Němý film

Studio VELKOFILM (Motto: UMĚNÍ PRO PENÍZE) uvádí film Němý film, který se zdá v 70. letech naprosto šílený a nikdo takřka nechápe proč točit němý film, když je tato éra nenávratně pryč. Sám Brooks toto pojal velice originálně a natočil film o tom jak natočit film takový jaký on opravdu natočil. Dlouho jsem se nesetkal s takovou originalitou a neméně dlouhou dobu jsem čekal až budu mít možnost vidět toto Brooksovo dílo a byl jsem opravdu velmi potěšen. Přesně jeho humor a propojení mezi realitou a smyšlenkou je naprosto geniální a málo kdy se s tímto setkávám. Ale jasné je, že on bude tímto originální a díky tomu si ho navždy zapamatuju ať už s kterýmkoliv jeho filmem...a extra s tímto. --- Ať žijou boháči. Chudoba je na prd (02.10.2006)

Žasnem nad tým, do akých najmenších detailov a podrobností dokázal Mel Brooks odpozorovať, dôsledne zachytiť a navrch sparodovať typické znaky nemej grotesky. Čo sa na prvý pohľad javí ako relatívne povrchný a miestami trápny pokus o nápodobu zašlej éry, je v skutočnosti nesmierne sofistikovaným mnohovrstevnatým tvarom, experimentom, satirou, dokumentom doby a metafilmom v jednom. Netrvá dlho, než si uvedomíme, že príbeh o trojici extravagantných kamarátov natáčajúcich v 70. rokoch nemý film je príbehom vzniku filmu samotného. V duchu nemej grotesky je však dejová konštrukcia tvorená sledom jednotlivých gagov a scénok (v ktorých sa tradične popierajú fyzikálne zákony), tu lepších, tu slabších. Kolísavú kvalitatívnu tendenciu možno pripísať schopnostiam režiséra, no len ťažko to možno filmu vyčítať. Vďaka tomu totiž vyniknú tie skutočne vydarené vtipy a zároveň tým omnoho presnejšie a uveriteľnejšie vystihuje hlavný prúd produkcie grotesiek, ktorý trpel rovnakými neduhmi - možno to teda rovnako vnímať i ako premyslený zámer a skutočnú trápnosť môže filmu pripisovať len divák s malými poznatkami o tejto ére. Množstvo scénok taktiež odkazuje ku svojim proťajškom v nemom filme; naháňačka na invalidných vozíkoch (ktorá obsahuje taktiež referenciu na Bena Hura) pripomenie legendárnych "keystoneských policajtov" a scéna, v ktorej sa všetci ponúknu zapáliť Anne Bancroft cigaretu je totožná so scénou v závere Der Letzte Mann F.W. Murnaua. Film taktiež zdarilo reflektuje veľké pohyby a zmeny v Hollywoode. Od počiatkov štúdiového systému 20. rokov, cez pády a návraty veľkých persón, hviezdny systém 30. a 40. rokov a novú vlnu, oživujúcu kinematografiu konca 50. a 60. rokov, pohltenie Paramount Pictures v roku 1966 spoločnosťou Gulf & Western (vo filme Engulf & Devour) až po vrcholnú éru zvukového filmu 70. rokov, vtedajšie celebrity, trendy a spoločenskú uvoľnenosť. Mel Brooks zachádza v intertextualite ešte omnoho ďalej, keď parafrázuje a odkazuje na známe motto MGM, alebo svoje vlastné filmy (nemožno si nevšimnúť plagátu na Young Frankenstein) a do toho vnáša autobiografické motívy. Fakt, že si vďaka šialenému tempu grotesiek a "screwball comedies" udržuje i pri takom enormnom množstve línií a odrobiniek prehľadnosť, je známkou precíznej dramaturgie a sústredenej réžie, ktorá presne vie, čo a ako chce týmto filmom povedať. Od 5-hviezdičkového hodnotenia ma delí len domnienka, že si napriek všetkému mohol dať Mel Brooks na vyrovnanosti záležať väčšmi, tak, ako tí skutoční majstri nemých komédií. 85% (18.01.2015)

Tentokrát ne parodie, ale stoprocentní pocta groteskám němé éry! Zběsilá honička Mela Brookse za slavnými hvězdami (Anne Bancroftová, Paul Newman, James Caan, Liza Minnelliová, Marcel Marceau, Burt Reynolds...), které chce obsadit do němého filmu po padesáti letech existence filmu zvukového. Jenom je škoda, že na tolika místech zní opravdu jen ticho, nikoli hudba, která byla za němé éry významným výrazovým prostředkem. Tady se to moc nepovedlo. 70% (20.02.2003)

Je to vždycky radost, dívat se na komedii plnou lidí s komediálním talentem - a když je ta komedie navíc dobře vymyšlená a dělaná s tak očividnou láskou a péčí, není co řešit. Němý film je nádherná pocta groteskám, v níž září především Mel Brooks a Marty Feldman, nicméně to, co předvedou všechny hvězdy, jež pro svůj trhák shánějí, také nemá obdoby. Obzvlášť Anne Bancroft mě nadchla. (31.01.2016)

Silent Movie... Natočit v druhé polovině 20. století němý film, to je už sám o sobě experiment, běžní diváci už na takovouhle formu narace dnes nejsou zvyklí. Sice se do něj dá schovat plno podpůrných berliček, stejně jako to udělal režisér Mel Brooks - natočit novodobý němý film jako poctu klasickému němému filmu (se všemi těmi odkazy, citacemi, aluzemi, výběrem typologie postav atd.), vypomoci si scénářem a to tak, že se natočí film o natáčení filmu, do něhož se obsadí dobové hollywoodské hvězdy... V takovém filmu se samozřejmě musí objevit lavina neotřelých a lehce absurdních gagů na úkor příběhových linií (stejně jako to bylo v dobách němých grotesek), děj se fragmentuje a dynamiku film získává volným navazováním jednotlivých prvků situační komiky. Důležitá je mimická a proxemická výbava jednotlivých herců a především jejich anomální, výrazná fyziognomie - to je asi nejslabší místo celého díla - jediným skutečně nosným a divácky vděčným objektem zájmu je Marty Feldman a jeho podivuhodně špičatá tvář s vypoulenýma očima, jehož stylizace nešiky s motocyklovou kuklou na hlavě nemá chybu... Ostatní jsou jen průměrní a ženská část hereckého obsazení, alespoň v mých očích, vysloveně selhává... Famme fatale si skutečně představuji (a to i na základě percepce hollywoodských děl ze 70. let) jinak... Za zmínku stojí kongeniální český překlad Dany Hábové, jež počeštila hlavního hrdinu, který se jmenuje Mel Funn, kouzelným překladem Mel LeGrace, což se mi zdá lepší než sám originál... Tedy celkem dost podařená novodobá groteska, ale třeba Vorlův Skřítek mi fungoval líp... (15.12.2007)