Super Size Me

Tohle je přesně ten typ dokumentu, který by měl být pouštěn ve školách. Forma je vcelku poutavá, dokumentarista dostatečně šílený (jak jinak si vysvětlit jeho ochotu jíst měsíc v kuse McSrágory) a hlavně to není přehnaně teatrální a hysterické jako jsou dokumenty Michaela Moorea. Osobně mě doslova šokovalo například to, jak enormně se mu během pouhého měsíce zvýšila hmost, hladina cholesterolu a cukru. Pro někoho, kdo se v tom trochu vyzná, jsou to takřka neuvěřitelná čísla. Zadruhé, začínám si vážit našich školních jídelen a la komunistická kantýna. To, co servírují ve školách americkým děckům, jsou neskutečné blafy a oproti nim jsme zeleninový ráj. No, není se co divit, že Američani jsou nejtlustší národ na světě, když fast-foody jsou na každém kroku a většina dotazovaných ani neví, co znamená slůvko kalorie... můžeme jenom doufat, že podobný trend, rozvíjející se v posledních 20 letech i u nás, nebude sledovat stejnou cestu. (21.12.2011)

Nutnost pro ty, co maji radi McDonalds a jim podobne restaurace. Pro ty ostatni nesmirne zajimavy a zabavny dokumet. Morgan Spurlock jedl tricet dni pouze jidlo z McDonalds a byla to pro nej temer smrtici davka. Postupne sledujete promenu jeho zdravotniho stavu a to vse je konfrontovano s odborniky. Po tomhle filmu uz nebudete chtit jist u McDonalds ani kdekoliv jinde. Velmi pusobivy film. (11.07.2004)

Co by se stalo, kdyby nebylo na Manhattanu 83 McDonaldů, ale 83 posiloven? Fronta k tomu jedinému Mekáči by se táhla až k západnímu pobřeží. Oproti Fast Food Nation táhne Super Size Me přímo na branku s potvrzenými fakty a na první pohled je ani nijak zvlášť nepřibarvuje, hlavně to dělá zábavnou, koukatelnou formou a diskutuje problémy, které trápí většinu lidí stravující se právě v nechvalně proslulých fást-fůdech. Co z toho plyne za ponaučení? Být veganem je na prd a být otrokem rychlých občerstveních ještě víc, ale když ono je to tak dobroučké, že? PS: Ještě, že u nás ve městě žádný Mekáč není... //Digitální proces, kopie na 35mm - 1,78:1// (15.10.2008)

tento dokument nepřináší nic nového - že jsou amíci tlustí, hloupí a neváhají každou blbost hnát před soud přece dávno víme. Navíc, když k natočení dokumentu stačí měsíc jíst věci od McDonnalds, tak to také není zrovna ukázka filmařského umu - zkrátka a dobře, jako alarmující agitka pro špekatou americkou veřejnost je to supr, pro zbytek světa je tento snímek jen tak pro pobavení nad nebetyčnou zhovadilostí zámořských tlouštíků:) (25.11.2008)

Čekal jsem, že jíst celý měsíc žrádlo od MC Donalda nebude nic extra, ale že to bude vypadat až takhle... God bless America! (15.10.2011)

Nejdříve jsem dal čtyři hvězdy, pak jsem přehodnotil na tři a teď přehodnocuji ještě níže na dvě. A důvod? Při pomyšlení na povrchnost a na nechutnost tohoto dokumentu se mi dělá špatně. Omlouvám se, ale dále propagovat tímto způsobem USA nechci a nebudu. Jsou i jiné způsoby "kulturní", kde mohu říci, že v tom je USA dobrá, možná i nejlepší, ale nechtějte po mě, abych hodnotil pozitivně chlápka, který chce být jako ostatní nenažraní Bigové a MC v jeho okolí. Dvě hvězdy jen za to, že je to skutečně v dnešní době přesně tak a že takhle si neváží jídla hlavně v USA. (04.02.2012)

