Němý film

Celovečerní filmový experiment. Brooksův snímek naštěstí nestojí na jediném esenciálním nápadu, ale oblaží diváka: důmyslnou prací s metatematikou (němý film o tom jak se shání protagonisté do němého filmu), s gustem vystupujícími dobovými hvězdami (Reynolds, Caan, Minelli, Bancroft, Newman), perfektně odkoukaným a zparodovaným herectvím dávno zašlé éry a velkým množstvím variabilních gagů. Pocta „velkým němým“, pocta slapsticku, lekce z originality, extrabuřt pro cinefily a pomník pro Mela Brookse. PS – na počátku bylo slovo a stvořitel se jmenuje Marcel Marceau. (08.11.2006)

Skvělý nápad – němý film o tom, jak se někdo snaží natočit němý film v sedmdesátých letech, za účasti těch největších dobových hvězd. Je to pár vtipných detailů, u kterých se člověk zasměje (když třeba tři filmaři chodí, a v rytmu hudby si vždycky poskočí), ale jako celek je film natahovaná nuda. Scény typu honičky s Paulem Newmanem neobsahují gag v podstatě žádný, divákovi má stačit pohled na Newmana v motokáře. A takových je tam víc… Přitom němá éra poskytovala Brooksovi takovou studnici nápadů, a možných zdrojů citací. Čekal jsem něco ve stylu Spaceballs nebo Mladého Frankensteina, což byli jakési holdy svým předobrazům, vypilované do nejmenších částeček. Tady ty částečky nějak chybí. (29.09.2006)

Jako pocta milé, jako pokus proti stereotypu výborné a chvályhodné, jako samostatný film přes svou naivitu a nevyrovnanost překvapivě přijatelné a s přibývajícími minutami stále vtipnější. Některé gagy sice nemohly fungovat ani v době vzniku, ale na druhou stranu třeba taková nemocniční honička s Paulem Newmanem nebo Caanův houpající se přívěs jsou téměř nadčasové situace. A to nakonec rozhodlo, že jsem Brookse chápal čím dál víc. Silent Movie byl natočen přesně s takovým nadšením, jaké předvádí ve filmu hlavní trojice při hledání hvězd a jde jen o jediné - umět si ho užít. Tak se nemračte na sem tam vyčpělý vtípek a běžte tleskat Vilmě. 70% (10.11.2007)

Ne vždy je výsledný produkt adekvátní nápadu a odvaze, s níž se pustíte do jeho realizace. Natočit v 70. letech barevnou němou komedii lze vnímat jako milou provokaci, obsazení několika největších hvězd té doby (Paul Newman, Burt Reynolds, Liza Minnelli) jako vydařený vtip, absenci alespoň trochu ucelené dějové linie pak jako podraz na diváky. Film, reflektující v druhé rovině pozření velkých studií klasického Hollywoodu nadnárodními konglomeráty, je sledem skečů (často snímaných "postaru" statickou kamerou), jež s větší či menší nápaditostí odkazují především k němým groteskám. Jak už tomu u Brookse bývá, některé gagy jsou podařené, jiné trapné. Totéž dnes platí také o spoustě grotesek, zvolená forma tím pádem funguje zejména jako omluva režisérova sklonu k nestydaté dětinskosti. Cameo Marcela Marceaua a honička na kolečkových křeslech patří k vrcholům komedie jinak spíše úsměvné než směšné. 80% (02.10.2006)

Místy povedené (hlavně scény s hollywoodskými hvězdami), místy se vtipy často stávaly trapnými. Byla to opravdu odvaha natočit neogrotesku 50-60 let po skončení éry němých filmů. Možná kdyby Brooks "omladil" i vtipy a nepoužíval humor 20.let, líbilo by se to všem více. Přeci jen se dnes většina lidí zasměje u novodobější komedie než u grotesky. Koupelnovou scénu s Burtem Reynoldsem nebo honičku na invalidních vozících s Paulem Newmanem by si ale neměl nechat ujít nikdo. (15.07.2008)