Lovec jelenů

Přiznání uživatele: Čekal jsem osm let než to řeknu. Tohle je nejlepší film, který jsem ve svém životě viděl v kině. Budu rád, když se to změní, ale mám za to, že už nejspíš ne. V roce 2012 jsem byl poprvé na festivalu v Krnově. Od té doby se tam snažím jezdit každý rok, protože mám za to, že lidsky i filmově pro mě nic lepšího neexistuje. Mám rád uzavřené světy, americkou kinematografii, halloumi a pohraničí. A taky jsem trochu konzerva. Tehdy nám jej pustili v sobotu večer. Kino bylo narvané, úvod zdůraznil, že kopie je blow-up a trochu načervenalá, promítač to založil a jelo se. Často se přistihnu, že lituju, že jsem tolik filmů zkonzumoval tak brzo a tak hromadně, že už sem tam z archivů musím hodně dolovat. Ale pak si uvědomím, že jsem jich hodně nepochopil a vždycky si je můžu pustit znova. Tedy ne pustit, ale objevit a prožít. To byl tehdy i případ Lovce jelenů, kterého jsem jako mladší dal ve filmovém klubu na ČT2 a jako spousta lidí jsem myslel, že to snad nikdy neskončí. Tentokrát to ale fungovalo jinak. Vzpomínám si, jak se mi na několika místech chtělo brečet, jak jsem nevěděl co dělat s tou neskutečnou tenzí, kterou jsem s těmi lidmi zažíval a jak bylo v sále to absolutní, hrobové a hodně napjaté ticho až do konce závěrečných titulků. Takový společný prožitek jsem zažil jen párkrát v životě a vím, že se mu v mých očích v rámci umění nic nevyrovná. Ten film ve mně zůstal. Ukázal mi tehdy něco, co jsem si ani nedokázal představit, a to jak lehce, trvale a ne zrovna k dobrému se může změnit lidský život. Ukázal mi hodnoty o kterých jsem předtím nepřemýšlel. Ukázal mi válku jinak, než jsem ji do té doby vnímal. Šli jsme se po projekci obratem opít. Pamatuju si kamarádku, která jako první promluvila a řekla, že musíme jít na panáky. A stalo se. Nemluvili jsme o tom, příliš jsme to neanalyzovali, ale věděli jsme, že jsme spolu něco zásadního prožili. Jsem a budu za to vděčný. A možná si Lovce jelenů někdy pustím znova a budu zase tancovat na stole a pokoušet se o zpěv „Can’t také My Eyes of You.“ (09.04.2020)

Prvý veľký americký film o vojne vo Vietname a jej následkoch získal úctyhodných piatich Oscarov. Jeho dosah Hollywoodu ukázal, že diváci sú pripravení prijať ničivú vojnu ako tému filmu, čo potvrdili mnohé snímky začiatkom 80. rokov. Hoci sa mnoho scén odohráva vo Vietname, hlavnou témou filmu je priateľstvo a psychologický a společenský dosah vojny na malú komunitu – mikrokozmos priemyselného mestečka v Pensylvánii. Brilantná Ciminova réžia vyniká v dramatických výjavoch, ako je svadba, poľovačka či sekvencia, v ktorej väznitelia nútia amerických vojnových zajatcov hrať ruskú ruletu, čo je metaforou zbytočnosti vojny. 80% (04.07.2010)

Lovce jelenů bych nikdy nenazval čistě a jen válečným filmem. To už bych tak musel nazvat i Forresta Gumpa, protože bojišti (Vietnamu) se oba věnují asi tak půl hodiny. Lovec jelenů je psychologické drama o změně lidské psychiky po konfrontaci s válečnými hrůzami a také především o přátelství. A dokonalé. Nemohu souhlasit s některými zdejšími kolegy, že první hodina je nezajímavá, či dokonce nudná. První hodina nám ukazuje spokojenost a charaktery našich hrdinů, jejich veselí a radost. Lov jelenů v nádherné přírodě je úžasně nasnímaný. Pasáž z Vietnamského pekla je syrová a drsně realistická. Zbytek filmu je posmutnělý a závěrečná ruská ruleta opravdu dokonale vyvrcholená, natočená a zahraná. Hudba je úžasná a zvláště ústřední Cavatina vhání slzy do očí. Všichni herci ze sebe vydali maximum a je to vidět, všichni by si zasloužili metál. Charismáč s pihou Robert De Niro je prostě a jednoduše jedním z nejlepších herců všech dob a jeho Michael Vronsky je jedna z jeho nejlepších rolí. Zvláště vyvrcholení závěrečné rulety je ukázkou jeho mistrovství John Savage nebyl nikdy lepší, Meryl Streepová zase nikde hezčí ( :-)) a Christopher Walken je kapitola sama pro sebe. A abych nezapomněl na Johna Cazaleho, bohužel předčasně zesnulého talentovaného herce. Michaelu Ciminovi se podařilo vytvořit dílo, které nepřekonal. Lovec jelenů je jedním z pokladů světové kinematografie, který by měl objevit každý filmový labužník. (29.08.2007)

Michael Cimino překonal sám sebe a natočil jedinečné drama, v němž zachycuje osudy několika členů malé rusínské komunity z amerického městečka. Muži odešli bojovat do Vietnamu a někteří se nevrátili, na jiných pak válka zanechala trvalé stopy, ať už fyzické, či psychické. Hereckým výkonům dominuje asi Christopher Walken, což ale v žádném případě neznamená, že by ostatní herci své role nějak nezvládli. Naopak, je to jedna z největších přehlídek úžasného herectví a asi všichni hlavní hrdinové by si za své výkony zasloužili Oscary. (31.07.2002)

(1001) Nevím, jestli mě film opravdu neoslovil, nebo jsem se na něj jen dívala ve špatné náladě. Já jsem sice neměla špatnou náladu, naopak, měla jsem abnormálně dobrou náladu, a v tom to právě vězí: Má mysl byla asi na takovém obláčku, že za ní ani ta nejrychlejší a nejzbloudilejší kulka nebyla schopná doletět. (17.04.2010)