je. Takže späť k Frances: vďaka nej som Jessicu celú svoju pubertu miloval a je mi ľúto, že dnes nedostáva role adekvátne jej talentu. Fenomenálne ju dopĺňa Kim Stanley v úlohe jej vyšinutej matky. Frances vďaka nim nie je priemerným životopisom, ale zaujímavou úvahou i na tému rodičia a ich nekonečné ambície mať deti podľa obrazu svojho. Pod čiarou: ako tenista viem presne, o čom píšem:-) (09.02.2009)

Vysokým hodnocením na CSFD jsem byl řádně naladěný a snad i proto mě výsledek vcelku zklamal. Nejde sice o vyloženě špatný film, ale porovnám-li jej s tématicky blízkým snímkem Přelet nad kukaččím hnízdem, pak ten Formanův kousek drtivě vítězí. Zatímco Přelet je nadčasový film, ke kterému se dá stále vracet, Frances je na jedno pokoukání. Scénář je daleko plošší a jediná věc, která Frances zvedá, je přítomnost Jessicy Lange v hlavní roli. O tom, že jde o vynikající herečku, jsem věděl dávno, přinejmenším od doby, kdy jsem sledoval Tramvaj do stanice Touha, a tady dostala příležitost, kterou v maximální míře využila. Pravda, tu šestnáctiletou holku jsem jí nevěřil, ale ani maskér nemůže udělat zázraky. Tam, kde Přelet nad kukaččím hnízdem dokázal na příkladu zkázy jednoho nekonformního jedince ukázat netoleranci společnosti, represivnost a manipulaci, tam Frances sklouzává do škatulky rodinného dramatu a líčí konflikt dcery s dominantní matkou. Celkový dojem: 60 %. (16.04.2009)

Naprosto bravurní a bezchybná Jessica Lange ve strhujícím biografickém dramatu o herečce Frances Farmer. Dramatu, které jsem musela dát asi natřikrát, než jsem ho dokoukala do konce. Byla trochu bláznivá, ale v dnešní době by se to hravě ztratilo. Ona však vyrůstala v té špatné době, kdy se pěstovaly konvenční řeči, lži a kdy herečky byly pouze na okrasu a ne aby měly svůj vlastní názor. Měla smůlu na chlapy, což vedlo k alkoholu a (díky matce) blázinci. Scény z tehdejších léčebných postupů mě docela mrazily, léky, elektroléčba, lobotomie (= vyřazuje nervy, které dávají myšlenkách emocionální zabarvení, kdybyste náhodou nevěděli).. A co zbylo? Loutka v rukách společnosti. Jejím životem nás provází fiktivní postava, její přítel Harry York. Škoda že fiktivní, takový princ na bílém koni by se hodil. (17.06.2014)

Pokud si odmyslíme všechnu tu hrůzu lunatických ústavů (která je zřejmě přehnaná) a transorbitální lobotomie (ke které zřejmě nedošlo), pak zásadním problémem zůstává patologická fixace na dominantní matku. Tím odpadá relace k "Přeletu nad kukaččím hnízdem", která při sledování napadla asi mnohé, která je zde jen nepříliš šťastným pokusem o nápodobu. Zmíněná fixace až fetišizace matky, ambivaletní vztah lásky a vzdoru a neschopnost se z něj vymanit, je už ovšem dostatečně silným motivem pro film, silnějším než je jeho zpracování. Pozn.: Právě prvky tušené z Formanova "Přeletu" a odkaz na konkrétní osobu tu působí jakýmsi "zpomalovacím" efektem. (26.04.2019)