Reklama

Reklama

Amen.

Trailer 1
Francie / Německo / Rumunsko / USA, 2002, 126 min (Alternativní 132 min)

Kurt Gerstein byl za druhé světové války německý vědec a důstojník, který měl na starosti projekty dezinfekce a čištění vody pro SS. Když zjistí, že látka, na jejímž vývoji se podílel, má sloužit k hromadnému zplynování Židů v koncentračních táborech, je zděšen a rozhodne se o nacistických zvěrstvech informovat svět. Jeho pokusy varovat katolickou církev zůstávají bez odezvy, dokud se nesetká s mladým jezuitským knězem Riccardem Fontanou. Oba muži spojí své síly, aby upozornili na systematické vyvražďování židovských rodin. Brzy se však ukáže, že nemají sílu něco skutečně změnit. Americký velvyslanec ani papež se nadcházející genocidě nepostaví. Film Constantina Costy-Gavrase je volně inspirován hrou Rolfa Hochhutha, která se hrála v roce 1963. (Cinemax)

(více)

Videa (2)

Trailer 1

Recenze (68)

italka63 

všechny recenze uživatele

Pokud shlédnete tento film, doporučuji přečíst si ještě knihu Vatikán a Hitler. Co dodat ke skutečnému válečnému příběhu, kde slušní tíhu neunesli a zločinci včas propluli do bezpečné náruče států, kde jim byl poskytnut azyl a změněná totožnost. V Argentině v odlehlejších místech vznikala německá městečka s hrázděnými domy a když se nešťastnou náhodou stalo, že nějaký lovec nacistů či novinář je objevil, vysmáli se mu do obličeje. Poslouchali jen rozkazy a jsou nevinní. Ona to nebyla jen Latinská Amerika, ale i USA i Rusko. Ovšem tam je alespoň zapřáhli. Co se týká církve, její pokrytectví je bezbřehé a ne nadarmo sama kniha Zjevení poukazuje a varuje do budoucna před její špatností. Jak ironické. Je smutné, jak na miliony mrtvých ve jménu zrůdnosti poslední dvě generace rychle zapomněly. Co chcete, vzpomeňte na pestrý život minulého papeže. Bez komentáře. ()

