Den poté

K tomuhle filmu mě vážou velmi osobní vzpomínky. V 80. letech jsem měl doma miniaturní ruský roztomilý TV přijímač Šiljalis (úhlopříčka 14 cm - v podstatě pohlednicový formát, ale třeba sportovní přenosy se na něm daly sledovat v soukromí). Jeho zajímavou vlastností bylo, že i v Praze se na jeho teleskopickou anténu dala sledovat Ruská TV. To jsem, pravda, nevyužíval, ale jednou jsem se nějak dozvěděl, že Rusáci budou vysílat tenhle film, o kterém jsme do té doby jen slyšeli. Tak jsem si ho pustil. Nejprve byl ideologický úvod o tom, že takhle by to mohlo vypadat, ale válku by samozřejmě nerozpoutali Rusáci, kteří ve filmu společně s ostatními státy Varšavského paktu vtrhli do Západního Berlína, ale rozhodně Američané, kteří by bezdůvodně napadli milé a hodné komoušské státy. Pak začal film, přerušený v polovině nikoli reklamou, jak tomu bývá bohužel dnes, ale zprávami Ruské TV. Po skončení filmu byla nějaká beseda, kde opět Rusáci nalévali, že válku by mohli rozpoutat jen zlí a agresivní Američané, kterým by se komouši jen bránili. K samotnému filmu: Jedná se patrně o jeden z nejvýznamnějších TV film v historii, protože ukázal, co by se mohlo stát, a tak sehrál veledůležitou roli ve vývoji studené války. Dokázal (spolu s Threads) zapůsobit tak, že obě strany dostaly rozum a k apokalypse nedošlo. A k tomu je třeba dodat, že to, co tenhle film ukázal, byl možná jen slabý odvar toho, co by se stalo ve skutečnosti - bylo by ještě o mnoho horší... (26.08.2015)

Docela dlouhý úvod. A pak, když to praskne (prasknutí je dobře udělané), tak sledujeme postupný rozklad jednotlivých hrdinů. Rozklad je ztvárněn sice pěkně, ale s hrdiny jsem se jaksi nějak nesžil. Takže mi bylo vlastně jedno, jak dopadnou. Jako varování před nukleární válkou to ale muselo mít v 80. letech pořádnou sílu. (10.08.2016)

Mazec nadčasovej film (02.10.2017)

Musím říct, že nevidět britská Vlákna, tak klidně dám bůra. Ale takhle mi to přišlo slabé, děsivě slabé... (19.10.2017)

Utahaný film postrádající náboj, plyne přesně jako život sám — nikdo nic dopředu neví, nikdo neví, co dělat, i když chaos, který nutně nastal, byl jaksi za oponou, lidé se tak nějak seskupují, ujdou klidně 30 mil, prakticky nejedí, nepijí, pobíhají venku v radioaktivním prachu, voják z obsluhy jaderného sila si nechá na hlavu padat spad, dýchá jej otevřenými ústy, student medicíny pobíhá po poli a honí hysterickou dívku, nevezme si ani roušku přes obličej, osamělý farmář u skupinky zoufalých lidí si nehlídá záda a ač sám má pušku v ruce, nechá se zastřelit... Pokud to měl být dokument, pak má být jako dokument natočený, pokud to mělo být drama, má mít prvky dramatu. Prostě mě to neuchvátilo. Škoda. (17.04.2018)

Oproti The Threads o polovinu méně autentické a alarmující. Sami autoři to na závěr přiznávají. To co přichází po nukleárním ataku, je již hodně "poameričtělé", zcela mimo od reálných důsledků výbuchu dvou atomových bomb v takové blízkosti. Svět by se v tu chvíli zcela zastavil a začínalo by se od doby kamenné. Navíc s tisíci mrtvých těl. (20.04.2020)

Nikdy by som neveril, že tento film bude vysoko pravdepodobná realita  roku 2022. Aj keď film je takmer 40 rokov starý, so 40 ročnými efektami, stále je rovnako "mrazivý", znepokojujúci a depresívny, ako bol vtedy v roku 1983.  Každopádne, najväčší problém aj tak aktuálne nie sú jadrové zbrane, ale stovky jadrových elektrární naprieč celou planétou, kde je milión krát viac paliva, ako v jadrových zbraniach.   Pretože použitie jadrových zbraní  by viedlo k zničeniu týchto atómových elektrární, čo by vyústilo do stoviek černobylských katastrof.... (27.03.2022)

Film ako taký nie je nič extra a určite patrí k priemeru. Účel filmu zastrašiť a znížiť pravdepodobnosť realizovania katastrofy. Za mňa môžem potvrdiť že to funguje a pozrieť by si to mal každý a hlavne ľudia ktorý majú nejaké rozhodujúce postavenie v rámci vlád. Je dobre sa taktiež zamyslieť prečo vlastne bojujú krajiny a organizácie proti sebe ak je tu s nami neľútostný nepriateľ menom zbrane hromadného ničenia. Už len fakt že sú takto ničivé zbrane na planéte je neprijateľné. Mali by sa ľudia spojiť a ukončiť funkčnosť všetkých takýchto zbraní. Ako ľudia vedieme vojny naprieč celou históriou ale až teraz v poslednom storočí máme zbrane ktoré menia pravidlá hry. Z vojny sa stal boj o prežitie. Hovorí sa že je to záruka mieru pretože druhá strana by rovnako čelila zničeniu. To je ale totálna blbosť. Absolútny mier nebude nikdy dokým budú žiť ľudia. Zbrane hromadného ničenia s ich potenciálom musia byť deaktivované. To je ale pre zmenu totálna utópia a dalo by sa filozofovať nad tým prečo sme doteraz neboli v kontakte s inou inteligentnou životnou formou z vesmíru. Ako ľudia sme dospeli do štádia keď sme natoľko inteligentný až je pre nás problém samotné prežitie. (24.04.2022)

Ak si pozriete film Threads (Vlákna) z roku 1984, tak tento film sa bude zdať ako celkom veselý oproti tomu. (12.06.2022)

Zdrcující film s reálným základem „The Day After“ jsem poprvé viděl na jedný zahraniční televizi v roce 1986 a již tehdy mi úplně otevřel oči. Došlo mi, co by následovalo na planetárním nosiči Gaia, kdyby došlo k jaderný válce. Americkej režisér, scénárista, producent, spisovatel a herec Nicholas Meyer (nar. 24. prosince 1945) natočil tenhle snímek původně se stopáží 172 minuty, ale producenty byl nakonec zkrácen na 126 minut. Děj filmu postupně a pomalu graduje a nakonec divák až žasne nad věrohodností rozpoutaný jaderný války mezi USA a Sovětským svazem. Je to DĚSIVÝ A HRŮZOSTRAŠNÝ FILMOVÝ DÍLO. Když ho mezi prvními 10. října 1983 viděl tehdejší americkej prezident Ronald Wilson Reagan, řekl na jeho adresu: „Film je velice účinnej a byl jsem z něj hrozně deprimovanej“. Jednu z hlavních rolí vytvořil americkej herec Jason Robards jako doktor Russell Oakes. Snímek „The Day After“ měl svou premiéru v USA dne 20. listopadu 1983, ale je zajímavý, že v Československu/Český republice se tento postapokalyptickej film nikdy nevysílal. Asi by lidi u nás pořádně vyděsil. Jeho českej název je „Den poté“ a je možný se na něj kouknout na internetu v češtině. (18.01.2024)