Plynové lampy

Temný mysteriózní thriller, jehož atmosféru osvětlují pouze domácí plynové lampy, tedy pokud se zrovna záhadně nezeslabují, když není zrovna manžel doma. Tento film není úplně jednoduchý na zhlédnutí, ale rozhodně se vyplatí. Všechno to začíná vraždou světoznámé operní divy Alice Alquist, která byl uškrcena ve svém domě číslo 9 na Thornton Square v Londýně. Vrah byl však vyrušen její neteří, mladou Paulou, a tak si neodnesl Aliciny drahé šperky. Paula je nyní úplný sirotek a jde se učit na operní pěvkyni. Vyroste z ní hezká, milá, usměvavá a laskavá, ale také trochu naivní ženská. Provdá se za postaršího elegána, na první pohled podivného manipulativního týpka jménem Gregory Anton. Společně se vydávají vlakem do Londýna a po cestě je Paula znepokojena jednou postarší ženskou, která čte v novinách článek o vraždě v domě č.9 a říká Paule o tom, že ona zrovna bydlí poblíž a vidí na dům ze svého dvora. Tato stará, do všeho se míchající a holuby krmící ženská bude v dalším příběhu dost důležitá. Manželé Antonovi se nastěhují do domu č.9 po tetičce, ale Paula se zde necítí dobře, a tak jí Gregory navrhne odnést všechen starý nábytek do podkroví a dveře zatlouci prkny. A pak se začnou dít divné věci. Vše to vlastně začne tím, jak Paula objeví dopis pro svou tetu od jistého Sergise Bauera, který ji Gregory vyděšeně sebere a pak to zakecá tím, že se bojí o její mentální zdraví. Mezitím se sympatický detektiv Brian Cameron ze Scontland Yardu začne zajímat o ten deset let starý případ vraždy, který byl však uložen k ledu. Nedá mu to však spát, protože jako mladý obdivoval pěvkyni Alici a při rozhovoru se starou sousedkou dojdou k závěru, že domácnost Antonových je prostě divná – nikdo k nim nechodí na návštěvy a Paula nikdy nechodí ven, a když už, tak se po pár metrech otočí a jde zpátky domů. Pak je tu ještě jejich mladá služka Nancy, která je plně zmanipulovaná Gregorym, který často svá nařízení vydává jako přání jeho ženy Pauly. A tak se mu plně povede izolovat Paulu od vnějšího světa a přesvědčit ji, že se zbláznila, že trpí stejnými bludy jako její matka. Těmi bludy jsou kroky na půdě, když manžel není doma, zhasínání plynových lamp, mizící obraz a také ztráta brože z její kabelky. Jednou se přece jenom společně vydají na společenskou událost – na hudební koncert k jedné bohaté ženské a zde dojde k menšímu faux pas, při kterém zmiznou Gregorymu jeho hodinky a následně je najde u Pauly v kabelce. Prostě je to celé divné a Paula je přesvědčena o tom, že se zbláznila a skutečně by neměla chodit mezi lidi. Naštěstí je tu však Brian, který ji ukáže celou pravdu o tom, že se nezbláznila a že její manžel je prostě psychopat a stojí za všemi jejími bludy a také za něčím mnohem horším. Jo, byl to dost temný a hluboký film, Paula mi byla moc sympatická a také se mi líbila první role Angely Lansbury jako drzé služky Nancy. (07.09.2022)

Už po pár minutách jsem si uvědomila, že jsem tenhle stařičký thriller o ženě, která se hroutí pod promyšleným deptáním svého manžela, kdysi viděla. Skvostný klenot tolik kontrastující s drahými produkcemi současných filmů staví hlavně na scénáři, hercích a kameře. Scéna, kde je Paula konfrontována s nálezem Gregoryho hodinek ve své kabelce, je herecké i režijní absolutorium. (23.07.2006)

NFR 2019, Oscar 2 : Herečka HR - Ingrid Bergman, Výprava ČB + 5 nominací: Nejlepší film, Herec HR - Charles Boyer, Herečka VR - Angela Lansbury, Kamera ČB, Scénář (26.03.2004)