radektejkal 

všechny recenze uživatele

Nedávno utekla žena souseda Stejskala (o pět domů dál, za majitelem autoopravny Ondráčkem - chodím k němu často, volám mu, i když píchnu). Vzbudilo to rozruch, jeden říká to, druhý ono, jeden má zaručené zprávy, druhý jen z druhé ruky, jeden zná příčiny, druhý kam až to povede. A na mně je, abych zaujal nějaké stanovisko. Pokud ho nezaujmu, což samozřejmě také mohu, budou mě považovat za blba... Pokud tuto vesnicky omezenou informační zónu zglobalizujeme, dostáváme se k filmům Costy-Gavrase. Jejich cílem je - kromě uměleckých pretencí - ovlivnit divákův postoj jedním (tím "správným") směrem. Ovlivnit jeho postoj jiným směrem, se ovšem snaží další masa informací na internetu, v televizi a v knihách. - Například kniha P. Pavla Zahradníčka s podtitulem (titul je nezajímavý) "10 mýtů o křesťanství ve světle historických faktů", vydáno v roce 2016. Poslední mýtus se jmenuje "Pius XII. - Hitlerův papež?" a tvrdí se v něm, viz též citace z filmu, "že Pius XII. nemlčel, i když promlouval především svými činy." Autor rozebírá formy pomoci Židům od papežského stolce a kritizuje údajné útoky na něj (o filmu Costy-Gavrase se nezmiňuje bohužel ani nezmiňuje). Závěr (uvedený již v úvodu) zní: Židovský historik Emile Pinchas Lapide konstatuje, "že Pius XII., Svatý stolec vatikánské nunciatury a celá katolická církev zachránili 700 000 až 850 000 Židů od jisté smrti." Podobně bychom se nicméně mohli také ptát, kolik slovanských pohanů, languedockých katarů, středověkých mystiků, amerických Indiánů atd. tyto instituce tehdy zachránili. Zkrátka: buďto jste kosti-gavrasiti nebo ne. Pozn. 1: Sebevražedník v předmluvě byl československý novinář Štafan Lux, svůj čin spáchal před generálním zasedáním Společnosti národů v Ženevě již 3. července 1936, z důvodu uvedeného ve filmu. Pozn. 2: Podobná vlna odporu jako proti euthanázii duševně postižených (ovšem zde bez podpory církve) se zvedla i proti deportacím německých židů, která složkám SS tuto činnost značně komplikovala. Německo se také nikdy nestalo "judenfrei". Pozn. 3: Uvedený dokument se sice přímo o Gavrasovi nezmiňuje, kritizuje však divadelní hru Rolfa Hochhuta "Náměstek - Der Stellvertreter. Ein christliches Trauerspiel" (premiera na Freie Volksbühne 20. února 1963), ze které Gavras vychází, jako ideovou diverzi arganizovanou bolševickou rozvědkou, ke které se po čase doznal samotný Jurij Andropov. Pozn. 3: Vatikán nepovolil natáčení filmu ve svých prostorách, film byl tedy natočen v paláci bukurešťského parlamentu (Palatul Parlamentului) a dalších interiérech tohoto města (občas se tam samozřejmě připletl i nějaký foxteriér). Pozn. 4: Reflexe Radko **** připomínající reálie v Slovenském štátu a následujících obdobích je zcela případná. Pozn. 5: Možná smyslem celého filmu je uvažovat (spíš meditovat) o Kurtu Gersteinovi, který skutečně není postavou jednoduchou. Pozn. 6: Poslední nelichotivá: kdo říká, že "genocidě Židů se zabránit nedalo", by měl lépe vážit svá slova. Pozn. 7, když už jsem se tak rozpoznámkoval. V článku "Židé odstranili hanlivé nápisy u podobizny papeže Pia XII. v Jad Vašem" (europortal.cz) se píše: "V novém textu umístěném na jednom z panelů muzea v Jad Vašem nyní podle pravdy stojí, že už v roce 1942 během Vánočního poselství papež hovořil o „stovkách tisíc lidí, kteří byli bez jakéhokoli provinění, pouze z důvodů své národní či etnické příslušnosti popraveni anebo určeni k postupnému zániku.