Super Size Me je dítkem své doby, dělaný s láskou ve stejném duchu přízemnosti a pokrytectví jako doba samotná. Super Size Me je představa konzumenta o životním poslání a boji proti vlastním vyžadovaným životním podmínkám. Obecně nemám příliš v oblibě spotřebně humanistické aktivisty. S konzumem jsou pevně spjati, každý mondénní zvuk berou za svůj, všechno ví nejlépe a ostatní ve jménu svého přesvědčení šikanují. Výsledky jejich úpěnlivě hysterického snažení bývají smrště příkazů, zákazů a předpisů. Aktivní konzumenti tím nevědomky zasazují ránu sami sobě. Konzum pružně reaguje na poptávku trhu, snaží se plnit potřeby i přání za příslušnou finanční odměnu. Technický pokrok vytváří pohodlí a přebytek. Lidé v těchto podmínkách se nechtějí pachtit za vznešenější hodnotou a spokojeně leniví z pestrobarevných možností spotřeby. To je náš vzývaný cíl, to je nás ideál a představa spokojeného života. Konzumní svoboda není o zákazech a příkazech, ale o možnostech a volném výběru. Je zavádějící útočit na spotřební hodnoty, pokud se jich vehementně sami dožadujeme. Navíc moderní zemědělství a následná výroba potravin zásobují lidská těla nejedním jedem, pranýřovat jednoho výrobce není na místě. Morgan Spurlock mě zaujal pouze dodržením dramatické linie. Objektivitu nalezne pouze ten, kdo jí nalézt chce. Super Size Me je pokřivené zrcadlo společnosti. Autor i jeho dílo na mě neudělali ten nejlepší dojem. (15.01.2018)

Superextremisticky experiment o stravovani sa v McDonalde nie je ani tak dokumentom,ako zabavnou sondou do stravovacich navykov jedneho chlapika pocas 30 dni,ked sa rozhodol,ze jeho zaludok neprijme nic,co by nebolo kupene v McDonalde.O moznosti alebo nemoznosti nasledkov necham polemizovat odbornikov.Stastie,ze u nas je mekac stale stravou skor ojedinelou ako beznou a vdaka za to,ze porcia "supersize" sa nevyskytuje.Kazdopadne nechapem ako niekto dokaze vypit po obede este 1,2 litra sladeneho bublinkaveho napoja...tfuj cocacolove limonade!!! (21.08.2006)

Kvalitou je to asi nadprůměr, ale zas tak velký dojem to na mně neudělalo. Ale na druhou stranu je fajn, že to všem ukázalo, jakej je Mekáč shit. (12.08.2009)

Dokument, který v plné síle ukazuje špatnou stránku fastfoodů. Byl jsem na něj zvědavej, protože jsem o něm dost slyšel. Abych pravdu řekl, tak ho obdivuju, že se do něčeho takového pustil, ale určitě mu nezávidim to jak se zhuntoval. (05.01.2011)

Co platí u Super Size Me, tak platí u většiny dokumentů. Tedy že nahlížejí na problém pouze z jedné strany nebo nemají dostatečně široký náhled na danou věc. Sice se dá říct, že většina fakt o Macdonaldu jsou pravdivá a místy dokonce velmi překvapivá. Spurlock dokáže ale dávat svůj dokument dohromady tak zábavnou formou, že přehlédnete ostatní argumentaci a prostě si užíváte tu trošku kontroverze. Zvláště na téma, které se dnešního obyvatelstva vyloženě týká - obezita. No řekněte kdo z vás nikdy nebyl nebo aspoň trošku pravidelněji nenavštěvuje nějaký fast-foodový řetězec. Jinak můj názor na američany je stále stejný. Z větší části jsou to hloupá do sebe zahleděná, tlustá stvoření. Která se pěstují v tomto duchu již od školy. (25.10.2011)

"My body ... officially hates me." ... Ano, aby ne, když tělo musí čelit měsíčnímu ataku neustálého přísunu pokrmů z McDonalds. Morgan Spurlock dostal zajímavý nápad vyzkoušet na sobě účinky této stravy společně s vyčleněním téměř veškerého pohybu ze svého repertoáru, jak je pro některé Američany typické. Nejen kouření vás může postupně zabíjet, tento dokument ukazuje, že existuje i další z mnoha způsobů, o kterém si to mnozí ani neuvědomujeme. Snímek se mi líbil z toho důvodu, že má spád, přináší spoustu zajímavých informací, nesnaží se příliš poučovat a nechává lidi si udělat vlastní názor. (19.06.2011)

Nielen, že si nedáte fast food, ale zrazu vám prestane na malú chvíľu chutiť všetko, čo spôsobuje závislosť. (20.04.2020)

Vtipně a velice sugestivně natočený dokument, který nám na příkladném testu (třicetidenní stravování hlavního "hrdiny" pouze u McD) ukazuje, jak škodlivé a takřka životu nebezpečné jsou pochoutky, které v McD prodávají. Dokument je bohatý i z informačního hlediska, nalezneme zde zajímavé statistiky, rozhovory a znalostní kvízy, které jsou pokládány náhodným osobám a dětem. (07.02.2006)

Já sice u Meka jím po haluzi 1x za rok, ale i tak. Je šílené vidět, co to s člověkem dokáže udělat. Skoro mám pocit, že bych měl se sebou něco dělat... (05.11.2011)

