Hooligans

Zcela jistě tohle britské drama nabízí o mnoho lepší podívanou než o rok mladší americký film stejného názvu. Sice se jedná o stejný námět, ale jinak je tohle zpracování po všech stránkách daleko věrohodnější a rozhodně přináší divákovi realističtější pohled do života tvrdého jádra proslulých anglických chuligánů, než jeho mladší kopie s E. Woodem. Miskou na pověstných vahách pro mě byl mimo jiné i představitel hlavního hrdiny Danny Dyer, který se hlavní role zhostil víc než důstojně, zatím co E. Wood v prostředí fotbalových Rowdis opravdu nemá co pohledávat... (07.03.2009)

Opravdu zajímavý pohled do zakulisí ,pravých, anglických fotbalových fans.Spojení všech osudů a situací se opravdu povedlo a celkově to na mě působilo spíž depresivněji(a to je asik dobře)ikdyž konec byl spíž optimistický.Danny Dyer předvedl(stejně jako v Human Traffic)v rámci žánru-skvělý výkon.Nezapomenutelná scéna při coachingu malých fotbalistů:)) (22.04.2005)

Hlášky: Tommy Johnson: - "Není na mně nic zvláštního. Jsem jen další znuděnej chlap před třicítkou s mizerným zaměstnáním, kterej žije jen pro víkendy. Náhodnej sex, zředěný pivo, šizený drogy. A čas od času někomu vykopu duši z těla." & Tommy Johnson: - "Můj děda Bill Farrell nás naučil pít. Vykládal nám historky o válce, o tom jak bojoval, aby Británie byla Velká. Podle něj byly bitky na fotbale sranda v porovnání s válkou s Němci. 'Válčili jsme s nimi na plážích, bojovali na březích...' I když se opakoval, v jednom měl pravdu. Jsme ostrovní rasa. V tomhle jsme nejlepší. Není to o barvě kůže, ale o tom pocitu stát v první linii. Je to fakt, mě prostě baví se rvát." & Tommy Johnson: - "Jeden ze starý party už se nevrátí. Bright dostal sedmičku a koule mám tak nakopaný, že příštích pár měsíců budu rád, když se vychčiju. Po tom všem se fakt musíte ptát sami sebe, jestli to stálo za to. Jasný že kurva stálo!" (17.12.2006)

Spojit téma odvrácené strany fotbalového fandovství s existenční krizí několika málo hrdinů se povedlo na jedničku. Parta ostřílených chuligánů přežívá od zápasu k zápasu, od bitce k bitce. Zbytek času vyplňuje koksovými mejdany či balením holek na potkání. Zdánlivá všeobecná idylka je však nahlodávána individuálními problémy, které se snaží každý řešit po svém. Ať už jsou to halucinogenní vize o smrti kamaráda, ztráta respektu ve skupině nebo neschopnost vést normální rodinný život, východisko je jen jediné – další rvačka, v níž starosti jdou stranou. Nick Love obratně pospojoval prázdné osudy lidí s adrenalinovým náporem bitek, u kterých by tvůrci Non Plus Ultras mohli jen tiše brečet. Holdujete-li fotbalu s tím pravým entuziazmem, připočtětě si hvězdičku navíc. (02.02.2005)

Football Factory je vlastně taková sonda do života Tommyho Johnsona, jednoho celkem obyčejnýho fandy londýnský Chlelsea. Kromě náklonosti k fotbalu (kterej ve filmu neuvidíme) hlavně k rvačkám s příznivci ostatních ostrovních mužstev (těch je zase dost),pak samozřejmě nějaký ty drogy a sex s neznámejma děvkama u baru. Film nabírá pořádně na obrátkách v době,kdy byl Chelsea přilosován do poháru nenáviděnej Millwall (To jsou asi fakt magoři,když už byli i v Green Street Hooligans). Pak už se Tommy dostává hlavně jen do samejch problémů. Film je taky okořeněnej i řadou dost kuriozitních momentů a taky podbarvenej výbornym soundtracku.A taky musím vynést výkon Dannyho Dyera,který mi přesně padl do noty. 100% (21.08.2007)