Amen.
Der Stellvertreter
Režie:
Costa-GavrasKamera:
Patrick BlossierHudba:
Armand AmarHrají:
Ulrich Tukur, Mathieu Kassovitz, Ulrich Mühe, Michel Duchaussoy, Ion Caramitru, Marcel Iureș, Friedrich von Thun, Hanns Zischler, Sebastian Koch (více)Obsahy(2)
Kurt Gerstein byl za druhé světové války německý vědec a důstojník, který měl na starosti projekty dezinfekce a čištění vody pro SS. Když zjistí, že látka, na jejímž vývoji se podílel, má sloužit k hromadnému zplynování Židů v koncentračních táborech, je zděšen a rozhodne se o nacistických zvěrstvech informovat svět. Jeho pokusy varovat katolickou církev zůstávají bez odezvy, dokud se nesetká s mladým jezuitským knězem Riccardem Fontanou. Oba muži spojí své síly, aby upozornili na systematické vyvražďování židovských rodin. Brzy se však ukáže, že nemají sílu něco skutečně změnit. Americký velvyslanec ani papež se nadcházející genocidě nepostaví. Film Constantina Costy-Gavrase je volně inspirován hrou Rolfa Hochhutha, která se hrála v roce 1963. (Cinemax)
(více)Recenze (68)
...ne nacisté, ale katolická církev byli největší zločinci v dějinách lidstva.. ()
Důstojník SS a mladý jezuita svádějí zoufalý a marný boj proti vyvražďování Židů za války. Silný příběh dvou "spravedlivých" proti většině, který nemohl skončit dobře. Zkoušejí to i prostřednictvím samotného papeže, ale nic nemůže zastavit německou mašinérii na východě Evropy v koncentračních táborech. Oba pak zvolí cestu sebeobětování a teprve oběť poručíka SS napomůže k odhalení zvěrstev, kterých se fašisté za války dopouštěli. K dokonalosti filmu přece jen něco schází, přesto je to film, který by měl být viděn. ()
Tak celá SS se neoficiálně dozvídá o vyhlazování židů a celkově o holokaustu dík jednomu odbojáři poručíkovi SS Kurtovi Gersteinovi. Vždyť oni o ničem nevěděli ještě v době,kdy dostávali u Stalingradu na prdel. Nebýt statečného esesmana a jeho zprávy,kterou sepsal před smrtí , asi by se o koncentračních vyhlazovacích táborech nikdo, včetně papeže, nedozvěděl. No to je teda eurohujerská sračka. Moc filozofie v tom nehledejte, je to marná snaha. Tohle si nezasloužil ani Gerstein. ()
Podobně silné a důležité téma by si zasloužilo odpovídající filmové zpracování. Film poměrně věrně zpracovává skutečné osudy poručíka Gertsteina a nebere si servítky s poněkud nedůstojným počínáním Svaté stolice během druhé světové války. Člověk si skutečně udělá obrázek, jak to tehdy všechno vypadalo a fungovalo. Jenže celé je to hrozná nuda. Sice nemám rád, když se v některých (převážně amerických) opusech až příliš tlačí na pilu, ale už dlouho jsem neviděl snímek tak bezkrevný a nezáživný. Některé postavy působí značně nevěrohodně a místy je celý snímek až moc schematický a černobílý. Pro mě vcelku zklamání. ()
Natažené a upovídané - nicméně silný příběh.... 7/10 ()
Silný příběh, opakující se téma: válka, nacismus, továrny na smrt, Židé...Církev ve všech dobách (i v té válečné) hleděla jen na své statky, a proto boj jedince proti rozjetému systému tzv. "desinfekce" nemůže ohrozit stabilitu Vatikánu ani jejich představitelů. Teprve když se celý svět dozvídá o plynových komorách, snaží se pastýři boží zachraňovat své ovečky. To však nic nemění na skutečnosti, že je to právě církev svatá, jež napomáhá uniknout pohlavárovi Osvětimi do Argentiny, který prchá před postupujícími osvoboditelskými armádami a samozřejmě před spravedlivým trestem. Pro někoho možná chybějící výjevy krutosti "pracovního" tábora, sugestivně symbolicky plní vlaky, jezdící prázdné na východ a opačným směrem přivážející plné vagóny do Osvětimi, poslední zastávky na cestě životem milonů lidí. ()