Tyhle staré černobílé klasiky mají tak ohromné kouzlo. Příběh ženy, kterou její manžel deptá psychicky tak důsledně, že jí chce připravit o rozum, má důmyslný scenář (chtěl bych vidět remake od Finchera :o), kamera fantasticky pracuje se světlem a stíny, Chareles Boyer je záporák, kterého budete upřímně nenávidět, ale ten největší trumf, který tady tak všichni chválí, tj. Ingrid Bergman, byl pro mě jedinou slabinou. Její herecký projev byl někdy až příliš teatrální, někdy jsem jí to nevěřil, někdy naopak mi z jejích emocí lezl příjemný mráz po zádech. Prostě rozporuplný výkon, který bych asi Oscarem neodměnil, ale film jako takový je znamenitý. (08.01.2017)

Brilantní podívaná, která i po bezmála 70 letech strčí svou atmosférou do kapsu celou řadu "moderních" psychothrillerů. Skvělé obsazení hlavních rolí napomáhá tomu, že tento film vstoupil do dějin jako jeden z výstavních kusů nejen svého žánru. (24.11.2013)

Slušné psycho s výbornou Ingrid Bergman. /75%/ (08.06.2011)

Výborný film s perfektními herci. Černobílé filmy měli vždycky jistý nádech historie a často i kvality a tento snímek si barevný neumím představit. Psychologická hra muže, který chce zničit svou manželku. Perfektní atmosféra starého londýňského domu a naivně a dokonale zahraná postava Pauly Alquistové skvělou Ingrid Bergman. (12.08.2006)

Mistrovský Cukorův kousek s virtuózní černobílou kamerou a nesmírně působivou hudbou. Naprosto dokonalá Ingrid Bergman a její postupné propadávání podivné duševní mánii. Stejně tak Charles Boyer si svoji ultra-nesympatickou postavu náležitě vychutnal. (30.08.2005)

Neobyčejně silný zážitek i při opakovaném vidění. Psychothrillerů o ženách ohrožovaných manžely jsou mraky, ale tento má tak mimořádné herecké výkony, že na něj nezapomenete do smrti. Charles Boyer trýzní Ingrid Bergmanovou tak rafinovaně, že si to ta nebožačka ani neuvědomuje. Když jsou otočeni směrem od sebe, vidíme Boyerovu pravou tvář, ale když se střetnou pohledy, je to úplně jiný člověk. Změna, jaké dosáhl pouhým pohledem, jako když přeblikne semafor. No a když vidíte, jak nehne brvou a metodicky Bergmanové lže, sugeruje jí, že se zbláznila a každé její doutnající podezření típne hned v zárodku protiútokem, působí vlastně sadističtěji, než kdyby ji například zavřel ve sklepě a chodil ji tam mlátit pohrabáčem. Spolu s Psychem absolutní špička žánru. 100% (30.11.2006)

Upřený pohled Charlese Boyera nahání hrůzu ještě po dlouhých desetiletích a to jsem si myslela, že se nikdo netváří vražedněji než má mladší sourozenkyně, když některému jejímu nápadníkovi líčím, jak jsem ji krmila a přebalovala. Takhle má vypadat promyšlené deptání postav i diváka, milí autoři hororů. Vaše purpurové řeky z rozervaných hrdel jsou ve srovnání s nálezem hodinek v kabelce k smíchu. (08.03.2008)

"Jako pouhý přelud či duch, existující jen v mysli Vaší ženy, mohu těžko vyvíjet nějakou činnost." Přiznám se, že nesnáším chlapy, kteří deptají své ženy. Avšak nevážím si ani žen, které se nechají deptat a neberou si příklad z Maryši. Nebo alespoň neodejdou. Nicméně tady musím uznat, že "milující" Gregory dělal ze své manželky trubku naprosto prvotřídně a kdybych byl o kousek větší masochista, tak bych si zhasínající plynové lampy užil ještě o něco víc. Takhle jsem pouze nenáviděl Gregoryho a marně jsem přes obrazovku podával Paule předměty, kterými by ho mohla praštit do hlavy. (06.02.2019)

