Road House

Pan dokonalý Patrick Swayze zde láme kosti, srdce, zákony, vystudoval filozofii a je neskutečnej frajer :-) No absolutní chuťovka z konce 80. let, které vůbec nic nechybí a člověk se u toho náramně pobaví. Navíc parádní muzika a slušivá Kelly Lynch. Jedno z mých nejoblíbenějších guilty pleasure. 9/10! (22.03.2011)

Jeden zo zlatých osemdesiatkových béčkových filmíkov. Swayze tu hrá nepremožiteľného vyhadzovača, ktorý sa presunie do malomesta a robí poriadky aj tam, kde by to človek od neho nečakal. Je to však sympaťák, v pozadí hrá super hudba, je to fajnové malomestečko a jednoducho tu všetko hrá tak akurát do karát k tomu, aby to bol viac ako len pohodový sympatický trilerík. Videl som to viackrát a už nejakú tú dobu dozadu, ale doteraz to unikalo mojej pozornosti pri komentároch, ako obrovské množstvo snímkov, ktoré som za život videl a nekomentoval ani nehodnotil. (22.05.2022)

Čekal jsem samou akci, desítky výkopů a otoček, potoky krve, létající chlapy vzduchem a nekonečné řežby... A ono ne. Kupodivu to má pomalý příběh a akce sice je dost, ale ne tolik, kolik bych čekal. Příběhově to je hloupoučké, ale je to jedno. Má to skvělou atmosféru osm desátkových akčňáků, slepého zpěváka Healeyho, Patricka, který přežije a dokáže všechno, ale podá vám to tak, že tomu snadno uvěříte... Já se jednoduše bavil. (18.03.2024)

"Pane Daltone, můžete ke svému seznamu jedenatřiceti zlomenin, dvou průstřelů, devíti bodných ran a čtyř šroubů přidat devět stehů." Tady ovšem porcování Daltona zdaleka nekončí, protože si zajel do jiného města zažít stejný příběh a tentokrát to vzal osobně. Mně se ta proměna hříšného tanečníka v galantního ninju celkem líbila a kdyby to celé nebylo postavené na hlavu, tak bych byl ještě spokojenější. Ale osmdesátky jsou zkrátka osmdesátky a k tomuto kousku nemohu nic přihodit za nostalgii, neboť jsem ho neviděl ve správné době. (28.05.2016)

(25/2024) / Docela netradične si tu struhnem dvoj-recenziu, keďže včera sa mi podarilo pozrieť si aj Road House z 1989. Výsledok je vcelku prekvapivý a nový remake z toho veru nevychádza nijak oslnivo. A ešte zaujímavejšie je, že teraz viem dokonca ešte viac tu klasiku oceniť. Jasné, chvíľu mi trvalo kým som si zvykol na ten oldschool štýl, ale po priamke cringe-guilty pleasure-pure pleasure sa tomu nakonec fakt nedalo odolať. A vlastne až po pozretí Road House 2024 mi to doklaplo, ono to malo aj super postavy a príbeh. Remake s Gyllenhaalom, čo inak je slušná voľba, je (chce byť) síce po každej stránke cool, ale je to prázdnučký, plochý film v ktorom ma prebral snáď len Conor McGregor. A je to pritom dlhší film. A navyše, chýba tu Jakeovi parťák, aj keď Swayze dostal Sama Elliotta, čomu sa snáď konkurovať nedá. Bol to vcelku zaujímavý 'experiment' takto porovnať dva námetom podobné filmy s odstupom 35 rokov. (9/10) (24.03.2024)