Film podle skutečné události, dvě dějové linie, zajímavé téma... ale pro některé je prostě historie odpad, to nepochopím. Kurt Gerstain určitě patřil k těm co měli dost inteligence, a tak si udělal vlastní názor na konečné rešení a za to bojoval po boku mladého jezuity. Určitě to musí dodnes dráždit takový snímek o tom jaký byl její postoji během druhé světové války, i když postupem času se snažili ukrývat nějaké Židy. Full stars ode mě, za to jaké silné pocity ve mě zanechal tento snímek. ()
Důkaz, že se dá natočit o holocaustu nevšední film (důstojník SS jako odpůrce "konečného řešení"), než je většinou obvyklé, tzn. z pohledu židovských uprchlíků, vězňů přímo uvnitř táborů atd. Co se týče srovnávání se Schindlerovým seznamem nebo například s Perlascou, jde o srovnávání nesrovnatelného, bohužel se toho tady někteří dopouštějí.... ()
Sugestívna veľmi znepokojivá výpoveď o zmysle a podstate katolickej církvi, osobitne jej najvyššej a najsvätejšej inštancie - Vatikánu. Poukazuje na odsúdeniahodnú farizejskú politiku pápežskej stolice v čase druhej svetovej vojny, ktorá akoby pozabudla (história to už ale berie ako akési pravidlo) na hodnoty predstavujúce základ kresťanskej morálky. A tak o čo lepším sa javí kresťanský kríž od nacistickej svastiky? Film zaváňajúci schématickosťou a všednosťou ťaží len z kontroverznosti tématiky, pričom jej účelovosť ide paradoxne na úkor vlastného spracovania príbehu i nedostatočného využitia jej možnosti. Film neútočí, len odhaľuje, napriek tomu neustále podsúvanie poburujúcich náznakov čoskoro omrzí a ovplyvní tak hĺbku ako aj naliehavosť samotnej myšlienky, o ktorej sa pre istotu nehovorí. Pri vynášaní rozsudku sa tak história musí oprieť o Danteho biblicky motivovaný výrok o tom, že "najhorúcejšie miesta v pekle sú vyhradené pre tých, ktorí si v čase morálnej krízy zachovali neutralitu". A tak nech sa stane !!! ()
Na film jsem se těšil už jenom z důvodu, že nebyl na žádost církve nikdy vysílán v ČR. A tím je prakticky řečeno vše. Církev nechce dobro pro lidstvo, ale sleduje jenom svoje zájmy a to už dlouhé staletí. Dle mého by měli nosit roucho opásané švihadlem a žít v sudu jak Diogenés ze Synopy. Kážou vodu, pijí víno. Film stojí za shlédnutí a souhlasím i s některými historickými nepřesnostmi (kdo byl větší masový vrah - Hitler vs Stalin?..).Je to agitace. Líbilo se mi hlavně to, že film citově nevydírá, všechno je to podáno z odstupu (někdy až mrazivé řeči bez špetky citu) a vyvolává u člověka potřebu zodpovědět si pár otázek. ()
Poučný pohled na holocaust, který to nepřehání s kýčem a patosem. Naopak-umí například obrazem jedoucího vlaku a prostým, ale temným a dramatickým hudebním motivem zdůraznit beznaděj snažení hlavních hrdinů. Občas na nás vykoukne televiznost filmu, občas naopak překvapí vcelku zručným řemeslem. Váhám mezi 3 a 4*... ()
Pri zaverecnych titulcich jsem i ja rekl 'Amen'. ()
Tento film sa na rozdiel od Šarlátový a čierny http://www.csfd.cz/film/12926-sarlatovy-a-cerny-scarlet-and-the-black-the/ poukazuje práve na zvyšok cirkevných hodnostárov. Paradoxom je, že človek, vstúpenec SS, je ochranca Židov. A pretože sa nedokáže stotožniť z myšlienkou "konečného riešenia" židovskej otázky, snaží sa ako veriaci nájsť pomoc práve u cirkevných hodnostárov. Bohužiaľ iba jeden jediný jezuita má podobné cítenie ako on. Ale takisto i on nedokáže nič zmeniť. Je tu výborný príklad toho, že pokiaľ človek nemá postavenie, alebo masu vstúpencov, je len malé zrnko piesku, ktorého hlas zaniká vo vetre. Vynikajúci záver len podčiarkuje paradoxy života a my sa čudujeme ako sa to molo takto stať. Ale niečo podobné sa deje neustále. .... .... . ... Akcia: *** Vtiahnutie do deja: ***** Realita: ***** Citlivosť podania: **** ()
Působivé. Historické momenty podpory fašismu za strany katolické církve, které se ve Vatikánu zametají pod koberec. ()
Je to tema velmi nosne, o to horsi se s nim vyrovnat a nezkazit to. To se o tvurcich tohodle filmu rict neda, protoze se to povedlo a jeste ukazalo cirkev v pravem svetle. A jestli se nepletu, jeste ji docela setrilo, na muj vkus. Pohled na genocidu z druhe strany je neobnosene a pomerne poutave. Zde slo ale predevsim o hlavu katolicke cirkve. Hlavni figura Tukur byl skvely. ()
