Road House

Neodolatelně buranská mlátička, která má svoje osmdesátkové kouzlo a nejen proto se stala v jistých kruzích bezmála klasikou. Klasikou, která je tupoučká a ostrá jako ti redneck hoši na baru, jimž se často splašej kladiva. Rád tenhle film sem tam někde zahlídnu - už jen proto, že patřil mezi kousky, které za našeho dětství řádily na poli kolujících VHS. (15.04.2020)

Je to jenom práce není to osobní. Takže když mě někdo nazve čurákem tak to není osobní? A co když někdo řekne, že moje máma je kurva? A je? Swayze je drsňák kterýho když někdo bodne nožem tak nehne ani brvou, Zraněný rameno si sám suverénně zašije pije jenom černý kafe a když ho naserete tak vám vyrve ohryzek. Asi podobně jako kolega POciSEM tak i já jsem byl odkojen na jiných akčních hrdinech a tak jsem asi v určité době nedokázal tenhle spektákl úplně docenit, ale dneska to vnímám jako typicky bezstarostnou a nahláškovanou přímočarou osmdesátkovou záležitost. Gazzara jako záporák je správně úlisný a slizký a všechno podtrhuje typický vhs dabing který sice možná není úplně padnoucí, ale nejrůznějšími pohlavními orgány se jenom hemží. No a ten konec všemu nasazuje korunu. Někdo tu sice zabil tucet lidí, ale nikdo nic neviděl ani neslyšel. Něco takovýho prostě mohlo projít jenom v osmdesátých letech a tenhle film je jejich naprosto krystalickým představitelem. Ano je to ten typ filmu při jehož sledování si říkáte no to je, ale volovina, ale spíš to doprovodíte pobaveným nostalgickým úsměvem a ne žádným zlým úšklebkem. Lidi co na tomhle vyrostli pochopí o co jde a ti ostatní raději ruce pryč.85% (07.04.2024)

Bar fighting forever!!!! Tak tohle snad ani není možný. Můžu říct, že už dlouhý léta jsem neviděl větší ptákovinu, u který bych se tak pobavil, že by mi zůstal úsměv na rtu ještě dlouhý hodiny po skončení. Nařachlej Patrick Swayze v úloze chladnokrevnýho, drsnýho šéfa ostrahy baru, kterej je nejenom totální profík, mentor, ovládá snad 10 bojovejch umění a šije si sám několikacentimetrový tržný rány bez pípnutí, ale taky balí ženský lusknutím prstu, bojuje s mafiány a u toho stíhá hlásit jako kdyby to byl snad bratr Joea Hallenbecka. Tohle jsem ještě neviděl!!!! Road house si musí oblíbit každej člověk bez výjimky, protože, i když to nemá žádnou kostru nebo nedejbože smysluplnej příběh, tak - jak už jsem psal - Patrick je tady tak boží, že si fanda čehokoli musí přijít na svý. A když do toho připočteme Sama Elliota a slepýho kytaristu, máme dokonalej (spíš nechtěně dokonalej) film. Jinak bych rád napsal, že o tomhle velebijáku jsem se dozvěděl ze seriálu Family guy, kde tenhle film stylově a bez okolků parodoval Peter Griffin. Tady je menší ochutnávka http://www.youtube.com/watch?v=nDURfLc9u0g :) (20.03.2010)

. Sice vše bylo anoncováno větou ,,myslel jsem, že jste větší", ale nijak mi to nepomohlo. Patrick mě jako ,,bijec" s východní filozofií nijak neuchvátil. Film sám o sobě neměl drive, vše bylo průhledné a přesně nalajnované tak jak to v Béčkových filmech je. Boj dobra proti zlu s milostnou zápletkou (nic proti, ale viděla jsem lepší). Ovšem figurku a prdelku měl k sežrání, za ní a hudbu ty dvě hvězdy. (18.11.2013)

Vždycky, když se přiblíží výročí Patrickovi smrti, popadne mě nějaká nostalgie a stesk po těch mandlových očích, a tak jsem si pustila tenhle ne úplně náročný snímek o proslulém barovém vyhazovači, který se nechá najmout do nového místa, které slávu má už tak nějak pomalu za sebou. A Dalton má oči všude. A co teprve jeho kamarád, trošku životem ošoupaný Sam Elliott, že kterého charisma kape ne po kapkách, ale rovnou po polévkových lžících. Mladá lékařka, Kelly Lynch, to byla ještě pěkná holka, dnes je spíš něco jako namakaný zchrtlý tranvestita. Filmu nechyběla ani akce, ani humor, takže vzpomínka jako vyšitá. (18.09.2016)