Nominace na Oskara (Best Documentary) a dalších jedenáct nominací, z toho šest proměnil. Jedl, blil, jedl, mluvil, jedl, jedl..... a jedl. (28.01.2012)

Mám rád tyhlety dokumenty, kde se ryje do majoritních názorů společnosti. Protože většinou jsem na jejich straně. Tohle mě jen přesvědčilo v tom, jak moc to v Americe stojí za hovno, i když se obecně propaguje pravej opak. Je pravda, že Mogran Spurlock to vzal trochu za jeden konec provazu a celou sféru fastfoodů staví do pozice čirého zla, i když člověk by si měl v životě i něco užít. Samozřejmě "všeho s mírou" a "dobrého pomálu". V Americe je to ale dost extrém, takže chápu, že na to chtěl upozornit. Já osobně jsem žrádlu v McDonaldu nikdy nepřišel na chuť, všechno jakési umělé, i když ta chuť nebyla úplně k zahození. V naší malé republice to s tím jídlem taky není zrovna ideální, ale můžeme být rádi, že to je, jak to je - mohlo by být mnohem hůř! Hodnotit-li mám, tři hvězdy dokumentu dám. PS: zajímavé bylo, že Don Gorske, který každodenně sežere minimálně jednoho Big Maca, není tlustý - ale stejně vypadá jak kokot, s tou jeho rovně střiženou ofinou, licousnatými licousy a culíkem. Pan Krabs ze Spongeboba by z něho ale měl radost... (05.02.2021)

Je az s podivem jak v dokumentech tohoto typu amici na sebe sami rikaji spinu o tom jak kazdy druhy ma zbrane, jake maji problemy s gangy (narazim napriklad na podobny typ dokumentu jakym je napriklad Bowling for Columbine), jak jsou tlusti, jak jsou blby, ze ani nevedi co si vybavit pod slovem kalorie nebo kde hledat na mape Evropu a podobne, ale pritom jsou schopni natocit takovehle perfektni dokumenty, ktere si nezadaji s tou nejlepsi dokumentarni spickou. Co to znaci, tedy krome toho, ze nekolik jedincu se odhodlalo natocit takovyhle dokument? Do jiste miry to necham na vas, ale myslim si ze jsou schopni sebekritiky v tom jejich extremnim slova smyslu. Mam namysli to, ze pokud uvidi v televizi, ze prezident rika, ze fastfoody jsou vyslovene skodlive, aby do nich prestali chodit, tak spolecnostem, ktere se timto odvetvim zabyvaji nasledujici den rapidne klesnou trzby. Zenu to samozrejme castecne do extremu, ale o tom je zaroven i tento dokument. Dohnat to do extremu, aby si to lidi konecne uvedomili. Pokud totiz chcete cloveku neco vtlouct do hlavy a to doslova, nestaci mu to slusne rici nebo mu poslat letak, musite ho do te hlavy opravdu tlouci, aby si to zapamatoval. Co se tyce samotne formy jakou je dokument ztvarnen, tak ta vypada nasledovne: 30 dni, hubeny zdravy muz a od rana do vecera naloz od strycka mekace. Jak dopadne a jaky to ma dopad na jeho zdravi je alarmujici. Mnohem vice alarmujici je vsak fakt, ze obeznich lidi stale pribyva a i pres posledni trendy "hubene" mody (coz je podle me mnohdy naprosty protikontrast ke zde propirane obezite, tudiz extremni vyhublost nekterych modelek je stejne nezdrava jako extremni vaha tlustych lidi) lidstvo takrikajic kyne. Co to zpusobuje? Podle me rada faktoru: kazdy ma auto, tudiz si neustaleme vozime prd*le na ukor pohybu, samozrejme fastfood obzerstvi nekterych jedincu taky toho moc neprida a v neposledni rade naprosta absence sportu. Dokument nehleda vychodisko ani nikoho vylozene neodsuzuje za navstevu fastfoodu, ale otevrene mluvi a poukazuje na prokazatelna rizika, ktere tento fenomen prinasi. Volba je na nas. Ja osobne fastfoody nenavstevuji. A abych to trochu odlehcil, tak musim neskutecne pochvalit, Morgana za tu odvahu a vydrz se kterou do tohoto experimentu sel a ikdyz si uvedemuji cim musel projit, tak jeho dokument me nekolikrat dohnal k vybuchum smichu. (21.04.2006)

Letos už sem u Mekáče jednou byl, další návštěva je plánovaná na neurčito... (23.10.2006)

Co dodat? Snad jen to ze u nas nastesti není velikost Super Size a nejvetsi velikost je asi tak polovicni  (06.12.2007)