Mám pocit, že se Costa-Gavras snažil vylíčit církev v co nejhorším světle, ale stejně se film povedl. Gerstein je opravdu zajímavá postava a tím, že se film zaobírá hlavně jeho vnitřním bojem, tak některé nepřesnosti nejsou podstatné. Hlavní je morální otázka. ()
Velmi odvážné téma, které určitě vyvolá u věřících tak trochu vzdoru. Přitom je celkem pochopitelné, že řadový civilní příslušník říše, zblblý nacistickou propagandou, věděl o koncentračních táborech velmi málo. Že by tuto nevědomost mohl utrpět i představitel katolické církve té doby, papež Pia XII., tak tomu nevěřím. Zpracování zajímavé, s příběhem, odsýpající, vystihující bezmocnost jednotlivců i zneužití vědy k vytvoření smrtícího plynu. Film jsem ani nevnímal jako očerňování papeže Pia XII. Zajímavosti: Hodně vášní vyvolal i oficiální plakát k filmu, kde je zobrazen červený kříž propojený se svastikou hakového kříže. ()
Starší kousek od Costy-G....nemá takový drive, ale pořád nadprůměrné, o kolaboraci církve a fašismu. ()
Zprvu pomalá a nie veľmi tvrdá obžaloba katolíckej cirkvi, akú by ste od Gavrasa očakávali. Namiesto toho je tu temperovaný príbeh o sebazachovaní, obeti a strachu. Film bol adaptovaný Gavrasom a Jean Claudom Grumbergom podľa hry Rolfa Hochhuta "The Deputy". ()
Řemeslně kvalitní. Po stránce hereckých výkonů, osnovy příběhu (střídání scén z nacistického Německa, okupovaného východu, Itálie a Vatikánu). Postavy, z nichž většina zastupuje skutečné osoby, žel některé z nich režisér mění v karikatury (Kurt Gerstein, pracovník švédského velvyslanectví, německý evangelický biskup Dibelius, Biskup Galen, papežský nuncius v Německu, Jeho Svatost papež Pius XII.). Film se zdánlivě soustředí na „„Endlösung“, na poslední fázi „očištění“ germánské rasy, na vlastní realizaci průmyslové genocidy židovského národa. Jsou tu realizátoři, více či méně si vědomí své úlohy v tomto státem řízeném masovém vraždění. Je tu k osudu svých bývalých židovských sousedů, kolegů lhostejné německé (árijské) obyvatelstvo. Je tu svobodný svět, neutrální či ve válečném konfliktu s nacistickým Německem. Svobodný svět, který přes svědectví, která se mu o zhoršujícím se postavení Židů v Německu, dostávají, nejeví příliš ochoty k přijímání židovských uprchlíků. Od okamžiku kdy se Německo začne prodírat na Východ začínají vedle vlaků s vojáky, vojenským materiálem, putovat východním směrem i vlaky s bytostmi, které nejsou pokládány za lidské. Zde začíná vyprávění o snaze Kurta Gersteina, důstojníka SS, otřeseného na vlastní oči spatřeným masovým vyhlazováním Židů, informovat o této zrůdnosti svět a jeho prostřednictvím německou veřejnost. Jeho snaha je marná, setkává se s nedůvěrou, se strachem, s lhostejností. Tento odvážný člověk si dozajista vzpomínku zaslouží, žel tento cíl film nesleduje. V první řadě jde o antikatolickou propagandu. Zejména o pošpinění památky papeže Pia XII.. Režisér jde za svým cílem vychytrale, sem tam do příběhu vloží střípek pravdy. Například připomene, že existoval katolický biskup, který se postavil nacistické moci, když tato zahájila realizaci „rasové hygieny“ skrze vyvraždění postižených lidí, a uspěl. (Ale vše se zlehčí, vždyť ten katolický „flanďák“ zase tak odvážný nebyl, sice chránil postižené, ale Židů se nezastal. Clemens August von Galen, biskup vzdorující pohanskému nacismu, se filmu těžko dočká.) V dílku pana Costy-Gavrase se mihnou evangelíci, jejich nečinnost, lhostejnost, je samozřejmě v pořádku; evangelický biskup Dibelius, ač Gersteinem o hrůzném osudu Židů informován, neudělá nic, ale to také nevadí (nevadí patrně ani biskupův doložený antisemitismus). Pak již jen postačí vyzdvihnout obavy nunciatury v Německu naslouchat důstojníkovi