Skvělý thriller, který svou mysteriózností trochu připomíná Hitchcockovy filmy. Charles Boyer je jako padouch psychicky týrající svou ženu Ingrid Bergman velmi přesvědčivý, stejně jako Ingrid, vyslouživši si za tuto roli Oscara. Zmínit musím i Angelu Lansbury, tehdy debutující, kterou dnes známe především jako Jessicu Fletcherovou. Celkový dojem z filmu je opravdu dobrý. Psychologicky zdeptán byl jsem z Boyera i já. Jeden z nejlepších filmů čtyřicátých let! (09.05.2009)

Už dlouho jsem nepociťoval takovou nenávist k nějakému filmovému padouchovi, jako tentokrát k Charlesi Boyerovi. Jeho psychické terorizování božské Ingrid Bergmanové (za tuhle roli dostala Oscara) je skutečně hodně působivé. I mladičká Angela "Jessica Fletcherová" Lansburyová je moc dobrá. Zkrátka z výtečně obsazených Lamp je trošku poznat, že jde o adaptaci divadelní hry, ale naštěstí to příliš nevadí. (25.09.2006)

Postavy si tu hrozně cucají z prstu (nevysvětlitelný Cottonův zájem, policista "asitamněcokopal"), ale atmosféra je vynikající a herci špičkoví. Takový ech-klasický Hollywood, moc pěkné. (12.06.2012)

Plynové lampy rozhodně mají co divákovi nabídnout, ať už jde třeba o vytváření atmosféry, systematické, promyšlené oblbování a přesvědčování hlavní hrdinky, dokonale démonického záporáka či správně nesnesitelnou, zvědavou babku. Na druhou stranu má ale také až podezřele bystrého detektiva spojujícího si vše rychlostí blesku, a hlavně Ingrid Bergman, která za snímek sice získala zlatého plešouna, mně ovšem její herecký výkon přijde na tomto filmu zdaleka to nejslabší (zatím mě dokázala pořádně zaujmout jen v Podzimní sonátě a na další ohromení jejím herectvím si tak budu muset počkat min. do našeho dalšího filmového setkání). Ve výsledku to tak vidím „pouze“ na slušné 4*. (17.06.2015)

Temný, drásavý, pútavý a neskutočne podmanivý thriler plný pochmúrnosti. Priznávam, detsky krásna Ingrid ma odrovnala svojou naivitou, Charles zahral svoju úlohu nekompromisného trýzniteľa lepšie než som očakávala. Všetko v tejto snímke je načasované presne ako švajčiarske hodinky, atmosféra, anglická viktoriánska odozva na diváka, scenár a herci a vôbec ten najhrôzostrašnejší dom pod slnkom akoby vystrihnutý z detských rozprávkových knižiek. Jeden z najlepších ,,starých thrilerov", aký som mohla uvidieť. (07.06.2010)

Jeden z mnoha filmů, které odmítla Hedy Lamarr a Ingrid Bergmanová na nich vyrostla (ikonicky se doplňující s Casablancou). Inu, proč ne, tehdy módní žánr se zdál na papíře velice tuctovým a skutečně ho mohly povznést jen dobře zvolené herecké kreace. Nicméně Hedy už s Charlesem Boyerem pracovala na Alžíru, tak by jí to nepřineslo nic nového. A Angela Lansbury si na Hedy počkala až do Samsona a Delily, takže nakonec všechno dopadlo tak, jak mělo. A také Hedy nakonec podlehla trendu a natočila Experiment Perilous. Čili co nám zbylo z Plynových lamp dnes? Typický hollywoodský výrobek, kde Francouz a Švédka hrají podle divadelní hry v kulisách Londýna zdařilý thriller, který jen místy nabourává systém šťastných náhod, glycerinových slz a překotného rozuzlení. Proto pak zrcadlo tohoto příběhu nenalézáme nikde jinde, než v Pytlákově schovance aneb Šlechetném milionáři. Samozřejmě na velkém plátně je pošušňáním sledovat byť jen ty nejmenší pohyby v tváři toho dokonalého direktivního manipulátora Gregory Antona, který to vše ve skutečnosti dělá pro svou manželku v Praze. (16.03.2012)