“ Papežův rozhlasový projev z 24. prosince 1942 (RADIOMESSAGGIO DI SUA SANTITÀ PIO XII) tvoří ve filmu jakýsi mystický střed všeho dění. Projev je to dosti obsáhlý (13 wordovských stran; takové zdání ve filmu nebudí - vyskytuje se v něm také již slovo "holocaust", byť ještě v původním smyslu, vztahujícímu se k apokalypse). Válce je zde věnována ca. jedna strana (pokapitola "Úvahy o světové válce a obnově společnosti"). Aby bylo možno vytvořit si alespoň určitou představu, uvádím tuto část v překladu: "Velká část lidské společnosti, a neváháme tvrdit, že i mnoho těch, kteří si říkají křesťané, se nesou svůj díl společné odpovědnosti za nesprávný vývoj, škody a nedostatky morálního stavu dnešní společnosti./ Tato světová válka, a vše, co je s ní spojeno, vyplývá z dřívějších, vzdálených či blízkých postojů a materiálních, právních i morálních důsledků, co znamenají jiného než úpadek, nečekaný snad jen lehkomyslnými, avšak předvídaný a odsouzeníhodný těmi, kteří pronikli do podstaty společenského řádu, který za šalebným obličejem či maskou konvenčních hesel, skrývá svou smrtelnou nemoc a svou bezuzdnou touhu po majektu a moci. / To, co v dobách míru bylo potlačeno, explodovalo po vypuknutí války ve smutnou řadu událostí, které nejsou v souladu s lidským a křesťanským duchem. Mezinárodní konvence týkající se omezení nelidskosti války, k jejich dopadu na bojující, za účelem zákonných ustanovení pro okupovaná území a věznění zajatců, zůstávají mnohde prázdným slovem; a kdo dohlédne na konec tohoto neustálé rostoucího úpadku? / Chtějí se snad národy nečinně účastnit tohoto katastrofického vývoje? Nebo nad troskami společenského řádu, který se prokázal svou tragickou neschopností být lidem k užitku, se mají všechna šlechetná a čestná srdce raději sjednotit v slavnostním slibu, že nespočinou dříve, dokud ve všech zemích a národech na této zemi povstanou legiony, které se rozhodli přivést společnost zpět do neochvějného středu gravitace božského zákona, dychtící sloužit člověku a jeho vznešené pospolitosti v Bohu. / Toto zaslíbení dluží lidstvo bezpočtu mrtvých, kteří leží pohřbeni na bitevních polích: oběť jejich života při plnění jejich jejich povinnosti je žertvou (l'olocausto) nového, lepšího společenského řádu. / Toto zaslíbení dluží lidstvo nekonečnému žalostnému zástupu matek, vdov a sirotků, jimž bylo odňato světlo, útěcha a opora jejich života. / Toto zaslíbení dluží lidstvo nesčetným exulantům, jenž vichřice války vytrhla z jejich rodné země a rozprášila je do cizích zemí; kde mohou lamentovat s prorokem: „Dědictví naše bylo dáno cizím, naše domy cizincům (Jeremiáš, z latiny)“. / Toto zaslíbení dluží lidstvo stotisícům lidí, kteří bez jakékoli vlastní viny, jen kvůli své národnosti nebo původu, byli ustanoveni k smrti nebo postupnému zbídačení. /Toto zaslíbení dluží lidstvo mnoha tisícům civilistů, žen, dětí, nemocných a starých, jimž letecká válka, - jejíchž hrůzy jsme již od samého začátku mnohokrát veřejně odsoudili, - bez rozdílu nebo s nedostatečným ověřením, vzala život, statky, zdraví, obydlí, azyl a majetek. / Toto zaslíbení dluží lidstvo záplavě slz a hořkosti, navršené bolesti a trýzni, které vzcházejí z neblahých rozvalin hrozného střetu a zapřísahají nebe, vzývajíc sestup Ducha, aby spasil svět před dalším šířením násilí a hrůz. Pozn. 8: Na rozdíl od komunistických archivů, jsou archivy Vatikánu od roku 1939 uzavřeny. () (méně) (více)