SS; papežův vánoční projev roku 1942 předvést jako několikaminutovou záležitost, v níž se zmiňují především oběti bombardování; ochranu poskytovanou Církví a katolíky Židům v Němci obsazeném Římě bagatelizovat na asyl pro pár jedinců. A úkol využít filmový průmysl pro šíření „černé legendy“ o bezcitném papeži a bezcitné katolické církvi, jdoucí „na ruku“ nacistům, je úspěšně naplněn. Levicový režisér pokračuje v pochopitelném úsilí „rudých“ co nejvíce poškodit morální autoritu svého protivníka, katolické církve a jmenovitě Jeho Svatosti, Pia XII., velkého odpůrce levicových úchylek: nacismu a komunismu. Nestydí se využít diskreditační hru „Náměstek“ od Rolfa Hochhutha (mimochodem přítele a obhájce Davida Irvinga), o níž je známo, že byla sepsána dle námětu, vyrobeného specialistou KGB na dezinformace (generál Agajanc). Informace o tzv. „konečném řešení židovské otázky“ dostával Svatý stolec od jara 1942. Papeži se v této souvislosti vytýká mlčení, je kritizován, že veřejně a jednoznačně neodsoudil pronásledování Židů nacistickým režimem. Jeho veřejných vystoupení, která by zřetelně odsoudila nacismus, není mnoho. (Ve vánočním poselství z roku 1942 hovořil o utrpení statisíců lidí, které se děje jen kvůli jejich národní nebo rasové příslušnosti.) Papež Pius XII. se rozhodl podporovat pronásledované Židy skrytě, v nejvyšším možném utajení, prostřednictvím tajné diplomacie. Papežskou diplomacií bylo zachráněno kolem 800 tisíc Židů, tedy více než zprostředkováním mezinárodních organizací, včetně Červeného kříže, anebo legendárních misí švédského diplomata Raula Wallenberga. Je zde nacistická okupace Říma, kdy dala církev k dispozici všechny své zdroje: téměř každá bazilika, každý kostel, každý seminář, každý konvent ubytoval Židy a pomáhal. Do té míry, že v Římě, se ve srovnání se dvěma tisíci deportovanými Židy dalších deset tisíc mohlo zachránit. Totéž probíhalo i v jiných italských městech obsazených Němci. Papež udělil pro tento účel dispens od klauzury u přísných řeholních řádů a vydal příkazy, aby mohli být Židé ukrýváni i na území Vatikánu. V papežském letním sídle v Castelgandolfu spala jedna židovská rodina s dětmi dokonce přímo v papežově ložnici. Ale o fakta zde přece nejde. Dle mého názoru jde o přenos vinny. My nic, my jsme nevinní, my jsme nic nevěděli, to všechno ONI. Státy, které odmítaly poskytovat azyl židovským uprchlíkům se mohou cítit bez vinny. Němci, nemohou-li už popřít, že byli tvůrci a aktéry genocidy Židů, mohou tvrdit, Kristův náměstek na zemi hlasitě neprotestoval, co jsme mohli dělat my – obyčejní lidé. Je typické, že tak ochotní kritikové papeže Pia XII. a katolické církve, ignorují poválečné hlasy ze strany Židů, které vyjadřují vděčnost a úctu, právě papeži Piovi XII. „Nebyla žádná propast hrůzy a neštěstí, do níž by duch lásky Pia XII. nesestoupil. O všestranných dílech milosrdenství Sv. otce by bylo možno psát svazky. Za tímto velkým papežem stojí katoličtí kněží na celém světě, řeholníci a řeholnice, laici. Kdo je schopen vypovědět to, co vykonali? Zákon přísné klauzury byl zrušen, všechno, každá věc byla dána do služby milosrdenství. Když se rozmohlo utrpení, rozmohlo se i světlo vyzařující ze Srdce Krista a Jeho náměstka. Židovstvo je zavázáno Piovi XII. velkým dluhem díků. Žádný hrdina v dějinách nebyl více odhodlaný a bojující, více hrdinský než Pius XII.“ (rabi Izrael Zolli) „Když na náš lid udeřilo nejstrašnější mučednictví v dějinách během deseti let nacistického teroru, byl ve prospěch obětí pozvednut hlas papeže. Pláčeme nad ztrátou tohoto velkého služebníka míru.“ (Golda Meirová, izraelská ministryně zahraničí a budoucí premiérka, v roce 1958 ke smrti papeže Pia XII.) (Děkuji za snahu o objektivitu komentátorů: CSSML, woody, Aidan, radektejkal, Saxos, Koly.) Nelze dát odpad, kvůli připomínce osudu a odvahy Kurta Gersteina. () (méně) (více)