Začiatok konca manželského vzťahu spočíva niekedy v pocite nenormálnosti z konania druhého partnera. Čo však zapríčiní, že sa z miláčika a partnera údajne na celý život postupne stáva nesvojprávny magor ? Skvelé rozpracovanie tejto témy v strhujúcej detektívnej dráme o manipulácii s psychikou, obsahuje príťažlivý prvok tajomna. Divácky zážitok umocňuje nielen herecký výkon Ingrid Bergmanovej v úlohe milujúcej manželky, ktorá sa teší na to, že opustený dom, na ktorom leží tieň vraždy z minulosti opäť ožije bohatým spoločenským životom. Pôsobivé londýnske lokácie a priliehavé kostýmy vhodne evokujú edwardiánske obdobie. Určitá predpovedateľnosť vyústenia drámy trochu zatienila vyššiespomenuté pozitíva. Pozn. Občas možno zhliadnuť dodatočne kolorovanú verziu, pre vychutnanie si pôvodného autorského zámeru ale odporúčam uprednostniť pôvodnú čiernobielu. (13.07.2005)

Dlho som premyslal nad hodnotenim a vobec nad vsetkymi tymi noirovkami, ktore som videl hlavne v rokoch 2008 a 2009 a nakoniec som sa predsa len rozhodol navysit hodnotenie aspon na 4 hviezdicky, pretoze aj napriek tomu, ze som moc nadseny nebol, ma tento film svoje caro hlavne na tie roky a divat sa na herecke vykony psychopata Charlesa Boyera a labilnej Ingrid Bergmanovej predsa len stalo za to vidiet. Ked si predstavim, ze som videl aj omnoho slabsie filmy zo styridsiatych rokov, ktorym som mozno vtedy tiez dal z urciteho respektu 4 hviezdicky, tak nemozem dat tomuto len 3. Taktiez atmosfera bola zaujimava a temna, hlavne v noci pri nocnych lampach v londynskych uliciach v tme a v hmle. Len som cakal, kedy odniekial vyskoci z tiena znamy vrah Jack rozparovac, no ten sa tam sice neukazal, ale uplne mi postacila postava tajomneho a chladneho Gregoryho Antona. Nakoniec herec, ktory ho stvarnil bol nominovany na Oscara za hlavnu ulohu, avsak sosku mu vtedy vyfukol Bing Crosby za komedialnu dramu FARAR U SVATEHO DOMINIKA (1944). Vacsie stastie uz mala Ingrid Bergman za hlavnu ulohu, ktora si svojho Oscara pravom zasluzila, avsak v kategorii najlepsi film, v ktorom sa ocitli aj Plynove lampy zvitazila uz spominana drama FARAR U SVATEHO DOMINIKA. Priznam sa, ze ma trochu rozculovali tie schovavacky a rozne hry na to, kto je a nie je blazon, pretoze keby som bol na mieste Pauly Alquist, tak by som tomu Gregorymu taku vrazil, ze by mu stena dala druhu :-) V podstate som vdacny uzivatelke Madison, ze som tento film videl, pretoze mi ho odporucila a nakoniec sme si ho pozreli spolu a takto ma o nieco viac bavil. A este mala poznamka: cely film som premyslal nad tym, odkial mi bola znama ta sluzka menom Nancy, ked som sa jej dival do oci a az neskor som zistil, ze je to ta Angela Lansbury, ktora si zahrala v znamom seriali TO JE VRAZDA, NAPISALA (1984). __________ Charles Boyer - (Gregory Anton) +++ Ingrid Bergman - (Paula Alquist) +++ Joseph Cotten - (Brian Cameron) +++ Dame May Whitty - (Pani Thwaitesová) +++ Angela Lansbury - (Nancy) +++ Barbara Everest - (Elizabeth) +++ Emil Rameau - (Maestro Guardi) +++ Edmund Breon - (Generál Huddleston) +++ Terry Moore - (Paula Alquist - 14 ročná) +++ Produkcia: Arthur Hornblow Jr. +++ (17.09.2012)

Nebudem tvrdiť, že to nezostarlo alebo že je to lepšie než Hitchove dobovo a žánrovo spriaznené filmy ale aj tak je to úplne úžasný thriller a všetkých divákov môže mrzieť, že režiséri ako Gorge Cukor a herečky ako Ingrid Bergman neboli nesmrteľní rovnako ako filmy, ktoré natáčali 9/10 (05.01.2015)