Reklama

Snorlax 

všechny recenze uživatele

Obžaloba nacismu? Ano. Obžaloba postoje papeže k náckům? Ano. Ale hlavně otázka viny. Má větší vinu ten, kdo zlo páchá, nebo ten, kdo o něm ví a mlčí? Ten, kdo zlo páchá může být, a nezřídka bývá, duševně narušený jedinec. Ten, kdo před zlem zavírá oči, mu dovoluje růst až do mezinárodních rozměrů. Děkuji Costa-Gavrasovi za mnoho otázek, které mne donutil si položit. ()

helianto 

všechny recenze uživatele

„Bohové jsou pomalí soudcové, ale trestají jistě.“ Latinské přísloví, které by k filmu, zabývajícímu se otázkou postoje Vatikánu k židovské otázce za druhé světové války, mělo padnout jako ulité. A mělo by mít pravdu ... Jenže ... Jenže nemá. Největším a nejsmutnějším paradoxem tohoto filmu a vlastně i tohoto světa je to, že ti, kdo by měli být potrestáni, na které byl měl dies irae udeřit a oni by měli padnout na kolena, mnozí ti malí, obyčejní nacističtí zločinci, páchající svá zla pod rouškou ideí a kryti davem, ti mohou klidně odcestovat, ach, jak kruté, ale bohužel, jste lékař, takže jen do Argentiny, zatímco ti, kterým svědomí nedalo spát, kteří se rozhodli vystoupit proti té hrůze, nad kterou svět tak dlouho zavíral oči, ti byli zničeni. Jak těžké muselo být prozření? Jak těžké muselo být pro mladého kněze zjištění, že to, co považoval za neodiskutovatelnou morální autoritu, že veškeré jeho ideály, veškerá jeho víra je vlastně jen prázdnou, nablýskanou skořepinou. Riccardo svůj boj vzdává, „nebesa nejsou nikdy prázdná!“ je jen poslední zoufalé plivnutí do očí nacistické vůli, zoufalé tím víc, že podepřené vědomím, že zločiny tak strašné nebudou nikdy moci být dostatečně potrestány a „cesta komínem“, k níž byl nakonec odsouzen, je vysvobozením, mučednickou smrtí … Kurt Gerstein. Dobrý křesťan. Jeho život musel skončit tak, jak skončil, protože „je nepochopitelné a neomluvitelné, že zbožný křesťan jako on neudělal vše, aby se vymanil z tohoto zločinného systému“. I on, jako příslušník SS, byl totiž kolečkem v mašinérii tohoto zločinného systému. Snad mu byl ten poslední hřích odpuštěn za to, co učinil pro odhalení strašlivých zločinů, páchaných na Židech. Aspoň lidstvo mu oficiálně odpustilo … Film Costy-Gavrase rozhodně není prost patetických klišé, manipulativností a jiných podobných postupů. Mnozí mu to zde vyčítají oprávněně. Ale rozhodně je to film, který nám nabízí pohled na holocaust zase z jiného úhlu. A nutí nás přemýšlet. A to je vždycky dobré …. ()

Aidan 

všechny recenze uživatele

Tohle jinak průměrné drama o holocaustu v mých očích naprosto shazuje černobílá a lacině moralizující perspektiva, s jakou je ukázán přístup západních spojenců a Vatikánu k holocaustu. Film vychází z Hochhutova dramatu Náměstek, divadelní hry, která pomohla rozšířit obraz papeže Pia XII. jakožto antisemitského byrokrata, který neměl dost odvahy veřejně odsoudit nacismus. Tato karikatura se bohužel traduje od 60. let až dodnes. Tak i v Amen stojí dva spravedliví mužové - důstojník SS a jezuitský kněz - proti zkaženému světu mezinárodní politiky a diplomacie. Jenomže právě tahle politika a diplomacie byla v danou chvíli možná účinnější než patetické prorocká gesta. Možná ne... vidění tohoto snímku je však nemístně jednostranné. Hochut kritizuje papeže i za to, že srovnával Hitlera se Stalinem. Je to prý něco docela jiného... Ale kdeže! Pokud bychom chtěli porovnávat počty obětí sovětských a německých lágrů, pak by rudý kat dokonce vyhrál. Pius XII. za druhé světové války pod rouškou vnější neutrality pomohl zachránit životy tisíců Židů a po válce vystoupil jakožto odvážný kritik komunismu. Nezaslouží si být proměněn v takovouto karikaturu. Na filmu mi vadila tato historická nespravedlnost a též jeho duchovně beznadějné vyústění. Našlo by se v něm i pár působivých okamžiků - třeba jezuitovo radikální vyjádření solidarity s židovským národem - ale to na záchranu defektního celku nestačí. Jako alternativu doporučuji citlivější Schlöndorffův "Devátý den". Jako doplňující četbu pak například revui Salve 3/2008 věnovanou právě Piu XII. ()

Galerie (40)

Zajímavosti (6)

  • Film byl nominován v roce 2003 na Césara za nejlepší film, režii, mužský herecký výkon, hudbu, kameru a zvuk. (Snorlax)
  • Hlavní postava, Kurt Gerstein, skutečně existovala. Gerstein byl inženýr a lékař, nesouhlasil s nacisty, přesto z profesních důvodů vstoupil do NSDAP, později i do řad SS, kde s úspěchem bojoval proti tyfu, později však na Židech testoval Cyklon B. (Snorlax)

Reklama

Reklama

Časové pásmo bylo změněno