Apokalypsa

Neuvěřitelně silný mystický zážitek, který mě provedl devíti kruhy Dantova Pekla. Společně s hrdinou jsem zažil - dá se říci na vlastní kůži - hrůzostrašnou odysseu lidskou bestialitou, úpadkem morálky a hodnot, filozofií války a šílenstvím, cestu, o které budu ještě dlouhé dny usilovně přemýšlet, pravděpodobně zcela bez výsledku. Jeden apokalyptický obraz střídá druhý, vše je nejisté. Za vším se skrývá obtížně dekódovatelná symbolika. Coppola konfrontuje chaos války a dnešního světa s nevšímavou divokostí přírody, s transcendentální povahou bytí a nebytí, nechává z podvědomí vyplout ty nejtemnější démony, strachy a touhy a halí vše do neproniknutelného rubáše grotesknosti a nepostižitelnosti kosmických mystérií. A co teprve ta forma! Kryptický, netradiční, depresivní, maniakální. (25.09.2008)

Apokalypsu jsem poprvé viděl prakticky v téže době jako podobně slavnou Četu. Zatímco Stone mě nadchl, ke Coppolovu válečnému dramatu jsem zaujal, řekněme, rezervovaný postoj. Neubránil jsem se jistému zklamání, které částečně vycházelo z přehnaných očekávání - podle mnohých filmových fandů mělo jít o největší válečný snímek všech dob. Zpracování je bezesporu luxusní - Coppola předvádí živočišnou chytrou filmařinu plnou sugestivních scén, kamera dělá hotové divy, z obrazových kompozic běhá mráz po zádech. Z efektního využití dvojexpozic a prolínaček (příznačná je už úvodní scéna, kde se kamera z letky vrtulníků zaměří na detail vrtule a vzápětí přejde do hotelového pokoje, kde sledujeme vrtuli ventilátoru) by se mohl učit každý zájemce o filmovou režii. Ponurá džungle, fascinující panoramatické záběry tropické krajiny, vše vytváří to, čemu se říká atmosféra. Kvalitní herci ztvárňují vyhrocené charaktery lidí vystavených extrémním podmínkám. Potud všechno v pořádku a pověst o Apokalypse nelže. Problém mám ale s příběhem. Coppola ho převzal z románu Srdce temnoty od Josepha Conrada. Jeho děj se odehrává v belgickém Kongu a každý, kdo zná dějiny konžské genocidy a krvavých válek 20. století o tamní přírodní bohatství, pochopí, že do tamní společnosti historka o šíleném důstojníkovi, který se vymkl jakékoli kontrole, dokonale zapadá. Totéž vyprávění zasazené do vietnamské války ve spojení s americkým důstojníkem vypadá nepatřičně a přehnaně. Nehledě na to, že Coppola se natolik nechává strhnout svou uměleckou vizí, až to vypadá, že netočí válečné drama, ale inscenuje divadlo. Tahle teatrální přepjatost vrcholí popravou vzbouřeného důstojníka připomínající spíš pohanský rituál a působí na mě rušivě do té míry, že se film páté hvězdičce z mého pohledu ani nepřiblížil. Celkový dojem: 75 %. (06.02.2015)

Robert Duvall je největší hvězdou celého filmu. Jeho hlášky a bláznivé nápady mě neskutečně bavily. Dokud je kapitán Willard na cestě, tak se jedná o dokonalý film. Vietnam působí realisticky, akce je úchvatná a atmosféra depresivní. Přes dvě a půl hodiny divák čeká na záhadného Kurtze a těší se na velkolepé finále. A tady vidím malý problém. On není největší hvězdou celého filmu. Duvall i Sheen ho jasně zastiňují a slibovaný velikán Brando ohromí jen svou nadváhou. Navíc jsem viděl prodlouženou verzi, která od setkání s Francouzi přeci jen ztrácí dech. Mezi válečnými filmy o Vietnamu se však jedná o nejlepší kousek, kterému se vyrovná snad jen Olověná vesta. (04.07.2011)

Nářez, geniální, fascinující, kultovní. Jen pár výrazů, kterými se dá vyjádřit pocit po skončení Apokalypsy. Samotný začátek, kdy sledujeme nálaty na džungly a do toho nesmrtelná píseň The Doors The End je něco slovy nepopsatelného, to se zkrátka musí vidět. Herecké výkony, scénář, hudba, kamera, výprava a v neposlední řadě režie, vše je propracováno do nejmenšího detailu, že opravdu nevím co zásadního snímku vytknout. Jediné co mě trochu zklamalo je fakt, že přítomnosti Marlona Branda jsem se dočkal až po téměř třech hodinách (koukal jsem na Directors cut)!! Všechny čtyři snímky, které v 70. letech vytvořil Coppola jsou na absolutním vrcholu svých žánrů. Škoda jen, že z osmy nominací na Osara se podařily proměnit jen dvě (kamera, zvuk). O válce ve Vietnamu pro mě jasné číslo jedna. Nechci srovnávat třeba s Četou, protože Apokalypsa se zaměřuje hlavně na psychologickou stránku. Jak jsem napsal na začátku, to se musí vidět, protože slovy to vyjádřit nejde..... (01.05.2008)

Osudová - Američany nikdy formálně nevyhlášená - americko-vietnamská válka, která před 35 lety skončila těžkou americkou porážkou, konfrontuje dva světy: demokracii francovské "Nové Atlantidy" a z užšího evropského pohledu prastarou vietnamskou civilizaci, jež ve svých východiscích pamatuje ještě antický císařský Řím. Modelová situace - zešílevši či zbezradněvši americký důstojník, škodící záměrům amerických okupantů, který se utekl do hloubky vietnamské džungle, a jeho zvlášť utajené stíhání dává nahlédnout nejen do nejrůznějších tváří války, ale relativizuje mnohé z toho, co jsme zvyklí shrnovat pod téma lidských práv. Obrovská freska, která se zdarem vymyká filnově technokratickým dnahám naší doby, nás vystavuje zrcadlu. (Zásluhy scénáře, coppolovské režie i kamery jsou v tomto ohledu neoddiskutovatelné, protože daly vzniknout skutečně hlubokému dílu.) To, co v něm prostřednictvím filmu vidíme, je pramálo lichotivé a nejčastěji zrůdně zločinné. Vědomí, že tzv. euroatlantická civilizace již delší dobu je jen velmi problematickým středem světa, je asi tím postřehem, který bychom si z APOKALYPSY měli trvale odnést. Věřme, že podobně budou v této choulostivé věci smýšlet i naši potomci. V zájmu svém i v zájmu všech lidí dobré vůle na této modré planetě. (25.12.2010)